GALERIE

Vnitřní dítě

GALERIE
Vnitřní dítě

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Na psychice každého z nás se projevuje, jak úspěšně se vypořádáváme se svou minulostí a svým dětstvím. Druh výchovy, malé křivdy, ale i velká nepochopení, ublížení, ztráta či odloučení blízkého člena rodiny a další zátěže ovlivňují naše budoucí vnímání a čtení života, a tak nemálo z nás tyto nedostatečně vypořádané nánosy minulosti donekonečna odlupuje při konzultacích s psychology, při čtení knih, při analyzování se svými nejbližšími.

Tématu dítěte v současném umění se nedávno souborně věnovala monumentální výstava v Centru současného umění DOX s názvem Nadějné vyhlídky kurátora Otty M. Urbana. Období zrodu života, nejútlejšího dětství, které si spíše zjednodušujeme, s odstupem idealizujeme, ale které bývá v umění zdrojem alegorií a symbolů, odkazem spojujícím očekávání s melancholií, kontrastem nevinnosti s krutostí, času radostné idyly, ale i záhad, poznání a úzkostí.

Jedním z vystavujících sochařů, kterého jsme mohli vidět i v DOXu, je umělec tvořící pod pseudonymem Andros Foros. Nyní se představuje se svými sochařskými instalacemi, akvarely a kresbami ve dvojici s Pavlem Duškem v Galerii Kampusu Hybernská v Praze 1. Jeho talent v modelování soch i kresbě tuší či tužkou na papíře byl zřetelný už v době akademického studia u Jiřího Petrboka a Jana Hendrycha na pražské AVU a už tehdy bylo téma dítěte a dětství jeho ústřední. A to dítěte často s líbeznou tváří, ale obklopeného militantními atributy, jako je historické brnění, granáty, kalašnikovy nebo jaderné rakety. Dítě je v jeho podání nebeský posel, obránce, ale i válečník, superhero s monoklem, opečovávané ve zlaté kleci apod. Postupem času si Andros Foros s anatomií začal víc hrát a deformovat ji, posouvá ji stále blíž hyperrealistické dokonalosti, doplněné o humorné, ironické a symbolické odkazy, a tak si nemůžeme nevzpomenout na podobný přístup bratrů Chapmanů (v Čechách naposledy v Galerii Rudolfinum v roce 2013) nebo mírně zneklidňujících, ale fascinujících hyperrealistů Patricie Piccinniové a Roena Muecka. Se současnou ukrajinskou válkou se dílo Androse Forose stává stále víc aktuálním. V jeho dílech se spojuje dětská nevinnost a lidská krutost s nadpozemskou jistotou smrtelnosti a potřebného nadhledu.

Před lety byl Jake Chapman slovně napaden novinářem The Independent za větu, že brát děti do galerií a vysvětlovat jim malbu Marka Rothka nebo Jacksona Pollocka je naprostá ztráta času, protože ještě nejsou lidmi. Jak už to tak bývá při vytržení z kontextu. Na umělce se snesla smršť kritiky, kterou rozbil větou, platící pro všechny bez ohledu na věk – umění nemusíte chápat, stačí ho zažít a procítit. City vás totiž navedou k jeho lepšímu porozumění. A začít s tím můžete už v dětství.

Blanka Čermáková