Palác Žofín na Slovanském ostrově se v novodobé historii zřejmě stává tradičním místem rozloučení slavných osobností. V minulosti se zde lidé přišli uklonit například zpěvákovi Waldemaru Matuškovi nebo hokejistovi Ivanu Hlinkovi. Dnes na samém místě bude moct veřejnost dát své sbohem zesnulému zpěvákovi Karlu Gottovi. Legendární tenor se dočká také státních poct, což je v moderní historii České republiky raritou.

O pohřbu se státními poctami se mluvilo také v souvislosti se zesnulou herečkou Vlastou Chramostovou. Předseda Ústavního soudu a rovněž signatář Charty 77 Pavel Rychetský uvedl, že pokud si někdo zaslouží pohřeb se státními poctami, je to právě Chramostová. Při pondělním rozloučení s Chramostovou bude u rakve v Národním divadle stát alespoň čestná stráž. Budou to kolegyně a kolegové a osobnosti veřejného života.

Státní účast bývala pravidlem u pohřbu „národních umělců“ v minulém režimu. S poctami se loučil například básník Jaroslav Seifert. Pohřeb však také bedlivě sledovala StB.

Znakem pohřbu se státními poctami je například přítomnost státní vlajky nebo účast vojáků. Poprvé se tak stalo při pohřbu bývalého ministra a ombudsmana Otakara Motejla v roce 2010. O šest let později vláda zamýšlela uspořádat pohřeb se státními poctami sportovní gymnastce Věře Čáslavské, o státním pohřbu se mluvilo i po úmrtí atleta Emila Zátopka (2000). V obou případech uspořádání takového pohřbu odmítla rodina.

Pohřeb světové sportovní legendy Věry Čáslavské v roce 2016 proběhl pouze v rodinném kruhu. „Vážení maminčini přátelé, 8. září krátce před západem slunce jsem v šumperském krematoriu vykonal maminčinu poslední vůli a bez jakýchkoli obřadů nechal zpopelnit její tělo. Modlitbu a požehnání nad její rakví provedl místní katolický kněz před kostelem v Bělé pod Pradědem-Domašově,“ uvedl tehdy syn Martin Odložil. Oficiální poslední rozloučení s veřejností však proběhlo později v Národním divadle, kde se lidé loučili také například se Zátopkem. Oboje události byly pod patronací olympijského výboru.

Hlinka s Matuškou na Žofíně

Podobně významnou osobností sportu byl slavný hokejista a trenér „zlatých hochů z Nagana“ Ivan Hlinka. Stejně jako s Gottem, se s ním lidé mohli rozloučit v roce 2004 na Žofíně, kam na legendu přišli zavzpomínat hokejové legendy jako Vladimír Růžička, Dominik Hašek nebo Jiří Šlégr. Samotný pohřeb se pak konal v Hlinkově domovském Litvínově, kde s projevem vystoupil také tehdejší premiér Stanislav Gross. Zazněla i státní hymna.

Na Žofíně se v roce 2009 konalo také rozloučení s Waldemarem Matuškou, který podobně jako Gott patřil k nejvýznamnějším zpěvákům posledních dekád. Přišlo se rozloučit přibližně 15 tisíc fanoušků. Oficiálnímu rozloučení jen pro zvané přihlížel i prezident Václav Klaus. Urna se zpěvákovým popelem byla uložena na vyšehradský hřbitov po boku významných osobností jako byl Vlasta Burian, kterého zpěvák obdivoval.

Pohřeb za dozoru tajné policie

Za minulého režimu bylo zvykem, že pohřby vyznamenaných národních umělců připravovalo ministerstvo kultury. Oficiálního rozloučení se tudíž také dočkal básník Jaroslav Seifert. „Nebylo možné odmítnout oficiální, tedy státní pohřeb. To nebylo v našich silách. Taky nás navštívil tehdejší ministr kultury Klusák a taky to oznámil přímo jako hotovou věc,“ popisovala později dcera Jana pro Ústav pro studium totalitních režimů.

Pohřeb byl rozdělen na tři části. První, oficiální část proběhla v Rudolfinu ve Dvořákově síni, rakev pak byla v odpoledních hodinách převezena na Břevnov, kde se uskutečnila církevní část obřadu. Nakonec byly ostatky převezeny do Kralup nad Vltavou, kde byl básník definitivně pohřben v rodinné hrobce.

Seifert však pro své občanské postoje upadl v období normalizace do nemilosti režimu. V prosinci 1976 také jako jeden z prvních podepsal Chartu 77. Když pak v roce 1984 obdržel Nobelovu cenu, režim o tom skoro neinformoval.

Pohřeb tak byl monitorován StB. „Vzpomínám si například, jak se jeden z příslušníků bezpečnosti vrhl na kytici, na které byl nápis ´Jazzová sekce´. Takže i tady se už snažili vyloučit jakýkoliv náznak odporu nebo opozice. Pak Rudolfinum bezpečnost naprosto vyklidila. Pak přijeli státní představitelé a zástupci uměleckých svazů, rodinní příslušníci. A ve zcela zaplněném Rudolfinu proběhla oficiální část rozloučení, všechna ta vystoupení, byla často velmi trapná,“ popisovala dříve v Českém rozhlase redaktorka Milena Štráfeldová.

„Potom následovala církevní část obřadu v bazilice sv. Markéty na Břevnově. Bazilika se naprosto zaplnila lidmi. Tam už to Státní bezpečnost neměla v takové režii, protože do kostela vpouštěli i lidi, které Státní bezpečnost jistě neviděla ráda. Na závěr proběhl obřad přímo v Kralupech, kde byla Seifertova rakev uložena do země. Tady se zase role StB projevila velmi silně, protože tam všude stály špalíry estébáků, kteří hlídali a lustrovali každého, kdo na hřbitov šel,“ dodala Štráfeldová.

Čtěte také: Vládní ostuda kolem Gottova úmrtí. Představa státního pohřbu byla absurdní