V Lidicích si ve středu přeživší i ústavní činitelé včetně prezidenta Miloše Zemana připomněli 78 let od vyhlazení obce. Akce byla kvůli pandemii koronaviru poprvé od roku 1945 neveřejná. Na místě se sešly desítky lidí, odpoledne může přijít uctít památku obětí i veřejnost.

Pietní akt s kladením věnců byl letos oproti jiným ročníkům výrazně kratší, trval přibližně čtvrt hodiny. Jako první položili věnce přeživší, poté prezident, který k nim po skončení pietní části přisedl a chvíli s nimi hovořil. Jako jediná lidická žena se letošní vzpomínky dožila Jaroslava Skleničková, spolu s ní několik lidických dětí.

Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) novinářům řekl, že vyhlazení Lidic bylo podle něj projevem rasismu. „Lidice, to byla odveta, pomsta nacistů za atentát na Reinharda Heydricha. A Heydrich, to byla snaha o genocidu českého národa," uvedl Zaorálek s tím, že rasismus je aktuální problém i v dnešním světě. „Tehdejší idea, že některý národ je méněcenný a že si zaslouží být vyhlazen, to je něco, co není vůbec tak staré a tak minulé, jak si myslíme, a proto je důležité si to připomínat," dodal.

Součástí vzpomínkového dne nebyla obvyklá ranní mše a nebude ani tradiční odpolední přehlídka dětských sborů. Ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík minulý týden uvedl, že nebylo možné akci plánovat dostatečně dopředu, aby mohla být v obvyklém rozsahu. Pietní vzpomínka se v uplynulých letech konávala v sobotu blízkou 10. červnu, letos připadla přesně na den výročí, navíc na středu, stejně jako v den vyhlazení obce.

78 let od vypálení Lidic

Osud středočeské obce Lidice, kterou nacisté 10. června 1942 vypálili a jejíž obyvatele většinou zavraždili v rámci odvetných opatření po atentátu na Reinharda Heydricha, se stal jedním ze symbolů hitlerovské hrůzovlády. Krutost, s jakou si německé jednotky uprostřed Evropy počínaly, vzbudila už během války vlnu rozhořčení po celém světě. Událost pak výrazně přispěla k tomu, že Británie a Francie odvolaly svůj podpis pod Mnichovskou dohodou.

Na počátku tragického příběhu Lidic byl dopis, v němž se jistý Josef Říha snažil ukončit mimomanželský vztah s dělnicí Annou Maruščákovou. Aby před ní neztratil tvář, stylizoval se pisatel do role odbojáře, jenž musí kvůli své činnosti zmizet. Řízením osudu se list dostal do rukou továrníka a starosty Slaného Jaroslava Pály. Ten jej v atmosféře plné strachu po útoku na říšského protektora, který 4. června podlehl zraněním, obratem předal četníkům a ti kladenskému gestapu.

Vyšetřování sice neprokázalo žádnou souvislost Lidic s parašutisty, kteří provedli útok na Heydricha (kromě toho, že dva lidičtí rodáci sloužili v britském letectvu), přesto ale z Berlína přišel rozkaz k likvidaci vsi. V noci na 10. června 1942 byla obklíčena gestapem a policií. Celkem 173 mužů a chlapců starších 15 let nahnali nacisté do Horákova statku, na jehož zahradě byli zastřeleni. Vraždu vykonali příslušníci pořádkových jednotek z Heydrichova rodného města Halle nad Sálou.

Jediným lidickým mužem, jenž byl v osudový den na území protektorátu a přežil, byl František Saidl. Krátce před Vánoci roku 1938 totiž v hádce zabil svého syna, a v době likvidace obce si ve věznici odpykával čtyřletý trest. Lidické ženy byly nejprve převezeny do tělocvičny kladenské reálky, jejich další cesta pak vedla do koncentračního tábora v Ravensbrücku. Děti byly, kromě několika vybraných na poněmčení, zavražděny plynem ve vyhlazovacím táboře v Chelmnu.

Samotné Lidice nacisté srovnali se zemí. Domy byly nejprve vypáleny a obvodové zdi, které odolaly plamenům, odstřeleny trhavinami. Stejný osud potkal i dominantu obce, kostel sv. Martina, drancování neušel ani hřbitov. Aby byla likvidace obce skutečně absolutní, byl změněn i terén, zasypán rybník a posunuto koryto potoka. Denně bylo proto v obci nasazeno až několik set pracovníků Říšské pracovní služby. Vymazání Lidic z mapy jim trvalo rok a půl.

Lidé, kteří se po válce do Lidic vrátili, místo už nepoznali. Navrátilců však nebylo mnoho. Celkový počet obětí nacistického vraždění se vyšplhal na 340, z toho bylo 192 mužů, 60 žen a 88 dětí. Z původních zhruba pěti stovek obyvatel válku přežilo jen 143 žen a 17 dětí. Seidl se už nikdy do Lidic nevrátil a zemřel opuštěný v roce 1961. Válku přežili i letci RAF Josef Horák a Josef Stříbrný, ani oni však nebyli v obnovených Lidicích vítáni a do jejich osudů navíc negativně zasáhl únor 1948.

Letošní pietní vzpomínky v Lidicích i Ležákách připadnou na středy, stejně jako tomu bylo v roce 1942, kdy nacisté obě obce vyhladili. Také pietní akt v Ležácích 24. června bude v komorní podobě.