V zemědělství chybí pracovníci, může proto ještě více zdražit ovoce i zelenina. Stát přitom platí mzdu lidem, kteří zůstávají doma. Nouzové navýšení podpory v nezaměstnanosti tak podle ekonoma Lukáše Kovandy není žádoucí. Rostoucí ceně zeleniny přispívá také sucho, kterým trpí celé evropské zemědělství.

„V českém zemědělství se znatelně nedostává pracovní síly. Hrozí tak další zdražování zeleniny i ovoce. Paradoxně se tak děje v situaci, kdy stát platí firmám za to, aby udržovaly pracovní místa. Řada z nich však po skončení programů typu kurzarbeit, k němuž dojde pravděpodobně letos koncem srpna, zřejmě tak jako tak zanikne. Jenže v té době už zároveň pomalu bude po hlavní zemědělské sezóně,“ poznamenal Kovanda.

Znamená to jediné. Daňový poplatník nyní bude platit pracovní místa, která za několik měsíců stejně zaniknou. „Současně tak zemědělství přichází o pracovní sílu, protože potenciální pracovníci zůstávají doma – a platí je daňový poplatník. Nedostatek pracovní síly může vést ke zdražení zemědělské produkce. Ve výsledku tak daňový poplatník zaplatí hned dvakrát za zbytečnost. Zaprvé za udržování pracovních míst, o která už trh nestojí, a zadruhé za zbytečně dražší ovoce a zeleninu,“ vysvětlil ekonom.

Podle vyjádření ministra zemědělství Miroslava Tomana chybí nyní v zemědělství až 3,5 tisíce lidí. Mnohem více pracovníků ale bude potřeba v době sklizně. „Například v ovocnářství by mohlo v červnu chybět tisíc sezonních pracovníků, později to může být až pět tisíc. Zelinářům teď chybí asi 1500 lidí, ale od června do října jich může scházet přibližně pět tisíc,“ uvedl Toman.

Vysokým cenám ale přispívá samozřejmě také počasí a sucho. „Důvody jsou poměrně jednoduché. U květáku je to kvůli zemím původu. Vozíme jej z Francie, kde se dlouhodobě trochu perou se zeleninou. Jejich výpadky souvisí s počasím a s menší ochotou lidí pracovat na poli. To vede k tomu, že ta cena takhle kolísá a dá se předpokládat, že to bude standart. Květák se dá v tuto dobu pěstovat pouze v určitých oblastech,“ uvedl nedávno pro Echo24 Petr Hanka ze Zelinářské unie.

„Co se týče paprik, potažmo některých druhů, jako jsou lilky, tak tuhle produkci můžeme pěstovat buď ve sklenících, což je ekonomicky poměrně náročné. Problém je v tom, že Česká republika má momentálně asi 50 hektarů nově postavených produkčních skleníků, což pokryje jenom několik procent naší spotřeby. Pak se to může dovést z Holandska, který zásobuje velkou část Evropy. Můžeme to dovést také z jižní Evropy, což je ideální, protože tam to roste venku a je tam relativně levná pracovní síla z Afriky atd. Většina pěstebních ploch se v posledních letech přesunula do Španělska a do Itálie. Jak ty státy ale byly zasaženy koronakrizí, tak nebyly schopné zajistit plynulé fungování podniků. Docházelo tam k výpadkům ve sklizni a podobně. U těchto plodin musíte každý den sklízet. Jak to nesklízíte, tak ty plodiny přezrávají,“ vysvětlil.