Očekávání od uměleckého díla, které si pořizujeme do svého soukromí, bývá často pochopitelně vysoké. Dalo by se říci, že na ně sběratelé mají často stejně vysoké nároky jako na partnera, se kterým své prostory obývají. U umění hodnotí nejen první dojem, myšlenku, řemeslnou dovednost, nejednoznačnost, která překvapuje, a vrstevnatost, která neomrzí, a zároveň požadují, aby dílo jejich životní prostor zdobilo, aby se na něj s radostí dívali jako do ohně třeba s otevřenou lahví dobrého vína v dobré společnosti. V neposlední řadě často sběratelé touží znát umělce osobně a velmi podrobně hodnotí jeho životní postoje, morální integritu a jistou investiční návratnost.

V této škále požadavků je někdy velmi složité uspět a konvenovat vkusu sběratele, ale o to větší radostí je, když se to povede k oboustranné spokojenosti. Nákup umění je totiž často něco víc než jen dekorace, i když by to někdy bylo bývalo snadnější, a je zároveň naprosto v pořádku mít přímočařejší přístup a jednat instinktivně s vědomím toho, že když se vám po letech změní vkus či obraz lehce zevšední, můžeme ho převěsit nebo koupit jiný a nebudeme mít výčitky svědomí, že se nám rozpadla rodina.

Na prostory našeho soukromí často klademe takové nároky a očekávání, abychom se v nich mohli svobodně pohybovat a necítili se ničím utlačováni. Slouží nám k uzavření se od okolního světa, kde se často potřebujeme uvolnit, otevřít a oprostit od všeho pozemského. A přesně takový přístup potřebujete k vnímání obrazů Alžběty Josefy. Její plátna, na kterých často pracuje s olejem i akrylem, působí, jako byste se ponořili do stavu alfa, jakési autohypnózy, kdy se okolní svět rozplývá v mlze a vystupuje proti vám jen to podstatné. Abstraktní tvary, vystupující z pološera, v kontrastu s výraznými křivkami jakéhosi klínu ve tvaru písmene V, které se opakovaně zrcadlí v mizející prázdnotě, nad kterou levitují, možné mužské a ženské principy síly energie a jejího přijetí nebo hladiny vod našeho podvědomí, to a mnohé další uvažování otvírá citlivý způsob malířského přístupu k barvě, jejího odmývání, míchání s jinými odstíny a působení sytosti jedné ústřední zvolené barvy, poslední materie, na které záleží a která formuje vše kolem. Barva, která může nést podvědomé vizuální i chuťové, čichové, či dokonce zvukové vjemy. V tomto vytříbeném stylu se Josefy stala výraznou a rozpoznatelnou malířkou s velkým citem pro barevné modulace intenzity nekonečných variací tónů a s tím souvisejících emocí. K tomuto postupu se dostala při práci s akrylem na menších formátech, kde sama hovoří o téměř fotografickém vyvolávání odstínů obrazu. Barvu samotnou totiž odmývá od jejích nejsytějších akcentů až po nejsvětlejší a pouze tímto způsobem modeluje tvary z ní vystupující.

Alžběta Josefy: Vkliňování, 2021, akryl a olej na plátně, 180 x 150 cm.

Alžběta Josefy (*1984) studovala na pražské AVU malbu u profesorů Zdeňka Berana a Michaela Rittsteina, na stáži působila ve francouzském d´Aix-en-Provence. Účastnila se mnoha výstav v Čechách i v zahraničí, nedávno ukončila svou samostatnou výstavu v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře, aktuálně je součástí skupinové přehlídky v Českém domě v Bruselu. Její umělecký vývoj se posunul od figurálních obrazů převážně ženských křehkých postav či částí jejich těl do dvou ústředních linií, kde jednu tvoří jakési rentgenové průniky do lidského těla (Mícha, Obratel, Páteř, Rezonance, Dýchání) a druhou abstraktní obrazce, kde se pohybujeme již ve zcela odosobněné rovině. Její díla vznikají v nevelkých počtech a pohybují se od formátu 30 x 30 cm v hodnotě 40 tisíc Kč až do velikosti 180 x 150 cm lehce nad 200 tisíc Kč.