Zdražuje se. Nejen kamenné obchody obchází strašák jménem inflace. Zboží a služby, které průměrný český občan nejčastěji nakupuje, jsou v průměru o víc než tři procenta dražší než loni. Zdražování je opět o něco rychlejší, než by si Česká národní banka jako strážce cenové stability přála. Být motoristou, kuřákem a k tomu pravidelným konzumentem nejednoho piva vyjde aktuálně hodně draho. Ceny pohonných hmot, cigaret a alkoholu jsou o desetinu až dvě desetiny vyšší. A to nás teprve čeká otevření tak dlouho vypnutých služeb. Kadeřnických a kosmetických salonů, restaurací, hotelů.

Každého z nás asi napadne otázka: Rozjíždí se „jen“ postšoková inflace, anebo jsme na začátku proinflační dluhové spirály? Dubnová inflace poskočila z březnových 2,3 na 3,1 procenta. A to ve chvíli, kdy ještě byly vypnuté obchody a služby. Tady přijde další tlak. Zatímco po téměř pěti měsících konečně znovu otevřené obchody s běžným spotřebním zbožím včetně oděvů a obuvi přivítaly zákazníky slevami, u služeb se čeká pravý opak. Tedy zdražení. Postkoronavirové ceníky nás mohou hodně překvapit. Nenechme se v následujících měsících zaskočit růstem cen o víc než tři procenta. Postšoková inflace nás nemine.

Inflace pod dvě procenta? Sotva

Po odeznění postcovidové nákupní horečky by svižně posilující koruna, zklidnění růstu cen čipů, materiálů, polotovarů ve výrobě a koneckonců i vyšší srovnávací základna z minulého roku měly inflaci trochu zkrotit. Pod dvě procenta se přesto jen tak nepodívá. Na druhé straně ale není potřeba mít obavy, že by se v dohledné době ceny zvyšovaly o pět a víc procent ročně. Nezapomínejme, že index spotřebitelských cen, jímž se inflace měří, tvoří v postkomunistických zemích ještě pořád téměř z jedné třetiny potraviny. Když rostou ceny jídla, budí to ze samotných statistik o inflaci dojem celkového zdražování. V této chvíli ale půjdou nahoru především ceny služeb. Ty mají v našem průměrném spotřebním koši stále nízkou váhu. Celkově ale budou mít právě kvůli dražším službám lidé pocit, že jejich vlastní, osobní inflace je vysoká. Se vzestupem cen zároveň porostou naše náklady na všechny dluhy. Hypotékami počínaje, firemními úvěry konče. To bude dál umocňovat pocit, že se zdražuje. A dál to bude tlačit na ceny a roztáčet inflační spirálu.

Předchozí pandemie neměly trvalý a výrazný vliv na inflaci v postižených zemích. Platí, že jednou to „poprvé“ muselo přijít. Obavám z vysoké inflace tentokrát nahrávají problémy s dodávkami materiálů po celém světě a jejich prudké zdražování. To je daň za to, že část obchodních řetězců byla v časech lockdownů a vypnutých ekonomik minimálně narušena. Do pandemie se žilo bez velkého skladování stylem just in time. Jenže najednou to přestalo být hladké. A nejistota s sebou přináší vyšší cenu. To by ale s postupným otevíráním ekonomik mělo odeznít.

Obavy mám naopak z rozpočtových orgií. Z tahání předvolebních zajíců z klobouku. Zrušení superhrubé mzdy a zároveň snížení sazby daně z příjmu jen podporuje při omezené nabídce, zavřených obchodech a službách tlak na růst cen. Nejenže po této zcela nevhodně načasované daňové změně nám zbyl každoroční stomiliardový kráter v rozpočtu, může se stát, že bude dál roztáčet probuzenou spirálu inflace. Nejen běžného spotřebního zboží a služeb, ale také cen nemovitostí, drahých kovů, uměleckých předmětů, archivních vín. Čehokoli, do čeho domácnosti, kterým letos vzrostly čisté příjmy, budou své volné peníze ukládat. Je téměř jisté, že inflace finančních aktiv bude ještě větší hrozbou než spotřebitelská inflace.

Dlužník vítězí nad střadatelem

Lidé rozpočtové orgie zaplatí hned třikrát. Jednou ve zvýšených nákladech na obsluhu státního dluhu, úroků, za něž si stát půjčuje. Podruhé v budoucích vyšší daních, které budou látat nadělané krátery v rozpočtu. A to i přes veškerou snahu seškrtat výdaje státu. Potřetí ve vyšších cenách spotřebního zboží, v ještě méně dostupném bydlení a ztrátách v kupní síle svých úspor a konzervativních investic.

V této postcovidové inflační době vítězí dlužník nad střadatelem. Moc na tom nezmění ani Česká národní banka, která už jen čeká na vhodnou příležitost zvýšit úrokové sazby. Pak porostou náklady i dlužníkům. Střadatelům se přesto uleví jen zčásti. Hledat vhodnější místa pro zhodnocení peněz nebo jejich ochranu před inflací nebude ani po zvýšení úroků o moc jednodušší.

Autorka je hlavní ekonomkou Raiffeisenbank.