Europoslankyně a jedna ze spoluzakladatelek ANO Radka Maxová letos v říjnu oznámila, že hnutí opouští. Podle ní se odklonilo od původní ideje. Maxová také pochybuje o tom, zda Andrej Babiš myslí svou sociální štědrost vůči seniorům upřímně, a o předsedovi vlády prohlásila, že je ve střetu zájmů. Mandát europoslankyně si ale ponechá, podobně jako to udělali ostatní, nyní již bývalí, europoslanci, kteří Babišovo hnutí opustili. „Nevolili mě pouze voliči hnutí ANO, já dělám nadstranickou sociální politiku,“ řekla Maxová v rozhovoru pro Echo24.

Co vás vedlo k odchodu z hnutí ANO?

Hnutí ANO začínalo, dá se říct, jako středně rozkročené hnutí, které chtělo prosazovat spravedlivou sociální politiku, chtělo se věnovat střední třídě, malým a středním podnikatelům, chtělo bojovat proti korupci. Ale během doby se ta idea vytratila, změnila, a to byl takový prvopočátek mé vnitřní nespokojenosti s tím, že se hnutí ANO odklání od své původní ideje.

Kdy jste začala tuto nespokojenost pociťovat?

Bylo to už v prvním volebním období (2013-2017 – pozn. red.). Tam jsem nesouhlasila třeba se školským zákonem, povinnou maturitou z matematiky. Jak jsem se věnovala hodně sociální oblasti, tak mi vadil směr sociální politiky, neprosazování některých našich věcí, tak to mě vedlo k tomu, že jsem začala interpretovat své názory v poslaneckém klubu, a ty buď byly, nebo nebyly vyslyšeny.

V jaké míře byly vyslyšeny a v jaké ne?

Často to bylo tak, že jsme nebyli vyslyšeni, protože spolupráce v koalici je založena na kompromisech. A jak jsem mohla vnímat, tak mi přišlo, že pro hnutí ANO sociální politika není prioritní, důležitou otázkou, a proto jsme možná ustupovali z našich představ.

Proč jste tedy odešla až na podzim 2020, ale ještě jste na jaře 2019 za ANO úspěšně kandidovala do Evropského parlamentu?

Ono to ve vás zraje, snažíte se nejprve upozorňovat uvnitř hnutí ANO, že se vám věci nelíbí, diskutujete s kolegy, diskutujete s předsedou poslaneckého klubu, snažíte se, když nejste zevnitř vyslyšeni, při rozhovorech s redaktory upozorňovat na to, co vám nevyhovuje. Když se vám z hnutí ANO nikdo neozve, že jste nespokojen, proč to nejdete řešit, tak začnete pochybovat o smyslu, systému. Když vám potom začnou chodit nepříliš milé SMS zprávy od členky předsednictva… A možná i takový poslední kamínek byl, když jsem se rozhodla veřejně deklarovat, že nepodpořím hlasování proti rezoluci o střetu zájmů pana premiéra. Následně mi volal blízký člověk od pana premiéra, proč to dělám. To jsou tedy důvody, proč jsem se rozhodla až teď.

Tou dámou z předsednictva hnutí ANO, která vám psala SMS, byla Jaroslava Pokorná Jermanová, Jana Mračková Vildumetzová nebo Jana Pastuchová?

Nezlobte se, nebudu jmenovat.

Zmiňovala jste sociální politiku hnutí ANO a řekla jste, že pro něj není prioritní. Ale vždyť je to právě společně s ČSSD hnutí ANO, které pošle před Vánocemi 5 000 korun všem důchodcům, před říjnovými volbami jim rozeslalo roušky, pro zaměstnance a zaměstnavatele zavedlo program Antivirus a nebo například na jaře prodloužilo rodičům ošetřovné až do června. Opravdu vám přijde, že pro ANO není sociální politika prioritní?

Ono je otázkou, jestli hnutí ANO myslí tyto kroky upřímně, protože kdyby se opravdu chtěli věnovat té skupině, které se možná věnují teď, tak by se jim věnovali dlouhodobě a dělali by změny, jako je třeba důchodová reforma. To je pro mladší generace. Ale řešilo by i další problémy. Třeba exekuce, sociální bydlení nebo vyřešení problematiky výživného, protože zákon o náhradním nebo zálohovaném výživném to nevyřeší. Takže je otázka, jestli právě tyto kroky, které jsou poslední dobou dělány, jsou myšleny upřímně.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš o vás řekl, že je dobře, že odcházíte, protože se ANO musí zbavit “egoistických kariéristů”. Jak tato slova vnímáte?

Kdybych byla opravdu egoistická kariéristka, tak bych stále v hnutí ANO zůstávala, neříkala bych svůj názor a doufala, že budu na příští kandidátce. Takto jsem opustila hnutí ANO, protože nejsem dlouhodobě spokojená, a neopouštěla jsem ho ani s vidinou toho, že přestoupím nebo vyjednávám s jiným politickým subjektem. Takže si dovolím říct, že egoistická kariéristka nejsem a že jsem zakládala hnutí ANO opravdu s čistým úmyslem, že budu dělat politiku, s kterou ANO do české politické scény šlo.

Proč jste setrvala ve funkci europoslankyně?

Proto, abych mohla pokračovat nejen v sociální politice, ale abych hájila zájmy České republiky, a také jsem říkala několikrát, že mě nevolili pouze voliči hnutí ANO, ale já dělám nadstranickou sociální politiku, takže je třeba v tom pokračovat na evropské úrovni.

Zůstanete ve frakci Renew Europe a budete hlasovat stejně jako zbylí poslanci ANO?

Již jsem napsala panu předsedovi frakce Renew Europe, že ve frakci zůstávám, že jsem nezařazeným poslancem a domluvila jsem se na spolupráci s paní Charanzovou (europoslankyně ANO – pozn. red.) a s delegací poslanců, kteří byli zvoleni za hnutí ANO, že v delegaci zůstanu a budeme spolupracovat na odborné úrovni. To znamená, že si budeme vyměňovat informace z těch výborů, ve kterých jsme, a budeme hájit zájmy České republiky.

Zvažujete, že byste se v nadcházejících měsících nebo letech přidala k nějaké jiné české politické straně?

V současné době opravdu nevím, jakým směrem půjde moje kariéra. Tento čas využiju k tomu, abych nad vším získala nadhled a promyslela jsem si, jakou cestou půjdu.

Oslovila vás už nějaká strana s nabídkou spolupráce?

Ano, dostala jsem několik zpráv a kontaktů.

Která strana je vám v Česku nejbližší, pokud pomineme ANO?

Já vím, která mi není blízká, ale která je mi nejbližší, asi nebudu specifikovat.

Víte, jakým směrem se uberete, až vám zhruba za 3,5 roku vyprší mandát europoslankyně? Protože pokud se podíváme na ostatní politiky, kteří ANO opustili, tak veskrze už žádnou politickou exekutivní funkci, až na výjimky, nevykonávají.

Jak jsem říkala. Já v současné době o všem přemýšlím. Mám na to teď už jen 3,5 roku a uvidíme, jestli budu pokračovat v politice, nebo nebudu. Ale určitě bych nějakým způsobem chtěla ovlivňovat veřejné mínění a občanskou společnost. Je důležité říct, že být politikem pro mě není cíl, ale je to cesta, jakou mohu ovlivňovat veřejné mínění, měnit zákony, pomáhat lidem, takže lze pracovat z tohoto pohledu. A k ovlivňování mínění a pomáhání lidem nemusíte být nutně politikem.

Pokud se vás někdo z vašich voličů zeptá, co si myslíte o osobě Andreje Babiše a jestli je ve střetu zájmů, co byste mu odpověděla?

Jako Radka Maxová bych odpověděla, že si myslím, že pan premiér je ve střetu zájmů. Druhá věc je samozřejmě legislativní záležitost, protože podle současného českého práva on udělal to, co udělat měl. Z pohledu evropského práva, tam samozřejmě nevyhovuje střetu zájmů ohledně konečného beneficienta. A ta třetí otázka je morální. Jestli má pan premiér zapotřebí to takto neustále poslouchat.

Zmínila jste, že ve zbytku období nebudete plně hlasovat v souladu s hnutím ANO. Jaký program tedy na zbytek mandátu máte?

Jsem plnohodnotnou členkou Výboru pro sociální politiku a zaměstnanost a chci se věnovat několika věcem. Prioritně problematice osob se zdravotním postižením, protože Evropská komise připravuje dlouho očekávanou strategii pro osoby se zdravotním postižením, a jsem i spolupředsedkyní vnitřní skupiny pro osoby se zdravotním postižením v Evropském parlamentu. Tato problematika je pro Evropský parlament poměrně důležitá. Druhou věcí je, že Evropská komise se bude snažit ovlivnit výši minimální mzdy v jednotlivých státech. Už vydala návrh směrnice, o kterém se začíná diskutovat. A tam by bylo dobré, aby pozice České republiky byla slyšet. Dále se také věnuji LGBT skupině lidí.

Vy si myslíte, že je správné, aby minimální mzdu určovala plošně Evropská unie? Neměly by si o ní rozhodovat jednotlivé členské státy?

Sociální systémy jsou suverenitou jednotlivých členských států. I Evropský parlament je v této otázce rozdělen. Část poslanců chce, aby EU určovala minimální mzdu nějakým výpočtem nebo procenty, část poslanců nechce. Já osobně souhlasím s tím, že každý člověk, který pracuje, by měl mít důstojnou mzdu, aby nebyl těsně nad hranicí chudoby. Na druhou stranu si myslím, že sociální systémy v zemích EU jsou rozdílné a že jednotným číslem nebo principem by se do toho nemělo zasahovat.