ÚHEL POHLEDU

Máme takovou inflaci, jakou si zasloužíme

Za prudký růst cenové hladiny může sám stát, respektive úřednické rozhodnutí, píše Markéta Šichtařová. - Shutterstock
ÚHEL POHLEDU
Máme takovou inflaci, jakou si zasloužíme

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

ÚHEL POHLEDU: Tak vy jste si v minulých měsících mysleli, že inflace je vysoká? Nu tak to jste ještě neviděli čísla za leden. Čísla, která byla zveřejněna tento týden.

Detaily netřeba opakovat. Každý jistě z médií již zaznamenal základní fakta: totiž že spotřebitelské ceny se v lednu meziměsíčně zvýšily o 4,4 %. A meziročně vzrostly o 9,9 %, tedy o 3,3 procentního bodu více než v prosinci. Navíc inflace překonala všechna očekávání významných institucí. Méně totiž čekala i Česká národní banka. A méně odhadoval i průměr finančního trhu. Podstatnější než samotná čísla je ale kontext.

Kdekdo rozebírá, že pod kotlem přitopily zejména energie. Anebo bydlení. Cožpak o to. To samozřejmě je pravda a také se o tom hojně mluví. Jenomže on nějak pro jednotlivé stromy přestává být vidět les. Tak především tento meziměsíční růst cen o 4,4 % byl nejsilnější od ledna 1993, to je, oč tu kráčí. Vzpomínáte na liberalizace cen na začátku 90. let v rámci ekonomické transformace na tržní ekonomiku? A na následné vzedmutí cenové hladiny?

A prozradím vám sladké tajemství: Stejně jako tehdy, také dnes (samozřejmě) za prudký růst cenové hladiny může sám stát, respektive úřednické rozhodnutí, respektive administrativní zásahy do ekonomiky. Přesněji řečeno může za to předešlá rozvolněná politika centrálních bank u nás i ve světě, protipandemické uzavírky a podporování zaměstnanosti v době pandemie. Koktejl těchto tří faktorů vedl k nesouladu nabídky a poptávky, nedostatku zboží a přetlaku peněz. A inflace je na světě. Seznamte se, bude tu s námi bydlet dlouho.

Ještě důležitější ale je, co vytlačilo meziroční tempo inflace až skoro k 10% hladině. Lednová meziroční inflace totiž byla nejvyšší od července roku 1998. I u těchto meziročních čísel jsou hlavním pachatelem ceny nějak spojené s bydlením. Ceny elektřiny vzrostly o 21,5 %. Kolonka tzv. imputované nájemné (což jsou celkové náklady vlastnického bydlení) roste o 15,2 %. K tomu přispívá růst cen stavebních materiálů a i cen nových bytů. A tak bychom mohli pokračovat. Pořízení vlastního bydlení se tak stává stále náročnější záležitostí. A prozíraví byli ti, kdo do nemovitosti investovali zavčasu a zaparkovali tak před inflací peníze. A přesto nelze čekat pokles cen nemovitostí – naopak i dneska jejich koupě pořád dává smysl, protože jejich růst bude pokračovat!

Do toho všeho se přimíchávají geopolitické důvody: Případný konflikt na Ukrajině by totiž mohl znamenat problémy s dodávkami ropy. Navíc část zemí ropného kartelu OPEC hlásí, že začínají mít potíže se zvyšováním těžby. Výsledek: dražší pohonné hmoty.

Z mezinárodního pohledu je inflace v ČR nadprůměrná, byť v dalších zemích EU taky není žádný drobínek. Podle předběžných výpočtů vzrostl v lednu mezinárodně srovnatelný harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP) v ČR meziročně o 8,8 %, v eurozóně byl podle prvních odhadů 5,1 %. Jenomže v ČR se aspoň ČNB snaží s inflací něco dělat. V eurozóně se ECB maximálně tak snaží předstírat, že něco dělá. A přesto, že ČNB se snaží něco dělat, inflaci to bude ovlivňovat jen minimálně. Úplně chybná politika centrálních bank prakticky soustavně od roku 2008 až do konce roku 2021 se postarala o to, že peněz v oběhu je příliš na to, aby šlo inflaci snadno zadusit. Inflace ještě poroste.

A tím se dostáváme k jádru věci. Všichni od centrálních bank přes firmy po jednotlivce se chytají za hlavu, jak je ta inflace nehorázně vysoká. Jenomže v tom všem zaniká, že patrně ještě nejsme na jejím vrcholu. A co hůř, i když inflace už brzy bude kulminovat a zase začne mírně klesat, na hodnoty, které byly běžné v minulé dekádě, se pár let nedostaneme. Toto desetiletí bude naopak charakteristické inflací zvýšenou. A můžeme si za to úplně sami. My- kdo jsme si zvolili takové politiky, jaké jsme si zvolili, a kteří jmenovali takové centrální bankéře, jaké jmenovali.

Dnešní průměrný centrální bankéř ve světě je totiž diletant proti tomu, jaké centrální bankéře jsme měli před třiceti lety. Tehdy to byli bankéři v pravém slova smyslu. Dneska centrální banky a s nimi monetární systémy jednotlivých zemí řídí až v příliš mnoha případech vysloužilí politici a kecálkové, kteří umí dobře mluvit o tom, jak je potřebná zelená politika a jak je správná fobie z CO2, ale nevědí zbla o monetárních systémech. A neuměli si spočítat tak primitivní věc známou dobrých dvě stě let, že když natisknou moc peněz, vyrobí moc velkou inflaci.

18. února 2022