Při katastrofické havárii ruské ponorky Kursk zemřelo 12. srpna 2000 118 lidí. Nehodu způsobilo pravděpodobně vlastní torpédo ponorky. Událost dodnes provází mnoho nejasností. Spekuluje se mimo jiné o tom, že na palubě mohly být přísně tajné ruské zbraně. Rusové navíc potopení ponorky dva týdny tajili.

Jaderná ponorka Kursk se dvěma jadernými reaktory havarovala během manévrů v Barentsově moři 12. srpna 2000. Havárie si vyžádala životy všech 118 členů posádky a otřásla ruskou společností. Dodnes se spekuluje o tom, co nejvážnější nehodu podvodního plavidla za poslední roky způsobilo.

O osudu raketonosné ponorky K-141, jež se zabořila do mořského dna 108 metrů pod hladinou, informovala oficiálně Moskva až s dvoudenním zpožděním. To jen přiživilo teorie, že na palubě stroje se mohly nacházet přísně tajné zbraně. Existovaly také obavy, že 22 raket Granit, jimiž byl Kursk vyzbrojen, bylo vybaveno jadernými hlavicemi. Rusové ale tuto domněnku odmítli s tím, že se jednalo o hlavice konvenční.

O tom, co bylo příčinou jedné z nejhorších katastrof v Rusku od rozpadu SSSR, se vedly divoké spekulace. Uváděla se možnost srážky Kursku s jinou, americkou či britskou ponorkou, což však obě země vyloučily. Ve hře byla i varianta, že stroj nešťastnou náhodou najel na minu z druhé světové války. Vyšetřování zkázy ponorky skončilo v létě 2002 a odborníci konstatovali, že na náhodné explozi cvičného torpéda, která tragédii odstartovala, nenese vinu lidský faktor. Výbuch zavinil únik vysoce explozivního kysličníku vodičitého, používaného jako palivo pro torpéda 65-76 Kit. Zbraně na přídi plavidla pak vybuchly silou mírného zemětřesení.

Ještě tři dny po nehodě velitel ruského vojenského námořnictva Vladimir Kurojedov tvrdil, že záchranářům se podařilo komunikovat s posádkou ponorky pomocí úderů na plášť stroje. Pokus o záchranu přeživších však komplikovalo i špatné počasí, které v oblasti panovalo. Rusko také odmítalo nabídky pomoci od USA a Británie. Až po čtyřech dnech požádal tehdejší ruský prezident Vladimir Putin o pomoc Británii a Norsko.

Jednadvacátého srpna 2000 se týmu hlubinných potápěčů konečně podařilo otevřít jeden z únikových průlezů Kursku, přičemž zjistili, že vnitřek ponorky je kompletně zatopen. Moskva poté oznámila, že celá stoosmnáctičlenná posádka zahynula (později se ukázalo, že část námořníků byla několik hodin po havárii naživu). Záchranné práce byly pozastaveny a Rusové se ponořili do jednodenního národního smutku.

Putin nařídil, aby vrak ponorky byl i s těly námořníků vyzdvižen. Záměr ale narážel na odpor části rodin obětí, kteří tvrdili, že v souladu s námořnickými pravidly by mrtví měli být ponecháni na dně moře. Ve spolupráci s nizozemskou firmou Mammoet Transport začali Rusové v červenci 2001 tuto náročnou operaci realizovat. Přední poškozená část Kursku byla odříznuta a zbytek trupu byl pomocí 26 drapáků vyzvednut ze dna. Z trupu byly vyproštěny ostatky celkem 114 lidských těl, které příbuzní zesnulých identifikovali a pohřbili.

Tragédie ponorky, která byla chloubou ruského námořnictva, měla dopad i na Putina. Tehdejší hlava státu byla podrobena ostré kritice veřejnosti za to, že v souvislosti s nehodou ihned nepřerušila svoji dovolenou na Jaltě a že Rusko otálelo s přijetím zahraniční pomoci. Mnozí Rusové i novináři také marně žádali více informací.

Od 60. let uplynulého století postihlo ruskou námořní flotilu několik tragických havárií. Naposledy loni v červenci zahynulo na palubě ruské jaderné ponorky Lošaryk 14 lidí. Neštěstí způsobil požár. V okamžiku exploze se Lošarik zrovna připojoval ke svému nosiči, větší jaderné ponorce zvláštního určení Orenburg. Přeživším členům posádky se podařilo odpojit jaderný reaktor a evakuovat se na Orenburg. V obavě z dalších výbuchů byl Lošarik zaplaven vodou a odtažen do Severomorsku. V roce 2008 zemřelo 20 členů posádky atomové ponorky Něrpa (Tuleň) na otravu freonem při chybném spuštění hasicího zařízení.