Pandemie koronaviru a dva roky restrikcí a uzávěr dopadly na děti všeho věku. Zatímco u starších zřejmě dominuje zátěž psychická, u nejmenších dětí narozených v době pandemie či těsně před ní se mluví o zaostávání ve vývoji základních dovedností. Naznačují to alespoň prvotní studie či poznatky z praxe. Někteří odborníci uklidňují, že pokud se život vrátí k normálu, děti se dokáží z problémů vzpamatovat. Apelují však také na to, aby se na jejich problémy zaměřila pozornost.

Ačkoliv z dosavadních průzkumů zatím nelze dělat plošné závěry a řada poznatků zatím neprošla recenzním řízením, z praxe se objevují opětovná upozornění na to, že se i u nejmenších dětí projevují znaky zpomalení vývoje v poměrně základních schopnostech. Jednu z možností, jak rozdíl mezi dětmi narozenými v letech před pandemií a během ní porovnat, nabídl dlouholetý výzkum amerického Národního ústavu zdraví.

Ten porovnával výsledky kognitivních testů nejmenších dětí narozených v letech 2011 až 2019 s dětmi, které se narodily těsně před či během prvního orku pandemie. „Zjistili jsme, že děti narození během pandemie mají významně omezenější verbální, motorické a obecně kognitivní schopnosti ve srovnání s dětmi narozenými před ní,“ uvedli výzkumníci v dosud nerecenzované studii s tím, že více zasažení byli chlapci a děti z rodin s nižšími příjmy. Výsledky přitom neovlivňovalo to, zda došlo k nákaze covidem-19 či nikoliv.

Podobné výsledky vyplývaly také ze studie zveřejněné v JAMA Pediatrics, která zaznamenala v porovnání s předpandemickými dětmi zhoršení hrubé i jemné motoriky či komunikačních schopností. Nezáleželo přitom na tom, zda byly matky vystaveny během těhotenství nákaze covidu-19 či nikoliv. „Tato zjištění naznačují, že narození během pandemie a ne infekce během těhotenství, je spojováno se změnami ve vývoji u šestiměsíčních dětí,“ uvedli v závěrech autoři.

Za možný faktor naopak zmiňují možný dopad stresu, který v době pandemie mohl pramenit ze ztráty zaměstnaní či bydlení a s tím spojený nárůst úzkostí a depresí v období pandemie. To nakonec obecně potvrzují i data z České republiky. Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ) varoval před nárůstem depresí a úzkostí už v průběhu minulého roku. Ředitel ústavu Petr Winkler pak varoval dříve také před dopadem právě na děti i náctileté školního věku.

Nedostatek kontaktu s vrstevníky, změna životního stylu, omezení fyzického pohybu či vysedávání u obrazovek i sociální izolace podle něj patří k faktorům, které vedly ke zhoršení psychického zdraví dětí. Vláda tehdejšího premiéra Andreje Babiše (ANO) přitom patřila v Evropě k „rekordmanům“ v délce uzavírání škol.

Podle Winklera dva roky strávené v pandemii představují v dětském a adolescentním věku velmi dlouhou dobu a podstatnou část psychosociálního vývoje, kdy má každý jedinec mnoho vývojových úkolů, k jejichž úspěšnému splnění je participace v kolektivu vrstevníků, zapojení do školních a jiných kolektivů, a podobně velmi důležité.

Pandemie a s ní související dlouhodobý pobyt doma měl i v některých případech dopad na rodinné problémy. „Rodina je ekosystém, který působí na každý jeho prvek a na děti zvláště. Bohužel máme zprávy, že v mnoha rodinách skutečně k eskalaci problémů došlo, a to až do úrovně domácího násilí,“ popsal Winkler.

Podobně jako další odborníci však Winkler zároveň uklidňuje, že nemusí jít ve většině o nezvratitelné dopady. „Člověk je obecně velmi adaptibilní tvor, takže u drtivé většiny dětí a dospívajících dlouhodobé negativní důsledky neočekávám, u nezanedbatelné části tam ale negativní dopady očekávat lze,“ dodal Winkler.