Černobylská katastrofa stvořila jakousi postapokalyptickou krajinu, která dnes, třiatřicet let poté, láká davy turistů, tvůrce počítačových her nebo, jak ukazuje vydařená minisérie Černobyl z produkce HBO, také filmaře. Území symbolizuje především ukrajinské město Pripjať, které se stalo jakýmsi skanzenem doposud největší jaderné havárie v dějinách. Kdysi mělo být město s 50 tisíci obyvateli výkladní skříní moderní socialistické společnosti. Dnes si výdobytky civilizace bere příroda zpátky.

Území se začalo vylidňovat bezprostředně po katastrofě v dubnu 1986. Z nejbližší oblasti jaderné elektrárny Černobyl byli lidé evakuováni 36 hodin po výbuchu. Za další měsíc přemístil sovětský aparát přibližně 116 tisíc obyvatel z okruhu 30 kilometrů od elektrárny. Až do roku 2000 bylo v důsledku havárie evakuováno celkem přes 350 tisíc lidí.

Přesto není teritorium severu dnešní ukrajinsko-běloruské hranice naprosto pusté. Černobylská oblast a především město Pripjať se totiž stávají stále vyhledávanější destinací pro turisty z celého světa. Lidé z města odešli bez možnosti větších příprav, takže jsou nadále zachovány relikty každodenního života pozdního socialismu. Návštěvníky láká například opuštěný zábavní park nebo slavný plavecký bazén Lazurnyj. Místa se za víc než tři dekády zásadně změnila především fascinujícím vlivem nekontrolovaného bujení přírody. Lze předpokládat, že úspěšný seriál přiláká do oblasti další zvědavce.

V Černobylu stále pracují tisíce lidí

Vysídlení statisíců lidí však neznamenalo konec lidského působení v oblasti. Je paradoxní, že černobylská elektrárna, kde k nehodě došlo, fungovala až do nového tisíciletí. Poslední blok, shodou okolností ten třetí, který turbínovou halou sousedil s vybouchnutým čtvrtým, byl odpojen na konci roku 2000, za což mohlo důkladné vyčištění areálu.

„Soustředili velké úsilí na to, aby ten areál očistili natolik, aby se tam mohly měnit směny. Střídaly se většinou ve čtrnáctidenních intervalech a poté měli zaměstnanci dlouhé volno, aby ta dávka, kterou obdrží, byla co nejmenší, jaké šlo rozumně dosáhnout,“ vysvětluje fungování jaderné elektrárny po katastrofě předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Samotnému místu katastrofy tak byla věnována větší pozornost než okolí. „Věnovali opravdu velkou a prioritní péči tomu, aby areál vyčistili. Tu elektřinu totiž opravdu potřebovali,“ dodává.

Sovětský svaz a později Ukrajina si totiž nemohly dovolit takový výpadek produkce elektřiny, a snažili se proto elektrárnu udržet v provozu, dokud to jen bylo možné. Elektrárna se však neobešla bez dalších problémů. V roce 1991 poškodil požár kabelové vedení reaktoru číslo 2, to vedlo k jeho odpojení. Reaktor číslo 1 byl odstaven v listopadu 1996 jako část dohody mezi ukrajinskou vládou a mezinárodními organizacemi o ukončení činnosti elektrárny. V listopadu 2000 byl odstaven i poslední, třetí blok elektrárny. Černobyl však stále zaměstnává víc než dva tisíce lidí, kteří se starají o bezpečnost a pomáhají dokončit obří sarkofág.

Kolem otevřeného jádra byl totiž již roku 1986 instalován sarkofág z oceli a betonu, který měl trvale uzavřít zničený čtvrtý reaktor. Letos byl na elektrárně instalován sarkofág nový, financovaný z mezinárodní pomoci. Dana Drábová upozorňuje, že Ukrajina i Bělorusko mají právě kvůli ní tendenci zveličovat následky katastrofy.

„Budování sarkofágu bylo z větší části financované z mezinárodní pomoci. Dokonce i Česká republika něco přispěla. Teď řeknu něco ošklivého a nemyslím to vůbec cynicky. Jisté zveličování následků černobylské havárie je dodneška způsobováno také tím, aby Ukrajina a hlavně Bělorusko o tu mezinárodní pomoc nepřišly. Ale samozřejmě každý z těch příběhů, ke kterým se dostanete, je svým způsobem osobní tragédií. Ty desítky a stovky tisíc mrtvých, to je mytologie. Nelze každé úmrtí na rakovinu přiřknout Černobylu,“ říká Drábová. V rozhovoru pro Týdeník Echo (viz str. 16) navíc upozorňuje, že i samotný seriál zase zveličoval dopady možných dalších výbuchů.

Nebezpečí pro turisty?

Radioaktivita se stává terčem návštěvníků. Ti od průvodců vyfasují dozimetry a jsou vedeni po jednotlivých stanovištích, kde si mohou sami otestovat, zda jsou skutečně v místech zvýšené radiace. Nejde však o žádné zdraví nebezpečné množství.

„Za tu dobu, kterou tam turisté pobývají, určitě žádný z nich nepochytá dávku, která by ho jakýmkoli způsobem ohrožovala. Ještě navíc mají průvodci velmi přesné pokyny, kam se může a kam ne, aby se nedostávali do nebezpečných území, přestože jsou vybaveni dozimetry, “ upřesňuje Drábová.

Přesto stále některá místa mohou být nebezpečná a turisté je smějí pozorovat pouze přes objektiv fotoaparátu. „Ve třicetikilometrové zóně kolem Černobylu jsou dodnes vidět hřbitovy techniky používané k čištění areálu. Jsou to ohraničená území, kde skutečně není moc záhodno se zdržovat. Část turistů by jistě ráda navštívila i tato místa, ale pustí je tam tak maximálně na vyfocení s teleobjektivem,“ říká Dana Drábová, která po roce 1986 opakovaně místo havárie navštívila.

Černobyl žije v počítačových hrách. Velkou pozornost vzbudily například hry S.T.A.L.K.E.R. Shadow of Chernobyl a pokračování Call of Pripyat. Hráči si chválili především realistickou a temnou atmosféru hry. Příběh se odehrává po hypotetické druhé černobylské katastrofě v okolních zamořených oblastech. Ve hře se objevují skutečná místa zakázané oblasti. Kromě města Pripjať je to například i opuštěná vesnice Kopači. Výše zmíněný plavecký bazén Lazurnyj je zase přítomen například v počítačové hře Call of Duty 4: Modern Warfare.