Psát dnes o knize Krásná a slavná (1961, reedice 1973 a 1986), kaleidoskopu z dějin Prahy, by nemělo valný smysl, nebýt jedné kapitoly, která si naopak o poznámku říká velmi naléhavě. Tento popularizační výklad „pro čtenáře od 9 let“, jeden z plodů autorské spolupráce manželů Zdeňka a Věry Adlových, je skrznaskrz tendenční (však také první vydání bylo připsáno jakémusi kulatému výročí „založení Komunistické strany Československa“ a druhé zas půlkulatému jubileu „Vítězného února“, šlo o skromný dar „rodné straně“ těchto „dělníků pera“, nositele medaile Za obětavou práci pro socialismus a zasloužilé umělkyně, laureátky státní ceny Klementa Gottwalda) a teď už pouze k smíchu.

Zdeněk Adla (1910–1990) byl selfmademan, střední grafickou školu nedokončil, za první republiky se živil návrhy plakátů pro KSČ, zlákala ho žurnalistika a (dětská) literatura. Věra Adlová (1919–1999) na FF UK vystudovala latinu a řečtinu, i ona však musela projevit jistou troufalost, když se pustila do práce o pražské historii, byť adresované dětem. Ale možná to byl „stranický úkol“, kdoví.

Těch 257 stran se obešlo například bez slova apoštolové (na orloji jsou blíže neurčené „figurky“), samozřejmě „Rudá armáda přišla včas“ (název kapitoly), při výkladu vzniku Československé republiky se autoři neobtěžovali jedinou zmínkou o T. G. Masarykovi (takového člověka vůbec neznali, v kapitole Ohlas Října padnou jiná jména: „soudruzi Bohumír Šmeral a Antonín Zápotocký“). Atd. To všechno je ubohé a trapné ve svém pokrytectví a ovšem i podlé ve snaze dětem neříkat pravdu. Je tu však ona avizovaná kapitola. A ta za připomenutí stojí. Právě v těchto dnech.

Jmenuje se Praha budoucnosti a je poměrně krátká. Adlovi se na chvíli zasnili a vykreslili dětem komunistický ráj. Od doby, kdy jej líčili, vzdálený pouhých šedesát let. Chtěli malým čtenářům prozradit, jaký bude svět, až se z nich stanou starobní důchodci. Podle jedné en passant pronesené poznámky to vypadá, že komunismus už ovládl celou planetu.

„Elektrický vlak se podobal dlouhému trupu letadla. Byl štíhlý, lesklý, jeho okna přesahovala až na strop. Letěl po jediné koleji na vysokých betonových sloupech a obloucích nad poli, háji a osadami. / Vladimír Gorin seděl v hlubokém křesle své kabiny, poslouchal tichou hudbu z mušličky v opěradle křesla a sledoval oknem krajinu. Jak je nepodobná té, kterou včera ráno opouštěl! Tam ještě ležel sníh, stromy byly holé. Zdejší kraj je svěže zelený, jabloně a hrušky jsou obsypány květem. / Byl máj roku 2020. Osmnáctiletý Vladimír Gorin z Magadanu ve východní Sibiři jede poprvé do Prahy. Sleduje krajinu za oknem a pije ledový nápoj. Po chvíli odložil sklenku a stiskl tlačítko pod obrazovkou v protější stěně kabiny. Pomalu se rozjasňovala, až se v ní objevila dívčí tvář. Byla to informátorka Milada. Vladimír se jí zeptal, na které nádraží přijedou. / ,Na Mezinárodní, prosím. Kdysi se jmenovalo Hlavní.' / Vladimír se pak dověděl, že Praha má ještě čtyři velká nádraží: Východní za Olšany, Severní na bývalých Maninách, Západní za Vokovicemi a Jižní v Mírově. Mírov je největší čtvrť Prahy, leží na soutoku Vltavy a Berounky. (…) Stiskl další tlačítko a z mušličky opěradla se ozval mužský hlas: / ,Místa, kterými právě projíždíme, byla nejprůmyslovější část Prahy. Zde stály světoznámé strojírenské závody na výrobu elektrických lokomotiv, turbín, aut, později letadel a raket. (…) Jak vidíte, závody odtud zmizely, je zde nová moderní čtvrť – Mladá Praha. Většina domů je skryta v zeleni...' (…) Konečně se vlak zastavil, široké dveře salonu se pomalu otvíraly. / Pro Vladimíra přišel jeho průvodce. Společně vyšli na peron, pohyblivé schodiště je sneslo do dvorany, před níž je očekávalo auto.“

Otázky pro chytré děti: Byl to automobil z té největší pražské ambasády? A jakému státu patří? Nezapomněl Vladimír Gorin alias Andrej Končakov ve vlaku to, kvůli čemu vážil cestu do Prahy? Totiž ampuli s ricinem? Správné odpovědi slosujeme. Výherce dostane matrjošku.

Zdeněk a Věra Adlovi: Krásná a slavná. Ilustroval Jindřich Kovářík. Státní nakladatelství dětské knihy, Praha 1961, 257 str.