Prezident Miloš Zeman vzal zpět kasační stížnost proti rozsudku, podle kterého má znovu rozhodnout o profesuře fyzika Ivana Ošťádala a uměleckého historika Jiřího Fajta. Původně je odmítl jmenovat. Důsledkem stažení stížnosti je to, že verdiktem Městského soudu v Praze už se nebude zabývat vyšší instance, tedy Nejvyšší správní soud (NSS), který řízení zastavil. Usnesení je dostupné na webu soudu.

Fajtův a Ošťádalův jmenovací dekret Zeman nepodepsal na jaře 2015 ještě společně s dekretem politologa Jana Eichlera. Zdůvodnil to vážnými prohřešky akademiků z minulosti.

Pražský městský soud na základě žalob Fajta, Ošťádala a Univerzity Karlovy koncem letošního dubna vrátil záležitost prezidentovi k dalšímu řízení. Upozornil na to, že žádný orgán výkonné moci nemůže po řádném řízení o jmenování profesorem sám znovu posuzovat, zda kandidát splňuje podmínky. Nepřípustně by tím zasáhl do autonomie vysokých škol.

Prezident se obrátil na NSS a požádal, aby přiznal jeho kasační stížnosti odkladný účinek, který sama o sobě nemá. Soud mu ale nevyhověl s vysvětlením, že v návrhu postrádal dostatečně konkrétní tvrzení o případné hrozící újmě. K rozhodnutí o samotné stížnosti se NSS už nedostal, prezidentovi právníci ji po nepřiznání odkladného účinku stáhli.

„Poněvadž projev vůle, jímž došlo k zpětvzetí podání, nevzbuzuje pochybnosti, NSS usnesením řízení (...) zastavil,“ stojí ve stručném usnesení.

Zemanův advokát Marek Nespala dříve uvedl, že prezident se proti rozsudku Městského soudu v Praze bude bránit, protože jde o zásadní právní otázku ohledně postavení hlavy státu a její suverenity. Zároveň zdůraznil, že nejde o nic osobního.

V případě Fajta poukázal Zeman na jeho údajnou žádost, aby mu banka prostřednictvím sponzorského daru poskytla doplatek k platu ředitele Národní galerie. U Ošťádala kritizoval kontakty s komunistickou Státní bezpečností. Své rozhodnutí Zeman oznámil v lednu 2016 dopisem tehdejší ministryni školství.

Prezident v následném správním sporu argumentoval mimo jiné tím, že za výkon jeho pravomocí ho žádný jiný státní orgán nemůže volat k odpovědnosti. Soud však tento výklad ústavy vyvrátil. Zdůraznil, že prezident je při výkonu pravomocí vždy vázán ústavními i ostatními zákony a jeho postup lze přezkoumat právě z hlediska zákonnosti.