Mediální impérium Andreje Babiše

Rádio, tisk, internet

Mediální impérium Andreje Babiše
Rádio, tisk, internet

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Na českém mediálním poli vládne hned několik vlivných oligarchů. Žádný z nich ale není tak kontroverzní a skandály prošpikovaný jako podnikatel a současný premiér České republiky – Andrej Babiš. Nejdřív přímo vlastnil a nyní má ve svěřenských fondech média všech forem a dosahů – tištěné deníky, zpravodajské servery, zájmové časopisy, rádio i televize. Babišův vstup do světa médií i politiky odstartoval nejen táhlé spory o jeho střetu zájmů, ale také masivní odliv zkušených novinářů z jím vlastněných vydavatelských domů. To, mimo jiné, vyústilo v založení serveru Echo24.cz a Týdeníku Echo jako médií, která stojí v protiváze vůči oligarchům.

Jako syn vlivného slovenského komunistického prominenta, který působil také jako československý obchodní přidělenec při OSN, mohl Andrej Babiš studovat ve švýcarské Ženevě. Ačkoli na tamějším gymnáziu nestrávil moc času, stihl si mezi spolužáky udělat kamarády, kteří mu později zásadním způsobem pomohli s jeho podnikatelskými ambicemi.

Po dokončení Vysoké školy ekonomické v rodné Bratislavě si Babiš začal budovat základ pro svoji pozdější podnikatelskou kariéru v české pobočce slovenského podniku zahraničního obchodu Petrimex, z něhož později vznikl Agrofert. V roce 1995 jej pochybným způsobem odstřihl od bratislavské matky – téměř dvě třetiny jeho akcií při navyšování základního jmění si připsala společnost O.F.I., schránková firma ze Švýcarska, za kterou stojí právě Babišovi bývalí spolužáci. Jejich identity ale dodnes odmítá zveřejnit. Z Agrofertu se díky Babišově skupování firem stal masivní nadnárodní konglomerát, podnikající v oblasti zemědělství, chemického průmyslu a potravinářství. Postupně se k tomuto výčtu přidala i média – společně s politickými ambicemi.

Mediální portfolio začalo pod Agrofertem bobtnat. Vedle regionálního týdeníku 5plus2 se seznam médií v roce 2013 rozrostl o slovenskou společnost Ecopress (dnes Mafra Slovakia), vydávající deník Hospodárske noviny. Firma původně patřila pod vydavatelství Economia podnikatele Zdeňka Bakaly. Největším úlovkem v Babišově hledáčku bylo v témže roce ovšem pražské vydavatelství Mafra. To vedle významných celostátních deníků Mladá fronta DNES a Lidové noviny provozovalo také zpravodajské servery iDNES.cz a Lidovky.cz, bezplatný papírový deník Metro a plejádu zájmových časopisů a webů.

Babiš v té době už stál v čele politického hnutí ANO 2011 a od počátku bylo jasné, že si média pořídil proto, aby mu pomáhala v jeho politické kariéře. Kritiku novinářů ale odpálkoval neustálým uklidňováním, že k žádnému ovlivňování obsahu z jeho strany nedojde. „V žádném případě nebudu nikdy zasahovat do práce redaktorů v Mafře.“ „Pokud bych chtěl ovlivňovat média, novináři si o tom řeknou.“ „Dnes jsem měl hodně vystrašených otázek, zda nebudu zasahovat novinářům do řemesla. Samozřejmě ne, hned by se to rozneslo a byl bych mrtvý muž.“ „Ať si píší, co chtějí.“ Jedno prohlášení následovalo druhé a Babiš nadále opakoval před veřejností i svými budoucími podřízenými, že jakékoli ovlivňování z jeho strany nepřipadá v úvahu. Tyto sliby ovšem nevydržely ani jeden celý den.

„Asi nevědí, s kým mají tu čest“

Ráno 28. června 2013, den po oznámení odkupu Mafry, tehdejšímu politickému redaktorovi Lidových novin Janu Kálalovi zazvonil telefon. Volal mu sám Andrej Babiš. Dožadoval se odpovědi na otázku, proč v deníku chybí zmínka o tiskové konferenci ANO 2011, na níž byl přítomen i jmenovaný redaktor, či kdo dal pokyn o události nepsat. „No, koukal jsem do monitoringu, v Právu mám otvírák, v Hospodářkách velký článek, a v Lidovkách jsem nic nenašel. Takže vám to zakázali? Mám tomu tak rozumět? Výborně. To vám dal pan Balšínek?“ naléhal na redaktora budoucí vlastník Mafry, což sám v jednu chvíli neopomněl zdůraznit v telefonátu. Když z reportéra vydoloval jen polovičaté odpovědi, rozloučil se s následujícími slovy: „Doufám, že kluci vědí, co dělají. Asi nevědí, s kým mají tu čest.“

Po bouři v redakci, která označila Babišovo chování za nepřijatelné, se bohatý podnikatel objevil osobně v redakci a omluvil se za své chování. Prý nevěděl, že není zvykem, aby majitel volal redaktorům a úkoloval je, on sám je údajně zvyklý z Agrofertu volat klidně na pole nebo do kravína. Slíbil pak, že už redaktorům volat nebude. Ke kompletnímu převzetí od německé společnosti Rheinisch-Bergische Verlagsgesellschaft došlo v říjnu roku 2013. Mafra následně procházela výraznými personálními změnami, které byly opět doprovázené opakovaným uklidňováním, že koncern Agrofert ani její majitel Andrej Babiš nebudou zasahoval do chodu redakcí.

Takovým slovům ale řada zkušených redaktorů nevěřila a začala z jeho médií ve velkém odcházet, a to včetně šéfredaktorů obou hlavních listů: Roberta Čásenského z MF DNES a Dalibora Balšínka z Lidových novin. A následovali další a další pracovníci – zástupce šéfredaktora Lidových novin Jan Dražan, komentátoři Daniel Kaiser, Lenka Zlámalová, Ondřej Štindl, Martin Weiss, editorka Kamila Klausová, fotoreportér Jan Zatorsky a další.

Mafrou ale expanze Agrofertu na mediálním trhu zdaleka neskončila. Pod zelené logo holdingu spadla také hudební televize Óčko, virtuální mobilní operátor Mobil.cz. Spadají sem i vlastní tiskárny, prodejce vstupenek Ticketportal nebo také konzultační společnost Acomware, zaměřující se na digitální marketing a e-commerce. V roce 2014 přibyla do „agrofertí rodiny“ firma Londa, provozující populární Rádio Impuls a rozhlasovou stanici RockZone. V roce 2018 se Mafra rozrostla o významné vydavatelství s německými kořeny Bauer Media. To delší dobu působilo v ČR i na Slovensku a vydávalo plejádu převážně lifestylových magazínů, například obrázkové časopisy Rytmus života, Chvilka pro tebe, Cosmopolitan a Esquire. Šlo o druhé nejsilnější vydavatelství na českém časopiseckém trhu co do počtu čtenářů.

V minulosti měl Babiš zájem o další významná média. Na výběr měl i vydavatelství Ringier s jeho tuzemskou vlajkovou lodí, deníkem Blesk. „Nedomyslel jsem to. Koupil jsem si média, do kterých nemůžu volat, která o mně často píšou negativně. Zpětně to hodnotím tak, že jsem měl koupit Blesk, který jsem měl taky na stole a mohl jsem si vybrat,“ řekl před šesti lety Babiš.

Patálie českého Berlusconiho

Společně s rostoucím mediálním portfoliem Agrofertu rostla i Babišova politická moc a volební preference. Z lídra hnutí ANO 2011 poskočil v roce 2014 na post ministra financí ve vládě Bohuslava Sobotky. Po vítězných volbách v roce 2017 se stal předsedou vlády, kterým je dodnes. Po celou dobu jeho působení v politice ho ale doprovázela řada skandálů, přítomností Babišova jména ve svazcích Státní bezpečnosti a dotační kauzou okolo Farmy Čapí hnízdo počínaje a pochybným nákupem korunových dluhopisů Agrofertu, na které jako první upozornil server Echo24.cz, zdaleka nekonče. Valná většina těchto skandálů se stále nedočkala uspokojivého rozuzlení.

Silné angažmá Andreje Babiše v politice vedle vlastnictví Agrofertu nemohlo zůstat bez odezvy. Kvůli novele zákona o střetu zájmů se tehdejší ministr financí rozhodl v únoru 2017 své společnosti převést do svěřenských fondů. Rozhodující roli v těchto fondech měli navíc v rukou Babišovi loajální lidé jako předseda představenstva Agrofertu Zbyněk Průša, jeho právník Alexej Bílek a Babišova partnerka Monika Babišová (v roce 2013 se úředně přejmenovala na Babišovou, o čtyři roky později se za Babiše provdala). Kdyby se navíc Babiš ze dne na den rozhodl, že chce dosáhnout toho, aby Agrofert již ve fondech nebyl, může ho mít zpátky klidně téměř okamžitě. Všechno totiž záleží na tom, jak si správu svěřenských fondů nastavil.

Že má na své firmy stále vliv, dokazuje i skutečnost, že ve slovenském registru firem je Babiš nadále veden jako konečný beneficient. Podle tamějšího „protischránkového zákona“ se totiž do registru musí zapsat všichni skuteční vlastníci firem, ucházejících se o jakýkoli veřejný tendr.

Ani po převodu koncernu Agrofert do svěřenských fondů se tedy Andrej Babiš nezbavil výtek, že nadále ovlivňuje své „bývalé“ firmy i média. Velkou pozornost vzbudily nahrávky zveřejněné v roce 2017, na kterých se jako ministr financí urážlivě vyjadřoval o členech vlády a mluvil o článcích v médiích, která mu patří prostřednictvím svěřenských fondů. Na jedné z nahrávek někdejší novinář Mladé fronty DNES Marek Přibil předává Babišovi dokumenty, které podle něho pocházejí z policejního vyšetřování.

Další rozbuškou byl v roce 2018 článek otištěný v Lidových novinách, který podporoval Babišovo stanovisko v otázce syrských uprchlíků. Dopis byl podepsán údajnou prezidentkou fiktivního Mezinárodního dětského kříže Taťjanou Horákovou, později ale vyšlo najevo, že její identita je přinejmenším pochybná. Text navíc poslala do redakce Babišova asistentka na Úřadu vlády. Kauza vyústila v odchod dalších novinářů, podle kterých vedení deníku nedokáže ochránit své redaktory před Babišovým politickým vlivem.

O premiérův možný střet zájmů se začala zajímat i Evropská komise. Ta letos na podzim českým úřadům zaslala závěrečnou auditní zprávu týkající se dotací z unijních fondů vyplácených skupině Agrofert. Ve zprávě Evropská komise mimo jiné konstatovala, že Babiš je ve střetu zájmů, protože má stále vliv na Agrofert, přestože ho vložil do svěřenských fondů. V praxi by tak neměly firmy spadající pod Agrofert dostávat dotace z evropských fondů. Do věci se vložila také horní komora českého parlamentu, když senátoři v usnesení uvedli, že Babiš je ve střetu zájmů. Potvrdili tak závěry své dočasné komise, jež posuzovala unijní audity ohledně premiéra a Agrofertu.

Babišovým střetem zájmů se zabývala radnice ve středočeských Černošicích, která vedla s premiérem správní řízení kvůli tomu, že Babiš nadále ovládá média spadající pod Agrofert. Koncem loňského září Krajský úřad Středočeského kraje oznámil, že v přestupkovém řízení nebylo prokázáno spáchání skutku, a řízení bylo pravomocně zastaveno. Zde je nutné připomenout, že hejtmankou kraje byla do letošního podzimu Babišova kolegyně z hnutí ANO Jaroslava Pokorná Jermanová.

Vstup Andreje Babiše do světa médií je jasnou ukázkou toho, jak moc dokáže oligarchizace zatřást s prací novinářů. Jeho angažovanost ale zároveň umožnila vznik několika nových projektů. Po odchodu řady zkušených novinářů z Mafry vzniklo několik nezávislých médií, jako je měsíčník Reportér Roberta Čásenského či server Echo24.cz a Týdeník Echo, snažící se být svobodnou a nezávislou protiváhou českým oligarchizovaným titulům.

4. ledna 2021