Slova užitá v titulku této recenze byla napsána (nadiktována?) slovensky a v originále znějí takto: „(...) Váš podráždený a zlobný postup proti odporcom (zväčša domnelým) často mi vnucuje myšlienku, že nemáte srdca, že miesto neho máte druhú pečeňu – taký ste zlostný a rozčúlený. Dokážte, že máte srdce, že necítite len nenávisť k tým svojim odporcom (opakujem zväčša domnelým), ale že to svoje Slovensko, in concreto teda Slovákov a Čechov tiež, aspoň trochu, milujete. Na nenávisti a zlobe, verte, nedá sa nič dobrého a trvalého vybudovať; preto Ježíš dal prikázanie lásky a to platí tiež v politike. / T. G. M.“ Adresátem byl Andrej Hlinka (1864–1938), slovenský římskokatolický kněz a politik, „vodca najväčšej slovenskej strany“ (řečeno s Masarykem; míněna Hlinkova slovenská ľudová strana), podepsaný pod telegramem, na nějž zakladatel Československa a jeho první prezident 12. října 1929 reagoval. Mimochodem – ze slovenských Topoľčianek, kde rád trávíval letní až podzimní měsíce.

Co přesně v telegramu stálo, nevíme, Jan Rychlík, Richard Vašek a Miroslav Lacko, editoři knižního souboru Korespondence T. G. Masaryk – slovenští veřejní činitelé (1918–1937), o němž je zde řeč, píší, že se jej „nepodařilo dohledat, jeho obsah však částečně cituje Karol Sidor ve své biografii Andreje Hlinky“. Je to tedy z druhé ruky, ale aspoň tak: „Slovensko sa zvíja v mukách. Sľubovala sa nám osobná svoboda, sloboda tlače. Šliape sa po týchto sľuboch. Denník Slovák je vystavený každodennej cenzúre... Demokracia, liberalizmus, voľná diskusia sa stali prázdnými pojmami. Žiadam Vašu pomoc a podporu, aby atrubúty slobody neboli úplne potlačené.“

Jak patrno, svazek s názvem spíš nepřitažlivým než poutavým (ani knižní obálka není zrovna projevem kdovíjakého esteticko-typografického důvtipu) přináší leccos pozoruhodného. Jako ostatně celá Masarykova korespondence, zveřejňovaná našimi akademickými masarykology nespěchavě už skoro dvacet let. V roce 2001 se objevil první svazek řady, jejíž rozsah nebyl dosud ani odhadnut (!), totiž Korespondence T. G. Masaryk – Bedřich Hlaváč, přítomný „slovenský“ soubor má na hřbetě pomyslnou patnáctku (vydavatelé v tomto případě – na rozdíl od Spisů TGM – jednotlivé knihy bůhvíproč nečíslují). Zatím nejhlubší a asi nejpřekvapivější sondu do hlubin Masarykovy osobnosti přinesly dva svazky korespondence s J. S. Macharem, žijícím a pracujícím ve Vídni v době, kdy TGM už měl naopak vídeňská léta za sebou a s manželkou, dvěma dcerami a dvěma syny žil v Praze (1. sv. 1893–1895, 2. sv. 1896, další se chystají). Jistě dojde i na dopisy rodinné a snad také na milostný listář zachycující překvapivě pozdní románek „starého pána“ (jak o něm důsledně mluvil Karel Čapek) s přítelkyní Oldrou Sedlmayerovou, věkem patřící mezi jeho děti Herberta a Jana.

Čekání si můžeme krátit právě četbou Masarykovy korespondence se Slováky (ale nejsou to výhradně muži), mezi nimiž ovšem nenajdeme toho vůbec nejpodivuhodnějšího, Milana Rastislava Štefánika; co si psali a telegrafovali s Masarykem, už známe od roku 2008 ze svazku Korespondence T. G. Masaryk – slovenští veřejní činitelé (do r. 1918). Trojice výše jmenovaných editorů teď mezi 279 korespondenčních jednotek zařadila i dopisy nositelů příjmení Masarik/Masaryk, žijících v místech Masarykova dětství a obracejících se na hlavu státu s prosbou o přímluvu či materiální pomoc, například: Kopčany 6. 11. 1933: „Slovutný pane prezidente a nás drazemilovaný stríčku, na pripis Vašej kancelarie a za poslanych mne 200 Kč Vám srdečne ďakujem, aby Vás pán Boh dlho medzy nami živil, lebo ste naším dobrodincom, který nám pomaha.“ Atd. K tomu editoři věcně: „Petru Masarikovi odpověděl 11. 11. 1933 za Kancelář prezidenta republiky dr. Strnad. V dopise mu sděloval, že prezident nemá v rodokmenu žádného příbuzného jménem Ondráš. Ohledně jeho žádosti o zaměstnání v Holíči nebo v Hodoníně mu doporučil obrátit se přímo na tyto státní podniky.“

Hle, malé dějiny v propletenci s těmi velkými.

Korespondence T. G. Masaryk – slovenští veřejní činitelé (1918–1937). Masarykův ústav a Archiv AV ČR a Ústav T. G. Masaryka, 489 str.