Rodinný dům v Mikulově

Nekřičet

Rodinný dům v Mikulově
Nekřičet

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

V samém historickém jádru Mikulova, jen pár metrů pod dominantním barokním zámkem, navrhli architekti z ateliéru Mimosa jeden pozoruhodný rodinný dům, který ovšem snadno přehlédnete. A to i v případě, že půjdete přímo Zámeckou ulicí, kde stojí. Naplno se totiž přizpůsobil okolní zástavbě a jen několik detailů vám prozradí dobu jeho vzniku. Jde o záměr autorů. Chtěli, aby dům působil současně, ale nekřičel.

Nový dům v historickém jádru Mikulova se přizpůsobil okolní zástavbě a jen několik detailů prozrazuje dobu jeho vzniku. - Foto: Robert Žakovič

Standardně a nestandardně

Příběh projektu začal poměrně standardně. Pražský ateliér Mimosa oslovila kamarádka jednoho z architektů, aby pro ni navrhl rodinný dům – v tomto případě v Mikulově. Co už ale úplně běžné není, je poloha pozemku, který investorce padl ihned do oka. Jde o historické jádro města, za kterého se stálí obyvatelé nejen v Mikulově, ale i ostatních turisticky populárních městech napříč republikou spíše stahují do okrajových částí. Je to dlouhodobý trend, jehož motorem je masový turismus. Tomu se přizpůsobují služby a občanská vybavenost, pekařství nahrazují stánky se suvenýry a trdelníky a ceny nemovitostí se šroubují nahoru.

Nicméně atmosféra místa s výhledem na město i impozantní zámek investorku jednoznačně přesvědčily o tom, že se jedná o ten nejlepší pozemek pro stavbu rodinného domu. A nutno dodat, že z místa byli nadšeni i sami architekti. Navrhovat novostavbu v historickém centru krásného města se nepoštěstí každý den.

Vzhledem k poloze podléhal návrh několika regulacím z hlediska památkové ochrany. Ty určily umístění a výšku domu na malé parcele o rozloze 240 metrů čtverečních, šikmou červenou střechu i například použití přírodních materiálů. Snahou památkářů je zkrátka to, aby nový dům co nejpřirozeněji zapadl do svého okolí. (To, že tato snaha v mnohých případech vede ke zcela opačnému výsledku a způsobuje skanzenizaci celých měst, je věc jiná.) A přesně o to usilovali také architekti.

Odlišení detaily

Dvoupatrový dům s obdélníkovým půdorysem proto těsně přiléhá k hraně ulice a zakončuje jej sedlová střecha s červenou krytinou. Dům navíc obklopují nové zídky z místního vápence a cihel ležících ladem na zakoupeném pozemku. Přesto si ale architekti dovolili použít několik jednoznačně soudobých prvků, které výraz domu zařazují do jedenadvacátého století. Představují je především skryté žlaby, jednoduchý tvar keramických střešních tašek a několik bezrámových oken. Není třeba vymýšlet nic dalšího.

V těsné blízkosti domu se pohybují zástupy hlučících turistů, proto bylo zapotřebí zajistit obyvatelům dostatek soukromí. Hlavní obytný prostor domu – obývák s jídelnou a kuchyní zabírající ještě s koupelnou celou plochu přízemí – proto architekti orientovali směrem k intimní polouzavřené terase, kterou od interiéru odděluje pouze prosklená stěna. Terasa vydlážděná starými cihlami je zcela skryta pohledům zvědavých turistů i sousedů – na dům totiž navazuje nízký objekt ateliéru, který uzavírá pozemek směrem k výše umístěnému domu souseda. Dřevěný ateliér a zděný dům jsou řešeny v cíleném kontrastu, přitom ale umožňují vzájemné dokonalé propojení. Střecha ateliéru slouží také jako vyvýšená terasa, na kterou lze vstoupit přímo z obytného patra s ložnicemi.

Stejně čistě jako dům zvenčí působí i interiéry. Dominuje v nich především dřevo použité na vestavěný nábytek i podlahy. Uvnitř domu najdeme navíc několik neobvyklých průhledů, které celý prostor vizuálně propojují. Místnosti v patře pak architekti výškově otevřeli až do krovu.

Dům v Mikulově ukazuje, jak nenásilně může současná architektura vstoupit do historického prostředí a přidat do něj novou, svěží vrstvu. Doufejme, že podobných projektů bude v našich městech přibývat. Města by totiž měla v první řadě sloužit lidem, kteří v nich žijí a pracují, nikoli nárazovým turistům.


 

Matěj Beránek

31. března 2019