V 75 letech zemřel v neděli ráno na komplikace spojené s koronavirem hudebník Ladislav Štaidl. Informoval o tom server Blesk. Štaidl byl autorem mnoha hitů Karla Gotta, mimo jiné písničky Kávu si osladím.

Štaidl byl ve čtvrtek 7. ledna převezen do Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde byl umístěn na oddělení ARO. Patřil do ohrožené skupiny nejen kvůli věku, ale také kvůli předchozím onkologickým onemocněním. Štaidl nemoci podlehl v neděli ráno.

Ladislav Štaidl se začal prosazovat v pop music v první polovině 60. let. Podílel se na činnosti kapely Olympic, působil v Karlínském kulturním kabaretu Karkulka. Společně s Karlem Gottem a s bratrem v roce 1965 založili divadlo Apollo, z jehož hudebního souboru vznikl Orchestr Ladislava Štaidla.

Štaidl napsal hudbu k mnoha televizním i celovečerním filmů. V říjnu 2015 mu prezident Miloš Zeman udělil Medaile Za zásluhy v oblasti umění. Vedle Gotta zpívali Štaidlovy hity Helena Vondráčková, Jiří Korn nebo Dalibor Janda. Od roku 1987 spolupracoval s Ivetou Bartošovou, se kterou později 13 let žil a měl s ní syna.

Po listopadu 1989 přestal být mocným mužem showbyznysu, neboť v televizi odsoudil protirežimní demonstrace. „Po vystoupení, kdy jsem naivně zatoužil po tom, aby moje děti vyrůstaly v klidu a míru, jsem byl pochopitelně ze světa kultury vytěsněn…,“ řekl k tomu začátkem 90. let a dodal, že jen „pár statečných“ vědělo, že se nedopustil ničeho opovrženíhodného.

Štaidl se narodil ve Stříbrné Skalici nedaleko Sázavy, jeho otec míval továrnu, o kterou ale po únoru 1948 přišel. Spolu s bratrem chodil na hodiny klavíru k bratrovi houslového virtuosa Rafaela Kubelíka. V roce 1974 se oženil, z manželství s právničkou Annou, které skončilo v roce 2001 až po Štaidlově rozchodu s Ivetu Bartošovou, má dva syny a dceru.

V roce 2003 vzbudil pozornost vzpomínkovou knihou Víno z hroznů. V memoárech, které Karel Gott označil za Štaidlův „duševní striptýz“, vzpomínal třeba na zástupy svých milenek, především z řad populárních zpěvaček. Exmanželku Annu vinil z alkoholismu, u Bartošové zmínil nevěru a pokusy o sebevraždu.

Po roce 1989 se Štaidl věnoval hlavně svým firmám, mimo jiné podnikal v kinoreklamě a začátkem 90. let patřil k průkopníkům prodeje pražené kukuřice v českých kinosálech. Působil například i ve firmě vyrábějící střešní tašky, byl společníkem firmy Prago – Tex, která má jako předmět podnikání nákup a prodej kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty. Štaidl je znám jako milovník výtvarného umění, vlastnil hodnotnou sbírku.

Štaidl býval označován za normalizačního umělce. „Nezabývám se tím, stejně jako se nezabývám tím, jestli dobrý kardiolog, který neemigroval a dál dělat svou práci doma, byl ‚normalizační lékař‘. Ve straně jsem nebyl, tajné policii jsem nic nepodepsal, ale přesto jsem po revoluci z branže dobrovolně odešel. To se ukázalo prozíravé, protože v podnikatelské oblasti, díky genům po tátovi, jsem dosáhl ještě větších úspěchů než v showbyznysu,“ řekl Štaidl ČTK v březnu 2015.