Když se procházíte areálem zámku Mitrowicz v jižních Čechách, snadno nabudete dojmu, že se tu během dlouhé historie nic dramaticky nezměnilo. Fasáda barokního zámku září novotou, nic na sobě nedají zvenku znát ani další dvě budovy. Že se tu přece jen něco významného odehrálo, prozradí pouze torzo kamenné stodoly, pozorný návštěvník si všimne ještě moderně pojatých parkových úprav. Dnešní stav je ale výsledkem nákladné desetileté rekonstrukce, která celý areál obohatila o vrstvu současné architektury. Díky svému konzervativnímu pojetí ale jen tiše doplňuje historickou památku.

Památka v ruinách

Ještě nedávno byl areál v Kolodějích nad Lužnicí v tragickém stavu. Na zámku s historií sahající do poloviny 16. století se jako v mnoha podobných případech vyřádili komunisté, kteří objekt znárodnili a výrazně poničili. Areál přepažila zeď, hospodářské stavby zabavilo JZD, hasiči a Veřejná bezpečnost. S ochranou hodnotných interiérů si správci hlavu nelámali. Nástěnné malby zakryly laciné tapety, některé původní prvky byly přetřeny emailem. Těžkou ránu areálu zasadila ničivá povodeň roku 2002, kdy se do zámku ležícího jen pár metrů od Lužnice dostalo na tři metry vody. Kvůli špatně řešenému protipovodňovému valu v něm zůstala dva týdny.

K systematické záchraně památkově chráněné ruiny se přistoupilo až v roce 2008, kdy areál od předchozího majitele zakoupili dva soukromí investoři a založili za tímto účelem společnost Mitrowicz, a. s. Důležitým rozhodnutím bylo, že k procesu celkové revitalizace zámku majitelé od samého začátku přizvali architekty z pražského studia Labor 13. Zvažovaly se různé scénáře využití od luxusního hotelu až po soukromou rezidenci.

V důsledku velmi špatného technického stavu areálu muselo dojít k demolici hned tří hospodářských budov. Fragmentárně architekti zachovali aspoň stodolu, jejíž nahrubo omítnuté obvodové zdi bez zastřešení mohou sloužit i jako připomínka vývoje zámku.

Nové nově

Snahou autorů v čele s architektem Albertem Pražákem bylo zachovat maximum původního a nové vrstvy naopak jasně přiznat. Velkou otázku představovalo řešení potřebného zázemí spjatého s provozem zámku. Kouzlo podobných historických budov často spočívá v prostorové velkorysosti jednotlivých místností, kterou architekti nechtěli potlačit. Přišli proto s konceptem vkládaných solitérních boxů, které obsahují vše potřebné. Narazíme na ně v suterénu, který po rekonstrukci slouží jako společenský prostor s barem, a také v objektu bývalé kočárovny.

K nejvýraznějšímu uplatnění těchto boxů došlo v zámeckých pokojích ve druhém patře, kde podstatně určují jejich atmosféru. V zámku se nedochoval prakticky žádný původní nábytek ani vybavení kromě několikerých krásných kachlových kamen, která byla pečlivě zrestaurována a k vytápění pokojů slouží dodnes – jen v elektrifikované podobě. V pokojích je teď historizující nábytek, výrazné zlaté boxy přinášejí čerstvý současný prvek a vytvářejí kontrast starého s novým. Vyhřívané stěny boxů integrujících koupelnu s toaletou slouží jako sekundární zdroj vytápění místností. Nejexkluzivnější ubytovací prostor představuje svatební apartmá s volně stojící vanou v ložnici, ze které vede soukromý vstup na balkon kaple sv. Anny s obnovenými barokními varhanami.

Další ubytovací kapacity nabízí sousední správcovská budova, do níž architekti vložili výrazné černé schodiště propojující všechna patra. Z ní vede přístup do bývalých pivovarských sklepů, ve kterých se připravuje nová pivnice. Zvenku bohužel budova přišla o svůj původní vzhled vlivem necitlivých oprav předchozího majitele. Zámek nabízí celkově 46 lůžek, ubytování je ovšem vázané na pronájem celého areálu. Sezonně je nicméně zámek přístupný také veřejnosti, lze si prohlédnout především reprezentativní prostory prvního patra s pečlivě zrestaurovanými nástěnnými malbami a dřevěnými obklady.

U výsledku je třeba ocenit velkorysost, s jakou byla celá mimořádně nákladná rekonstrukce provedena. Svědčí o tom především veškeré detaily, použité materiály, opravy původních prvků i úpravy zahrady pod taktovkou ateliéru Flera.