Augusta Rozsypalová, osobnost katolického ženského hnutí

Z kláštera do parlamentu

Augusta Rozsypalová, osobnost katolického ženského hnutí
Z kláštera do parlamentu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Československá strana lidová kandidovala v prvních parlamentních volbách do Poslanecké sněmovny Národního shromáždění v roce 1920 na volitelném místě Augustu Rozsypalovou, penzionovanou učitelku obecných škol z Plzně. V převratné době plné očekávání a nadějí ostatně nemohla jinak. Pokud by nenominovala ani jedinou ženu, stěží by obstála v konkurenci dalších stran, zejména socialistických, které vsadily právě na ženy. Nespornou výhodou lidové strany bylo početné a disciplinované voličstvo, v němž ženy jdoucí poprvé v parlamentních volbách k volebním urnám představovaly nezanedbatelnou část elektorátu. Augusta díky svému postavení na kandidátce a volebnímu výsledku lidové strany uspěla a stala se její jedinou poslankyní v parlamentu první Československé republiky.

Širší veřejnost tehdy zaslechla jméno Augusta Rozsypalová nejspíš poprvé v životě. Znali ho především její žáci; učila více než čtyřicet let v Kutné Hoře, v Blovicích, ve Skvrňanech a v Plzni. Nejspíš si na ni vzpomněly řeholnice, s nimiž po přechodnou dobu sdílela příslušnost k řádu voršilek. Rodiče zemřeli již dávno, žila sama, sdílejíc osud řady generačních družek, které upřednostnily profesní, v tomto případě učitelskou kariéru před mateřstvím. V okruhu členů a sympatizantů lidové strany však patřila k známým postavám. Od sklonku 19. století byla vůdčí osobností katolického ženského hnutí. Předsedala Svazu katolických ženských spolků, pracovala v křesťanských profesních učitelských organizacích, angažovala se v charitativní činnosti. Byla jednou ze tří výrazných ženských osobností, které se vyprofilovaly v katolickém ženském hnutí na přelomu 19. a 20. století a jež lze označit za zakladatelky a protagonistky katolického feminismu. Když strana zvažovala, zda kandidovat v prvních parlamentních volbách ženu, volba padla právě na ni, aktivistku, političku a bývalou učitelku s bohatými životními a profesními zkušenostmi. Ty jí nepochybně pomáhaly při výkonu poslaneckého mandátu.

V květnu 1920 skládala poslanecký slib jako nejstarší ze všech zvolených poslankyň. Politickou kariéru zahájila až v 63 letech; vyvrcholila jí její dlouholetá a vytrvalá veřejná činnost. Je zajímavé, že nebyla jedinou penzistkou, která se vydala na politickou dráhu. Z ženského parlamentního osazenstva se vymykala hlubokou zbožností, kterou považovala za prostředek překonání sociálních nerovností, rozdílů mezi muži a ženami a za vhodný základ veřejné angažovanosti žen. Radikální postoje založené na její zbožnosti vytvářely stěží prostupnou hranici mezi ní a ostatními poslankyněmi. Práci mimo domov pokládala v souladu s oficiální linií lidové strany a katolických ženských spolků za neslučitelnou s mateřstvím. Veřejnou a politickou angažovanost žen naopak nepovažovala, na rozdíl od oficiálních stranických a spolkových názorů, za překážku péče o rodinu. Na první pohled se zdá, že její názory na profesní aktivitu žen na jedné straně a na jejich veřejnou činnost na druhé si odporovaly. Ve skutečnosti o žádný rozpor nešlo: Augusta prostě zastávala názor, že katoličky mají povinnost ovlivňovat společnost v duchu zásad katolicismu, což nebylo možné jinak než usilovanou agitační prací mezi veřejností. Sama k ní měla ty nejlepší předpoklady: dobré všestranné vzdělání, schopnost vyjadřování, znalost evropského myšlení a největších světových náboženství.

Jednoduché to ostatně neměla ani ve vlastním poslaneckém klubu: jediná žena mezi 32 muži. Hůře na tom byl už jen klub Německé nacionální strany, tvořený samými muži. Je ovšem třeba dodat, že její senátní klub ve svých řadách jednu ženu měl. Známá liberecká lékařka a všeobecně (a to i v jazykově českém prostředí) uznávaná odbornice na problematiku ochrany matek a dětí Emma Maria Herzig patřila k jeho nepřehlédnutelným osobnostem.

Augusta Rozsypalová pracovala v Poslanecké sněmovně během prvního volebního období (1920–1925) ve čtyřech výborech: kulturním, rozpočtovém, sociálním a zdravotním. Právě v sociálním a zdravotním výboru se nejčastěji setkávala se svými kolegyněmi. Podpořila nadstranický návrh zákona o zákazu námezdního kojení, na jehož znění se shodly všechny poslankyně napříč stranickým spektrem. Při jednání pléna Poslanecké sněmovny se vyslovila pro přijetí zákona o zákazu podávání alkoholu mladistvým vypracovaného její kolegyní Františkou Zeminovou. V obou případech se od ní jako od ženy podpora očekávala; veřejnost i političky samé chápaly ochranu dětí a boj proti alkoholismu za „ženská“ témata a současně za povinnost. Na plénu vystoupila celkem pětkrát; kromě výše zmíněného ještě dvakrát při projednávání školských záležitostí a dvakrát při jednání o státním rozpočtu (zákonodárci mohli při projednávání státního rozpočtu vystoupit i bez toho, že byli určeni klubem jako zpravodajové, a hovořit na jakékoli téma). Patřila k méně aktivním poslankyním, což ovšem mohlo souviset s politikou poslaneckého klubu lidové strany, který jí poskytoval méně příležitostí hovořit na plénu a formulovat návrhy a interpelace než poslancům.

Augusta Rozsypalová patřila k politikům, kteří zásadně odmítali jakékoli pokusy o legalizaci interrupce. Přestože se toto téma v době jejího mandátu objevilo v Poslanecké sněmovně opakovaně, kupodivu se k němu na plénu nikdy nevyjádřila. Klub ji s největší pravděpodobností nepověřil, aby prezentovala odmítavý postoj lidové strany k interrupci před poslanci. K veřejnému vyjádření svého názoru zvolila tedy spolkovou platformu. V roce 1920 se výrazně angažovala proti návrhu na legalizaci interrupce připravenému trojicí poslankyň národněsocialistické strany Louisou Landovou-Štychovou, Ludmilou Pechmanovou-Klosovou a Františkou Zeminovou. 30. listopadu vedla delegaci členek katolických ženských spolků k ministru spravedlnosti Popelkovi, ministru zdravotní péče Procházkovi a k předsedovi Poslanecké sněmovny Tomáškovi, která jim vyjádřila rozhodný protest proti návrhu zmíněných poslankyň na legalizaci interrupce. Augustu podpořil veškerý katolický tisk s odkazem na všeobecný morální úpadek zaviněný válkou.

Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem projektovaný klášter voršilek v Kutné Hoře. Také s tímto městem spojila Augusta Rozsypalová, po jistou dobu příslušnice řádu, svou pedagogickou praxi. - Foto: archiv

Ve své jediné interpelaci (1921) otevřela téma náboženské svobody v Československu. Toto téma rezonovalo v katolickém prostředí už od vzniku státu, který se programově distancoval od dřívější dominantní role katolické církve ve společnosti. Výrazem této distance byl například zákon zavádějící rozluku manželství, odstranění křížů ze školních tříd nebo zrušení povinné účasti žáků a učitelů (dozírali na školáky) na nedělních bohoslužbách. Katolíci považovali tato opatření za projev bezbožnosti ohrožující základy společnosti. Augusta je považovala za omezování náboženské svobody ze strany státu. V interpelaci kladla poslancům otázku „zda vůbec odpovídá právním poměrům a zaručené svobodě náboženské, aby – pokud není prohlášena nová úprava poměrů mezi církví a státem a tím také úprava školních poměrů – trpělo se nepřátelské odstraňování křížů ze škol“. Náboženská svoboda představovala v jejím pojetí návrat do minulosti, obnovení dřívější dominantní pozice katolické církve a zásad křesťanského života. Důležitou roli v zápasu za obnovu dřívějších pozic katolické církve přisuzovala ve shodě s politiky lidové strany ženám a zejména matkám, které měly vést děti důsledně ke zbožnosti. Uvědomovala si však, že rodinná výchova v duchu katolicismu musí být doplněna stejně orientovanou školní výukou. Odtud plynuly její výzvy k navrácení křížů do škol a protesty proti redukci výuky náboženství. Své názory opakovaně prezentovala v ženském katolickém tisku a v literární tvorbě. Trápilo ji, že poslanci a politici lidové strany se často stávají terčem slovních útoků a obviňování z klerikalismu ze strany politických oponentů. Naštěstí se nedožila doby, kdy se někteří z nich stali v roce 1926 při projednávání zákonů o clech a kongrui oběťmi fyzických útoků ze strany opozičních poslanců.

V parlamentních volbách v roce 1925 se úspěšně ucházela o senátorský mandát. Náhlá smrt jí však zabránila převzít osvědčení o zvolení. Krátce předtím byla za své zásluhy o katolickou církev vyznamenána papežským řádem Pro Ecclesia et Pontificae. Neměla však nikoho, kdo by jí vypravil pohřeb. V brzkém věku osiřela, jako řeholnice a učitelka se nemohla z důvodu existence celibátu provdat, děti neměla. A tak se tohoto úkolu ujali její kolegové z poslaneckého klubu. Pochovali ji na hřbitově v Praze-Břevnově.

17. prosince 1925 se uskutečnil v Senátu pietní vzpomínkový akt, při němž jeho místopředseda Václav Donát ocenil zesnulou političku za ušlechtilost, charitativní aktivity, dlouholeté učitelské působení a vyzdvihl, že „stala se nadšenou propagátorkou a organizátorkou katolického hnutí ženského, pracovala k výchově ženy pro život rodinný i veřejný a k hájení sociálních zájmů a práv“. Odhlédneme-li od příležitosti, při níž tato slova zazněla, byla Augusta Rozsypalová podle dostupných informací dobrou učitelkou a zcela jistě významnou organizátorkou katolického ženského hnutí a vůdčí osobností katolického feminismu. Na rozdíl od Louisy-Landové Štychové, Františky Zeminové nebo Františky Plamínkové však nevstoupila do obecnějšího povědomí. Nejspíš proto, že opírala své radikální názory o výrazný katolicismus, který byl v první polovině dvacátých let 20. století, kdy vyvrcholila její politická kariéra, zpochybňován a napadán. Historikové ocenili její ideologickou a organizační roli v českém ženském hnutí teprve v poslední době.

 

(Minulý díl: Františka Zeminová, příští díl: Betty Karpíšková)

Augusta Rozsypalová (1857–1925)

V letech 1875–1880 byla členkou konventu řádu voršilek v Kutné Hoře, 1878 získala učitelskou způsobilost. Učila nejdříve v kutnohorské klášterní škole, posléze na obecných školách v Blovicích, Skvrňanech a v Plzni. Důvody odchodu z kláštera nejsou známé. Od konce 19. století vůdčí osobnost katolického ženského hnutí, 1921–1925 předsedkyně Svazu katolických ženských spolků, členka a v letech 1920–1925 poslankyně Československé strany lidové. Autorka několika knížek a četných metodických článků v odborném učitelském tisku.

Dana Musilová

11. srpna 2018