Na možnost osobního bankrotu zřejmě dosáhne širší okruh lidí v dluhové pasti. Sněmovna schválila insolvenční novelu, která podmínky oddlužení zmírní. Neexistovala by nynější vstupní podmínka, podle níž musí být dlužník schopen uhradit v pěti letech aspoň 30 procent svých závazků. Poslanci vládní předlohu výrazně upravili. Nyní poputuje k posouzení do Senátu.

Novelu podpořilo 154 ze 177 přítomných poslanců, proti nehlasoval nikdo. Poslanci za ODS a Markéta Pekarová Adamová z TOP 09 se hlasování zdrželi.

Zmírnění podmínek by mělo víc umožnit předluženým lidem vrátit se zpět do obvyklého ekonomického života. Řada těchto lidí v exekucích totiž pracuje načerno, protože z oficiálního výdělku by jim při splácení závazků zbylo jen minimum peněz. Podle ministra spravedlnosti Jana Kněžínka (za ANO) novela otevře oddlužení desetitisícům lidí. Tím, že se zapojí do řádné ekonomiky, by mohlo přinést rozpočtu podle odhadů tři miliardy až deset miliard korun ročně, uvedl.

Zpravodaj Jan Chvojka (ČSSD) řekl, že nyní nemohou splnit podmínky vstupu do oddlužení například matky samoživitelky nebo osamělí senioři. Na tom, že se mnozí lidé dostávali do dluhové pasti, měl značný podíl i stát, když donedávna umožňoval „na půdě různých spotřebitelských úvěrů, nebankovních půjček a dalších takovýchto institutů hrozná zvěrstva“, prohlásil. Pavel Blažek (ODS) označil tento pohled za levicový, popisuje podle něho lidi jako hlupáky. „Věděli, jaké úroky budou splácet. Jenom byli nezodpovědní a říkali si, když to nezaplatíme, nějak bylo, nějak bude,“ řekl.

Poslanec ANO Patrik Nacher, který je autorem nebo spoluautorem hlavních sněmovních úprav, vnímá výslednou podobu novely jako nadpolitickou. „Není zde ani levo, ani pravo,“ soudí. Podle Marka Výborného (KDU-ČSL) změny v insolvencích pomohou dostat se dlužníkům z dluhových pastí i věřitelům, protože se dočkají splacení alespoň části svých pohledávek.

Zmírnění podmínek by mělo víc umožnit předluženým lidem vrátit se zpět do obvyklého ekonomického života. Řada těchto lidí v exekucích totiž pracuje načerno, protože z oficiálního výdělku by jim při splácení závazků zbylo jen minimum peněz.

Předloha ve sněmovní verzi počítá se dvěma variantami oddlužení. První z nich předpokládá, že lidé splatí věřitelům za tři roky nejméně 60 procent svých dluhů. Kabinet původně navrhoval polovinu. Ve druhé variantě by měli uhradit za pět let aspoň 30 procent dlužné částky. Pokud by zaplatili méně, o jejich oddlužení by rozhodoval soud. Soud by musel v takových případech uznat, že se dlužník o splacení dluhů pod dohledem insolvenčního správce snažil. Vstup do osobního bankrotu by byl navíc zamítnut, pokud by splátky stačily jen na měsíční asi tisícikorunovou odměnu insolvenčnímu správci.

Snazší oddlužení by mohli mít podle schválené verze předlohy senioři. Bez dluhů by mohli být už za tři roky. Takové oddlužení by ale mohli využít jen jednou.

Vládní novela obsahovala pětiletou variantu oddlužení s jinými parametry. Vedle ní kabinet ještě navrhoval variantu sedmiletého splácení, v níž by dlužník nemusel splatit věřitelům vůbec nic. Sedmiletou variantu poslanci vypustili.

Sněmovna z vládní verze vyškrtla rovněž ustanovení, podle kterého by soud nepovolil vstup do osobního bankrotu lidem, kteří dluží víc než tisícinásobek existenčního minima, tedy zhruba 2,2 milionu korun. Pozmění se pořadí uspokojování pohledávek. Pohledávky, u nichž takzvané příslušenství, tedy úroky, pokuty nebo penále převyšují jistinu, se stanou podřízenými. Znamená to, že lidé je budou splácet jako poslední.

Dolní komora nepodpořila individuální poslanecké pozměňovací návrhy, které by vedly k dalšímu zmírnění, nebo naopak zpřísnění podmínek oddlužení. Do zákona se nedostalo ani zakotvení definice nepoctivého záměru dlužníka, který by ovlivnil možné zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a následné zrušení oddlužení, zvýšení odměn za sepsání insolvenčního návrhu a možnost exekutorů působit jako insolvenční správci, pokud by byl v konkrétním případě vyloučen střet zájmů.