Často se stává, že od umělců očekáváme nadpozemské vlastnosti, neobyčejný dar předtuchy, vysoké senzibility a schopnosti převést procítěné nebo čtené mezi řádky na papír či plátno. Už méně často se stane realitou, že někoho takového najdete. Duchovnost a současně její zobrazivost v dnešní překotné době nových technologií nebývá chápána jako odraz přímé současnosti, nicméně i opak může být pravdou. Díla těchto autorů, která se obvykle nevážou k pomíjivým odleskům dnešních dnů, získávají nadčasový charakter a jistou nadpozemskost.

Grafické práce i obrazy Jana Híska jsou přesně takové. Vidíme v nich snový svět, který autor prociťuje a přenáší na plátno či papír, svět spirituální, s mnoha odkazy na obrazy a symboly svatých, vedle poloskrytých zobrazení zvířat a postav v krajině, v kamenech či nebeských jezerech, která propojují řady vln, energií, aur, cest a proudů, trajektorií a stop, spojují nebe se zemí, lidské postavy se zvířaty a vytvářejí jakýsi prvek pospolitosti všeho kolem nás.

Jan Hísek byl od počátku své tvorby znám jako autor mnoha éterických mezzotint (tisk z hloubky za pomoci měděné desky), ve kterých vyniká v práci se sametovou černí a jemnými konturami svých převážně náboženských či figurálních kreseb. Jeho grafické dílo často doplňuje bibliofilská vydání knih, jako tomu bylo například u Zjevení Janova nebo Erbenovy Kytice. K obrazu, tedy olejomalbě, se dostal až po čase a svůj vytříbený kresebný styl přenesl i na plátno. Původní monochromnost, danou omezeními tisku, přesunul do jemné škály několika barev, které na obraze vždy převládnou. Tóny zelené a modré nahradila po čase vínově červená a její odstíny, vždy ruku v ruce s tématy, která na obrazech převládají.

Obraz Přístav vznikl pouze čtyřmi odstíny olejových barev na jaře roku 2020, hned po prvním rozvolnění temné fáze covidu. Nastiňuje nám jak dozvuky časů nejistoty, která námi všemi otřásla, tak optimismu a radosti z blížícího se uvolnění, odpočinku a probuzení do nového života, který na nás čeká. Bojovný svatý Jiří se tu utkává s neviditelným nepřítelem, pietní zobrazení Panny Marie s tělem Ježíše Krista připomíná loučení s těmi, kteří nás opustili nebo o které jsme pečovali, drobná Svatá Trojice na nás shlíží z nebes a pozoruje naše marné konání, malé bárky, na nichž plují pod září světel z majáků či vzdálených blesků osamocená zvířata, putují po své cestě do neznáma a nad tím vším dlí osamělý poutník, který běh života kolem sebe jen tiše pozoruje. Do obrazu máme chuť vstoupit a procházet se, případně plout či se v něm vznášet. Pokaždé nás zaujme jiný detail a drobnost, kterých najdeme bezpočet, a proto nás obraz jako celek snadno neomrzí. A to nejen v době, která nám nedovoluje volně cestovat jako dřív, nám namísto toho umožní putovat ve vlastní i autorově fantazii.

Jan Hísek: Přístav, 2020, olej na plátně, 101 x 151 cm.