Ženská emancipace od svaté Ludmily po Martinu Navrátilovou

Ženy české, matky české!

Ženská emancipace od svaté Ludmily po Martinu Navrátilovou
Ženy české, matky české!

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Poutavě, čtivě, s citem pro zkratku, detail i snesitelnou míru didaxe vytvořily čtyři ženy (nejpilnější z nich byla Kateřina Tučková) knižní panteon jiných šedesáti žen, významných postav našich dějin od kněžny Ludmily po Martinu Navrátilovou. S nápadem napsat takto personifikovanou historii ženské emancipace, adresovanou především dětským čtenářům (čtenářkám!), ale koneckonců i jejich pánům rodičům, pro něž může být na řadě míst objevná, přišla Renáta Fučíková, ilustrátorka dekorativního stylu a spisovatelka; sama se projektu zúčastnila textově i obrazově. Portréty kopy vybraných hrdinek (až na Elišku Krásnohorskou, tu si iniciátorka nechala pro sebe) zadala svým studentům na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Vznikla zvláštní kompozice stylově vyrovnaných textů a celostránkových ilustrací různých technik i úrovně.

V chronologickém pořádku tady postupujeme od postav málem mytických (ty historicky nedoložené si autorky naštěstí odpustily, takže žádná Šárka, žádná Libuše) přes hrdinky „v době hradů“, „v době paláců“ a „v době páry“ (tuto periodizaci musíme brát s rezervou, taková Marie Elisabeth Offermannová, „podnikatelka v textilnictví“, se tu vlakem svézt nemohla, zemřela roku 1834) k hrdinkám „v době změn“ (míněny časy od 80. let 19. století do konce první světové války), „době jazzu“ a „době útlaku“ (za dvou totalit 20. století). Poslední oddíl, nazvaný Hrdinky v době nedávné, je opatrně zalidněn jen pěti postavami, dostaly se sem Olga Havlová, Martina Navrátilová, Eva Jiřičná, Madeleine Albrightová (v knize ovšem nepřechýleně Albright, podobně Angela Merkel, Margaret Thatcher či Greta Tugendhat, no dobře, ale pak tedy i Anny Ondra, jak herečku jmenuje anglická, francouzská, německá atd. Wikipedie) a Ludmila Javorová, „katolická kněžka“.

Lenka Křížová, jedna z autorek, upozorňuje, že „osudy šedesáti skutečných českých hrdinek byly beletrizovány tak, aby upoutaly pozornost především mladých čtenářek a čtenářů. Některé okolnosti jejich životů jsme shrnuly či zestručnily (...), některé situace a detaily byly domyšleny tak, aby odpovídaly uměleckému záměru. Výběr žen byl přitom podřízen tomu, aby se v knize objevily co nejpestřejší příběhy“. Kritérium pestrosti bylo sice splněno, leč za cenu, že do kolekce se zahrnuly i Nečešky. V některých případech by se dalo sáhnout po slově Čechoslovačka, občanka Československé republiky, avšak postavit do galerie „významných českých žen“ (slova z podtitulu) císařovnou Marii Terezii, to je... nedorozumění. Česká žena to opravdu nebyla. Česká královna ano.

Řada významných postav se do hvězdné šedesátky nevešla, třeba svatá Zdislava z Lemberka, Marta z Boskovic (podle Arna Nováka „první česká spisovatelka“ a vůbec „statečná žena, nebojící se ani mocných v církvi, ani mocných na trůně“), Karolína Světlá, Renáta Tyršová či Věra Menčíková (první mistryně světa v šachu), ale tak to chodí.

Zarazí věcné nepřesnosti (křižovníci jsou uváděni „s červenou hvězdou“, vedle toho i „se zlatou hvězdou“, asi záměna s princeznou, o Československu v roce 1918 se tu mluví jako o „válkou zpustošené zemi“, Milena Jesenská prý byla šéfredaktorkou Přítomnosti, prohlášení Dva tisíce slov prý „kritizovalo sovětské maření reformních změn v zemi“), zamrzí publicistická klišé (psát „ostrým perem“, „stříbrné plátno“, „být v hledáčku policie“) i jazykové vylomeniny jako „pole byla zcelována“ nebo „možná, že dobyje i svět“, v úhrnu jich však není tolik, aby knihu na pohled pěknou degradovaly.

„Ženy české, matky české! / Slib si dejme a v něm stůjme: / pro blaho své drahé vlasti / všecky síly obětujme! // Nejen muž buď hrdý na to, / že dá všecko pro svou vlast; / vzhůru, ženy, my též chceme / na oltář svou oběť klást,“ volala v roce 1843 Božena Němcová, mezi Hrdinky samozřejmě rovněž zařazená, byť bez těchto veršů. Sotva mohla tušit, jakých parametrů dosáhne ženská emancipace na teritoriu českého jazyka už (až?) v roce, kdy si takzvaná kulturní veřejnost připomíná 200. výročí jejího vídeňského narození.

Hrdinky / Příběhy významných českých žen. Námět Renáta Fučíková, medailony napsala Kateřina Tučková ve spolupráci s Lenkou Křížovou a Annou Musilovou. Předělové kapitoly napsala Renáta Fučíková. Ilustrovali Eva Bartošová, Kristina Bártová, Veronika Bílková, Barbora Biskupová, Markéta Brecherová, Renáta Fučíková, Oldřich Holinka, Petra Horáková, Anna Chromá, Lukáš Jirsa, Martin Kelbl, Kateřina Kolouchová, Lukáš Komárek, Kateřina Kotyk, Zdeňka Kudrnová, Helena Lasovská, Gabriela Lisiecka, Alexandra Ljadova, Gabriela Mangerová, Anna-Marie Rebeka Mišterová, Tomáš Němejc, Anna Neumannová, Julie Opletalová, Klára Pavlovcová, Aksana Pratskevich, Alina Pylaeva, Eliška Rýdlová, Michal Řezníček, David Simon, Tomáš Staněk, Sylvie Svobodová, Petra Šestáková, Lucie Šťastná, Adéla Ťopková, Dominik Tyl. Euromedia Group, 168 str.

Jaromír Slomek

22. října 2020