Čeští komunisté byli horlivější než sovětští a Češi zase nejposlušnější ze všech zemí socialistického tábora
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Rok 1956 byl v socialistickém bloku docela bouřlivý. Nejdříve na XX. sjezdu KSSS Nikita Chruščov vystoupil proti tzv. kultu osobnosti a odhalil některé Stalinovy zločiny. Pak následovalo Poznaňské povstání proti komunistické vládě v Polsku. Proti dělníkům museli nasadit polští komunisté 10 000 vojáků Polské lidové armády a příslušníků státní bezpečnosti s asi 360 tanky a 30 obrněnými transportéry. O život přišlo asi 70 protestujících a 8 příslušníků bezpečnostních sil. V říjnu vypuklo v Maďarsku celonárodní povstání proti sovětské diktatuře. Maďaři proti komunistům statečně bojovali se zbraní v ruce a Sověti nakonec museli podniknout masivní vojenskou intervenci za pomocí tanků a nejmodernějších bojových letadel. Maďarů padly desetitisíce, možná statisíce. Již v roce 1953 došlo i v NDR k lidovému povstání, kdy statisíce dělníků vstoupily do stávky a na mohutných demonstracích požadovali odstoupení vlády a svobodné volby.
Československo ale setrvávalo v mrtvolném klidu. Žádná revoluční nálada – jako v okolních zemích – v Čechách nepanovala. Češi byli poslušní a zřejmě se domnívali, že se mají relativně dobře. Antonín Novotný, který vedl KSČ od odvolání Slánského, neměl zájem provádět nějaké změny, ani připomínat zločiny stalinismu. Horlivost českých komunistů byla tak velká, že při návštěvě Moskvy v létě 1953 bylo vedení KSČ dokonce pokáráno za dosavadní hospodářskou politiku, zejména za přílišné investice do těžkého průmyslu a mechanické združstevňování. Dá se tedy říci, že naši komunisté byli jsme papežštější než sám papež.
Až po období určitého tápání začala velice opatrná destalinizace. Spisovatelé začali kritizovat umlčování svých kolegů, probudili se i studenti. Ta pravá chruščovovská euforie ovšem nastala až s vážnými ekonomickými problémy třetí pětiletky na počátku 60. let, kdy došlo k poklesu národního důchodu o jednotky procent, na což Novotný reagoval politickou čistkou ve straně, kulturním uvolněním a přípravou technokratické reformy. Pohyb se společnosti začal pomalu směřovat k celkovému uvolnění 60. let, které bylo i u nás ovlivněno atmosférou kulturní a společenské revolty především mladých lidí.