Aero Vodochody, fabrika na letadla sídlící východně od Prahy, se pyšní titulem jednoho z nejstarších leteckých výrobců na světě. Po několika krušných letech a změně majitele i vedení se firmě začíná opět dařit. Výkonný ředitel společnosti Viktor Sotona, který do Aera nastoupil začátkem minulého roku, poskytl deníku Echo24 rozhovor, v němž vůbec poprvé odhalil další plány související nejen s přípravou projektu společného česko-ukrajinského bojového letounu L-259, ale také s oživením projektu proudového dronu, který roky ležel v šuplíku místních konstruktérů. „V šuplících máme schovaných spoustu nápadů,“ říká Sotona.

Jak se dnes vede Aeru Vodochody hospodářsky? Daří se vám v souvislosti s válkou na Ukrajině lépe hledat nové zákazníky podobně jako dalším firmám obranného průmyslu? Státy se teď ve zbrojení přímo předhánějí.

Pro nás Ukrajina není tím typickým katalyzátorem jako pro některé firmy českého obranného průmyslu, není to pro nás gamechanger. Už předtím jsme měli dlouhodobý plán toho, jak se má Aero dostat z problémů, ve kterých bylo, a jak se má oživit a nastartovat výroba. Náš plán se opírá o nový produkt L-39 NG a jeho prodej. Chceme, aby „Engéčko“ nahradilo svého úspěšného předchůdce L-39 Albatros na trzích, kde předchozí model dominoval, a zároveň nalákat nové trhy, takže vliv konfliktu na Ukrajině nezafungoval tolik jako u Czechoslovak Group nebo u České zbrojovky, ale samozřejmě to na nás nějaký vliv má.

A pociťujete od začátku války vyšší zájem o vaše letadla?

Není to tak, že by kvůli Ukrajině zákazníci stáli fronty na L-39 NG, sekundárně to ale vnímáme. V souvislosti s konfliktem si většina evropských zemí uvědomila, že je v modernizaci armád hodně pozadu, a probudila se ze snu o věčném míru. Vybudilo to také zájem o piloty, a protože vyrábíme výcviková letadla, tak to na nás dopadá. S novou technikou se řeší i výcvik pilotů a v Evropě jsou jich potřeba stovky. Ukrajina ukázala možnosti dronů, jak jsou mocné a efektivní, ale vedle toho v tuto chvíli nepociťujeme, že by se přestaly vyrábět stíhací letouny – Česko chce nakoupit letouny F-35 páté generace a dneska už se vyvíjí i letouny šesté generace, takže cvičit piloty bude potřeba ještě desítky let a my poskytujeme řešení.

Od návštěvy prezidenta Petra Pavla v Kyjevě visí ve vzduchu i do té doby utajený projekt nového bojového letounu L-259. To je pracovní označení pro novou generaci bitevníků L-159 Alca, které léta používá naše armáda, ale osvědčily se i iráckému letectvu. Prezident u příležitosti schůzky s Volodomyrem Zelenským jako první veřejně prozradil, že by mohlo jít o společný česko-ukrajinský projekt.

Ukrajinský letecký průmysl byl vždycky významný. Antonov, který je teď v podstatě v troskách, a firmy napojené na něj byly obrovské. Celý průmysl zaměstnával desítky tisíc lidí. V Aeru jsme hledali způsoby, jak Ukrajině pomoci a napadlo nás navázat na desítky let ověřenou spolupráci: Aero drak a Ukrajina motor. V navázání průmyslové spolupráce vidíme velký potenciál, proto jsme nabídli v rámci obnovy Ukrajiny společný projekt, kde by naše země spolupracovaly a vzali bychom z obou to nejlepší. Naše konstrukční škola a letoun, který může podle mě stále ještě hodně nabídnout hlavně při vzdušné podpoře pozemních jednotek, což nakonec vidíme i v Iráku, kde máme velké zkušenosti z bojových operací. A zároveň vzít to nejlepší z Ukrajiny – to znamená jejich motorářskou školu a schopnosti lidí z Antonovu a všechno propojit dohromady. Ten nápad existuje a dál se rozvíjí, to mohu potvrdit.

Je projekt L-259 stále pouze nápadem na papíře, nebo jste se už dostali dál?

Dnes už se projekt rozvíjí do konkrétního plánu, ale víc k tomu zatím říkat nebudu. Situace je taková, že Ukrajina stále bojuje o přežití a náš projekt je pro budoucnost a souvisí s obnovou země. Bude to i o tom, jak rychle se situaci na Ukrajině podaří vyřešit, aby se Ukrajina mohla nadechnout a začít přemýšlet, co bude dál. Ale nepochybuji o tom, že ukrajinský letecký průmysl bude pokračovat, protože má obrovskou tradici.

Koncept nového bojového letounu představilo Aero už v roce 2018. Tehdy nazvaný jako F/A-259 Striker. V letounu měly být obsaženy izraelské technologie a měl ambici ucházet se o velký tendr letectva Spojených států. Vycházel by nový bitevník, o kterém mluvíme, z tohoto konceptu?

Myslím, že ne úplně. Novou Alku (L-159 Alca – pozn. red.) bychom chtěli zrychlit, využít dobrého motoru, který před válkou vyráběl ukrajinský Motor Sič, a posunout ji dál i aerodynamicky, takže bychom museli sahat i do křídla letounu. Chceme, aby z letadla zůstalo to dobré. Dnešní Alka unese poměrně velké množství přesné munice. Samozřejmě vnímám to, co česká armáda říká o F-35, a protože se v letectví pohybuji už nějakou dobu, tak dobře rozumím argumentům o moderním válčišti, technologii stealth, elektronickém boji a fúzi senzorů. Na Ukrajině se ale ukazuje, že to o tom tolik není. Je to konflikt úplně jiného typu, kde by Alka dokázala nabídnout hodně. Když se podíváte na záběry z bojiště, tak je to klasická zákopová válka, o které jsem si osobně myslel, že už ji neuvidíme. Překvapilo mě to, ale o to víc si myslím, že klasické letouny dokáží v tom konfliktu držet krok. Drony nabývají stále více na významu, ale jejich doba teprve přijde.

A nebyli jste v Aeru překvapeni, že za vás ten projekt světu představil prezident Pavel? Hovořil o něm v podstatě jako o hotové věci.

Trošičku ano, ale na druhou stranu jsem rád, že se o tom mluví. Za více než 20 let v byznysu jsem zažil politiky, kteří firmám vůbec nechtěli pomáhat. O některých citlivější věcech je samozřejmě lepší pomlčet, ale myslím si, že ten zájem z prezidentské kanceláře je třeba vnímat rozhodně pozitivně a jsem rád, že se ty věci prosazují z vládní úrovně.

Plánujete případně bitevní letoun L-259 uvést do výroby i bez účasti ukrajinského průmyslu?

To asi ne. V tuto chvíli na to nemáme kapacity. Nedávno jsme dokončili nové letadlo a když se podíváte i na naše větší konkurenty, tak málokdo má kapacitu uvolňovat na trh třeba i jedno letadlo za deset let, a to i firmy jako Airbus nebo Lockheed Martin. Nikdo z nich neuvolňuje letadlo každý rok. V tuto chvíli, a to říkám naprosto upřímně a skromně, fakt nemáme kapacitu na to, abychom mohli vytvořit nový typ, jako bylo L-159, protože jsme teď dokončili cvičné L-39 NG a teprve jsme rozjeli sériovou výrobu. Potřebujeme, aby nám začalo „Engéčko“ vydělávat peníze a aby se začaly sanovat problémy, které se několik let vůbec neřešily.

Armáda počítá s uzemněním zhruba dvou desítek bitevníků L-159 Alca, které u vás nedávno prošli generální opravou, přibližně kolem roku 2035. Potom je plánuje nahradit dvěma letkami F-35, ale především drony. Shoduje se to s životností vašich letounů, nebo by podle vás mohly vydržet ve vzduchu déle?

Mohly by vydržet o maličko déle. My uvádíme konec životního cyklu u prvních L-159 kolem roku 2040, u těch mladších dokonce později, ale chápeme strategii, kterou Armáda ČR má. L-159 je dobré letadlo, ale rozumím, že v souvislosti s nákupem F-35 pro ni přestává být v armádě místo. Je nicméně pravděpodobné, že dvojmístné letouny si armáda ponechá pro pokročilý letecký výcvik.

Armády přikládají dronům stále větší význam, ve válce na Ukrajině se osvědčily. Uvažujete o tom, že byste v Aeru Vodochody mohli začít vyrábět i drony, které vám zjevně konkurují?

Určitě to nemůžeme ignorovat. V budoucnu to bude zřejmě tak, že do riskantních operací v nízkých letových hladinách nebo hluboko v týlu nepřítele budou vysílány drony v kombinaci s pilotovanými letouny, které se budou držet v bezpečné vzdálenosti. Dnešní drony jsou charakteristické tím, že jsou spíš pomalejší a využívají velice efektivních vrtulových pohonů, které jim umožní setrvat dlouho v akci. My se naopak musíme zabývat tím, že budeme vyrábět proudové drony, které poletí rychle. Máme tu projekty, které jsou léta rozpracované a plánujeme se k nim vrátit. Ty projekty v Aeru existují a je nejvyšší čas je oprášit. Chceme, aby Aero mělo více platforem. V šuplících máme schovaných spoustu nápadů, některé ještě od pana inženýra Vlčka (Jan Vlček byl hlavním konstruktérem cvičného letounu L-39 Albatros vyráběného od 70. let – pozn. red.). Nový dron by měl být spíš bojový než pozorovací a měl by mít vlastní inteligenci, umět se rychle dostat do týlu nepřítele a provést tam bojovou činnost a případně se vrátit zpět.

Co dalšího by mohlo Aero nabídnout Ukrajině?

Zaměřujeme se na tři oblasti. Z krátkodobého hlediska jsou na stole generální opravy a modernizace techniky, kterou už dnes mají – to jsou letouny L-39 Albatros. Neumím posoudit, do jaké míry je používají třeba i v rámci vojenských operací. O tom jednáme s partnerskou firmou Omnipol a dokážeme jim v tom vyjít vstříc a pomoci. Bavíme se také o tom, že Ukrajinci mají dostat stíhačky F-16 a my bychom jim mohli nabídnout náš propracovaný výcvik nových kadetů na našich letounech. To je oblast, která nás enormně zajímá a které bychom se chtěli společně s LOM Praha věnovat. Pracuje se na tom a je to jedna z nabídek české vlády. A z dlouhodobého hlediska se jedná o projekt společného letadla L-259, o kterém jsme mluvili. Mimochodem, předchozí model L-159 sehrál před 20 lety absolutně klíčovou roli ve Vzdušných silách AČR při přechodu z východního zbraňového systému, což byli ruské MiGy, na západní. To je přesně to, co by mohl udělat nový společný letoun L-259, který by se pak mohl zapojit nejen do výcviku pilotů, ale i do bojového nasazení.

Můžete zmínit, jaké jsou aktuálně největší zakázky Aera?

Náš plán, o kterém jsem mluvil na začátku, je postavený na tom, že jsme potřebovali rozjet výrobu sériového letounu, a to je L-39 NG. Posledních 20 let se tu nevyrábělo žádné letadlo, takže to pro nás byl opravdu kumšt. A ovoce spojené s výrobou sériového letadla, která dnes běží naplno, už vidíme i v pozitivním výsledku hospodaření za loňský rok a letos to nečekáme jinak.

Které státy mají o váš cvičných letoun nové generace zájem?

Když se půjdete podívat po fabrice, tak tady uvidíte letouny pro tři zákazníky. Dvanáct letounů pro Vietnam už máme prakticky před dokončením a polovinu z nich budeme ještě letos předávat zákazníkovi. Další tucet mašin půjde do Maďarska. A zároveň pracujeme na objednávce čtyř letadel pro LOM Praha. To je to, co tu uvidíte v různých fázích rozpracovanosti.

Takže máte podepsány tři zakázky na celkem 28 letounů?

Ano. To máme podepsané s tím, že se nám výrobní plán včetně předání propisuje do roku 2025, kdy máme předat letadla pro LOM Praha. Rýsují se nám už ale i další zakázky. Může to být Slovensko, kde se doufejme dotáhne mezivládní dohoda, ale zájem vidíme i v jiných částech světa, z Asie i z Afriky. Rozjednáno toho máme hodně, ale nechci to zatím křičet do světa, dokud nemáme podepsáno. Rozhodně nám ale ty první tři zakázky nestačí k tomu, abychom Aero dostali kompletně z problémů. Když jednou s výrobou začnete, tak v ní musíte pokračovat, nemůžete tu linku jen tak přerušit, protože letadlo vyrábíte dva roky a minimálně rok a půl před předáním zákazníkovi musíte objednat klíčové komponenty – od motoru po vystřelovací sedačky.

Kolik letadel vlastně zvládnete teď v Aeru ročně vyrobit?

Teď se držíme na dvanácti letadlech, což znamená, že se dokončí každý měsíc jedno letadlo. S tím, že máme potenciál ještě zrychlovat. Celkem bez problémů bychom měli zvládnout sedmnáct až osmnáct letadel ročně. Dnes už jedeme na dvě směny a soboty. A ve výrobě dílů dokonce na tři směny, tam se jede nepřetržitě.