Třináctiletý kluk čelí obvinění z vraždy spolužačky. Jeho rodina, terapeutka i vyšetřující detektiv se snaží za každou cenu odhalit, co se vlastně stalo. Je celkem pravděpodobné, že jste seriál Adolescent už viděli, v posledních týdnech mu úplně uniknout nešlo (nasbíral 24 milionů diváků za první čtyři dny). Seriál je to velmi chválený. Pokusím se vysvětlit, proč mi to přijde ještě záhadnější než ona vražda. V posledních letech se u popisů audiovizuální tvorby začalo používat vágní spojení „sound design“, každý druhý umělecký film najednou nepředvídatelně pracoval se zvukem, všechno znělo mohutněji než kdy dřív. Uvítal jsem tedy, že zvuk tady nikoho nezajímá – je to naopak zrak, který si vykoukáme při vrtkavém pohybu kamery. Ta se totiž po celý díl ani jednou nikam nezatoulá, neustále líně krouží kolem své herecké kořisti, tu se trochu vzdálí, ale hodně herců hraje svými grimasami, takže v tu chvíli se zase dere přímo před ně, je to velmi realistický, až fyzicky hmatatelný zážitek.

Hodina bez jediného střihu se snaží navodit dojem, že jsme sami aktéry dění, jde vlastně o trochu ušlechtilejší voyeurství, jaké zažíváme u sledování reality show. Představa, že dobrý současný seriál má co nejvíce imitovat realitu, se mi zdá nesmyslná, ale budiž. V nadšených recenzích se dočtete o „technickém mistrovství“, „vizuálně strhujících orgiích“, a když se dostávám k „one-take show“, začíná se mi stýskat už i po sound designu. Snímání děje na jeden záběr je samozřejmě náročné, všechna čest, ale dělá dobrý seriál to, jak těžké ho bylo natočit?

Brian De Palma ve filmu Hadí oči (1998) vtěsnal úvodní dvanáctiminutovou sekvenci také do jednoho záběru. Proč si ji pamatuji víc než jakoukoli scénu z Adolescenta? Kamerová orgie se v Adolescentovi poměrně rychle omrzí, dokonce si ani nemyslím, že se pro tenhle typ seriálu až tak hodí (navíc zdaleka nejde o tak radikální přístupy k práci s kamerou, jaké ve svých filmech používala třeba Chantal Akermanová), nicméně záběry jsou patřičně vlezlé a dávají vyniknout hereckým „koncertům“ (ve filmové kritice je skutečně jen máloco tak otravného jako chválení herců za to, že hrají). Adolescent je do sebe zahleděný seriál moc dobře si vědomý své vlastní „důležitosti“. Bez té falešně experimentální formy ale zůstává jen tuctovým sociálním dramatem. Namísto klasické detektivní „whodunitky“ (kdo to udělal) se snažíme dobrat k tomu, proč to nebohý chlapec udělal a jak to ovlivňuje jeho nejbližší. Adolescent se navíc tváří, že vypráví složitý příběh o světě, ve kterém dnes žijí děti – a rodiče. Každý díl má své vlastní téma, první řeší zatčení nezletilého, druhý nepěkné chovaní současných teenagerů ve škole, třetí je pojatý jako dlouhý rozhovor delikventa s dětskou psycholožkou, čtvrtý ukazuje, jak celá situace ovlivní rodinu. Zdaleka nejlépe funguje třetí díl seriálu, onen výslech nabízí alespoň nějaké autentické emoce, které tolik nešustí papírem. Nic člověka ovšem nepřipraví na díl závěrečný, kdy se za zvuků éterického kvílení ocitáme v opravdu děsuplném slzavém údolí.

Možná jsem citově okoralý cynik, ale bohužel jsem v sobě prostě nedokázal vydolovat sebemenší empatii pro rodinu, která každou druhou větu končí slovy „do you know what i mean“ a v bytě má dekorace s nápisy „LOVE“. Častý argument diváků, ze kterých emoce seriál vyždímal, je: „Pokud nejste rodiči malého kluka, nemůžete to pochopit.“ No, já vidět svého otce, jak se u televize takhle dojímá nad sebou samým, požádám asi o vydědění. Vyzdvihuje se také edukativní role seriálu. Lidé, kteří nevěděli, jaké hrůzy se mezi mladými dějí, jsou v šoku, volá se po urychleném řešení – s dětmi asi budete chtít více mluvit. Jak nečekané. Je sice hezké, že se starší diváci mohou dovědět něco o manosféře (on-line svět propagující maskulinitu, mizogynii a opozici vůči feminismu), do seriálů typu Ulice tahle moderna dojde až tak za rok a půl. Kluk se stává incelem (nedobrovolný celibát ve třinácti?!), protože jeho otec je pruďas, chlapák staré školy a na instagramu na něj vyskočí Andrew Tate… Rada Vacátko s majorem Kalašem řešili uvěřitelnější případy. A ani jednou za hodinu při tom nemrkli! To byla teprve one-take show.

Adolescent, tvůrci: Stephen Graham a Jack Thorne, r. Philip Barantini, Netflix, 3 h. 48 min.