Nezažil jsem rok, který by se jako ten letošní vyznačoval natolik dramatickým rozšiřováním Overtonova okna. Koncept pochází od politologa Josepha Overtona a označuje názorové pásmo a myšlenky, jež jsou v obecné diskusi považovány za žádoucí, rozumné či aspoň akceptovatelné; ty, jež spadají mimo okno, jsou pak radikální, zavrženíhodné nebo zcela nemyslitelné. V uplynulé dekádě toho bylo mnoho napsáno o tom, jak moc se Overtonovo okno zužuje (v nedávném rozhovoru v týdeníku hovoří religionista Radek Chlup o „zužujícím se mainstreamu“ i v českém kontextu).

V západních zemích, mnohem víc než u nás, se také zdůrazňoval vývoj, v jehož rámci se legitimní názorové pásmo scvrklo na ideologický monolit liberálně levicové orientace, jež v hlavních tématech nestrpěl sebemenší odchýlení.

Zřejmě největší haló způsobil Bill Gates, který se vyjádřil k tématu klimatické změny a naznal, že nejde o konec světa a že je třeba se soustředit i na jiné problémy, a to zvlášť na nastartování ekonomické prosperity v chudých zemích a pokrok v oblasti globálního zdraví, jež jsou pro zlepšení lidských životů důležitější než snižování emisí, kterému je třeba věnovat nikoli maximální, ale pouze uměřené úsilí vzhledem k utrpení, které způsobuje a způsobí.

To zní veskrze rozumně, ačkoli je nutno dodat, že to ještě nedávno byla perspektiva, kterou bychom v Overtonově okně téměř nenašli. Už bezmála čtvrt století ji například neúnavně předkládá dánský autor Bjørn Lomborg, který byl kvůli postoji konstantně označován za „popírače klimatické změny“ – zde si všimněme, že pojem „popíračství“ byl u environmentalistů cíleně používán s odkazem na popírání holocaustu, aby se v podobném duchu nesouhlasné postoje odsoudily jako nepřijatelné.

Obrovské změny došlo i v diskusi o transgenderismu. Krátce po své inauguraci v lednu vydal Donald Trump prezidentský dekret, v jehož rámci Spojené státy uznávají jen dvě pohlaví – muž a žena –, což by si ještě pár let předtím jako pouhé tvrzení na sociálních sítích vysloužilo blokaci účtu ve jménu boje s transfobií. V dubnu došlo k podobné události i ve Velké Británii, kde Nejvyšší soud vyhověl bojovnicím za ženská práva a rozhodl, že definice pojmu „žena“ by měla odrážet realitu biologického pohlaví, nikoli osobní preferenci.

Tento týden jsme mohli zaznamenat další posun, když Wall Street Journal vydal článek, který obhajuje tezi, že za dramatickým nárůstem transgenderové identity mezi náctiletými (v některých zemích nárůst v řádu tisíců procent) stojí sociální nákaza čili rozšiřování určitého chování skrze vrstevnický tlak a napodobování. Text napsal akademik Colin Wright, který ještě v roce 2020 za vyslovení takového stanoviska musel skončit na univerzitě Penn State.

Tezi obhajovala i autorka Abigail Shierová v knize Nevratné poškození z roku 2020, kde varovala před vysokým nárůstem transgenderové identity mezi náctiletými dívkami a drastickými chirurgickými zákroky v rámci tzv. afirmativního přístupu k problematice. Když měl loni vyjít český překlad v nakladatelství Albatros, zvedla se proti záměru tak velká vlna nevole z řad aktivistů, mezi kterými bychom našli i dosluhující vládní zmocněnkyni Kláru Šimáčkovou Laurenčíkovou, že nakladatelství nakonec od vydání ustoupilo. Kniha nakonec vyšla v nakladatelství Bourdon a teď se zdá, že o hypotéze sociální nákazy se bude moci diskutovat obecně a otevřeně. Overtonovo okno se posunulo.

Ledy se pohnuly tento týden i u tématu dlouhodobě nezvládané nelegální migrace ve Velké Británii, kde se zesiluje veřejný apel na to, aby vláda řešila kriminalitu, která je s příchodem desítek tisíc lidí z třetího světa spojena a o níž nebylo radno veřejně promlouvat kvůli automatickému obvinění z rasismu. Toto tabu padá a zvláštním spouštěčem se teď jeví na video natočená a široce šířená brutální vražda Wayna Broadhursta, kterého v pondělí ubodal migrant z Afghánistánu ve městě Uxbridge.

Ještě předtím ale odvážně rozšířil hranice vyslovitelného i novinář Trevor Phillips, když v komentáři o groomingových gangech zmínil, že je to právě etnický profil pachatelů, který vede k tomu, že zločiny, které mají na svědomí tisíce znásilněných dětí, se zametají pod koberec. Dodal také, že pachatelé často mohou počítat s ochranou místní politické reprezentace a policie kvůli etnické sounáležitosti a solidaritě. Ještě před několika lety bych si nedovedl představit, že si něco takového přečtu v deníku The Times, který text teď vydal.

Je nasnadě vnímat rozšiřování Overtonova okna jako veskrze dobrou věc, neboť se na první pohled zdá, že odhaluje palčivé problémy, které zůstávaly dlouhodobě v ústraní bez jakékoli snahy o řešení. Nicméně je třeba si uvědomit, že ani zde nejde o věc zcela jednoznačnou. Ne všechny záležitosti, které se nacházejí či nacházely vně pásma přípustného, bychom měli vítat s otevřenou náručí.

Současný přetřes v oblasti společenských norem legitimní diskuse totiž nepřináší jen katarzi a vhled. Dobrý příklad se objevil před pár dny, kdy se v rozhovoru u Tuckera Carlsona s dosahem milionů lidí objevil Nick Fuentes – mladý a zapálený aktivista, nepokrytě protežující nadřazenost bílé rasy, jenž za problémy světa a Spojených států vidí Židy a rasové menšiny. I ten si nese příběh o tom, jak se stal obětí démonizace progresivní levice a lidé jako Carlson jej nyní soucitně a nekriticky poslouchají. Je však dobrý nápad, abychom i jeho „destigmatizovali“?

Po mnoha letech zaškrcené diskuse, kdy nálepku „fašista“ mohl dostat skutečně leckdo, se nabízí instinktivní reakce, že bychom vše měli hezky otevřít a tolerovat, všem dát prostor a platformu, z níž by si mohli hlásat, co se jim jen zlíbí. Jsme tak trochu v situaci jako ve staré bajce, kde hloupý pasáček ovcí tolikrát volal „Pomoc, je tu vlk!“, aniž k tomu měl důvod, že když nakonec vlk skutečně přišel, nikdo ho už nebral vážně a šelma ho zabila. Dovedu si představit řadu otázek, které byly přehlíženy a pro něž stojí za to Overtonovo okno dál rozšiřovat. Neměli bychom však zapomínat na jedno: vlci tu pořád jsou.