Působení kandidáta na ústavního soudce Roberta Fremra v komunistické justici přezkoumá tým badatelů z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Soustředí se jednak na tzv. kauzu Olšanských hřbitovů, jednak na trestání emigrantů za opuštění republiky. Ústav o tom informoval v tiskové zprávě. Prezident Petr Pavel oznámil, že jmenování Fremra odloží do doby, než se informace o soudcově rozhodování před rokem 1989 vyjasní. Za nedovolené opuštění republiky bylo odsouzeno přes 110.000 lidí, což z nich podle ÚSTR činí nejvíce pronásledovanou skupinu obyvatel v komunistickém Československu.

Badatelé budou zkoumat Fremrovo působení v komunistické justici mezi lety 1982 až 1989. „Justiční systém byl mezi lety 1948-89, stejně jako Státní bezpečnost, nedílnou součástí komunistického totalitního režimu a jako takový se v bezpočtu případů přímo podílel na perzekuci jednotlivců, kteří se režimu tak či onak znelíbili. Je nutné mít na vědomí, že za komunismu neexistovala nezávislost soudní, výkonné a zákonodárné moci. Vše sloužilo potřebám moci, vládě jedné strany,“ komentoval zřízení badatelského týmu ředitel ÚSTR Ladislav Kudrna.

Vyšetřování tzv. případu Olšanských hřbitovů, ve kterém Fremr odsoudil tři mladíky kvůli vandalismu a dalším trestným činům, manipulovala podle nedávného článku serveru Hlídací pes StB. Fremr odmítá, že by o tom věděl. „Ke kauze Olšanské hřbitovy se v Archivu bezpečnostních složek nachází sedm kartonů archivních materiálů, které doposud nikdo systematicky nestudoval,“ sdělil k tomu ÚSTR.

Materiály k soudním procesům s emigranty se nacházejí v Archivu hlavního města Prahy a ÚSTR již požádal o povolení k jejich prostudování. Senátor Marek Hilšer z klubu Starostů v neděli na sociální síti uvedl, že Fremr mezi lety 1983 a 1985 odsoudil přes sto lidí za emigraci, přičemž mnozí přišli o majetek, rodiny byly postiženy perzekucí. V dopise pak Hilšer se senátorkou Hanou Kordovou Marvanovou (za ODS) napsali prezidentu Pavlovi, že přítomnost Fremra na Ústavním soudu je nevhodná. Pavel chce nyní jednat s nespokojenými senátory i předsedou Senátu Milošem Vystrčilem (ODS), konzultovat bude i s historiky.

Emigraci trestal komunistický režim jako opuštění republiky podle paragrafu 109 tehdejšího trestního zákoníku. Kromě odnětí svobody přicházeli emigranti o majetek a občanství, zatímco jejich příbuzní, kteří zůstali doma, se stali předmětem šikany. „Těmito tresty přitom komunistická justice porušovala nejpozději od roku 1975 (či 1976) mezinárodní dohody, které se zástupci režimu zavázali dodržovat. V roce 1990 proto byly tresty pro emigranty zákonem 119/1990 Sb. označeny za politické a oběti těchto procesů byly plošně rehabilitovány,“ uvedl ústav.

Výsledky bádání v obou kauzách chce ÚSTR zveřejnit v historické revue Paměť a dějiny, kterou čtvrtletně vydává.

Z dřívějšího článku historika Petra Blažka zveřejněného v revue Paměť a dějiny v březnu 2014 vyplývá, že od roku 1961 do konce 80. let minulého století bylo podle § 109 trestního zákona celkem odsouzeno a následně rehabilitováno 110.485 lidí – nejvíce v roce 1971, kdy jich bylo 20.163. Již v 60. letech tyto kauzy tvořily více než polovinu všech „protistátních“ případů: například v roce 1964 dosáhl jejich podíl 66,6 procenta. Po invazi sovětských vojsk v roce 1968 pak jejich počet prudce narostl. Podle Blažka si vedení Správy vyšetřování StB opakovaně stěžovalo, že je těmito případy zavaleno, a proto navrhovalo, aby si vyšetřování převzala Veřejná bezpečnost. „To byl patrně jeden z důvodů, proč nebyli soudně postiženi všichni českoslovenští občané, kteří zůstali v zahraničí,“ míní Blažek.

Pokud československý občan bez povolení úřadů opustil území republiky nebo zůstal v zahraničí, podle § 109 mu soud mohl uložit půl roku až pět let vězení. Později byl paragraf novelizován o možnost propadnutí majetku. Některým československým státním občanům bylo kvůli trestnému činu opuštění republiky odebráno státní občanství, jiným však nikoliv.