Zatímco milovníci sjezdového lyžování jsou smířeni s tím, že aby si mohli naplno užívat zimních radovánek, musí si v daném areálu zaplatit permanentku, běžci na lyžích mohou jít víceméně zdarma sportovat téměř kamkoliv. Upraveným běžeckým tratím zdarma by ale mohlo brzy odzvonit. Vznikají nápady, jak za nákladné upravování zimních tratí vybírat od lyžařů peníze. Jedním z nich je forma tzv. dálniční známky pro běžkaře.

Úprava běžeckých tratí na Šumavě vyjde za sezónu bezmála na 2 miliony korun. Podobně tomu bude i v dalších, zejména horských oblastech. Financování je jak v případě šumavských tratí, tak i v případě slavné Jizerské magistrály, složené z několika částí.

"V průměru 60 procent prostředků na zimní úpravu tratí vynakládají obce. Zbylé financování je pokryto krajskými prostředky v rámci dotačních programů na úpravu tras," uvedla pro Echo24 projektová a finanční manažerka Regionální a rozvojové agentury Šumavy (RRA Šumava) Pavla Nývltová. Zdůraznila také, že nákladná je kromě zimní údržby i předsezónní údržba tras, ke které dochází ve spolupráci s Národním parkem Šumava.

Střediska běžeckého lyžování, ať už se jedná o Šumavu nebo již zmiňovanou Jizerskou magistrálu, jsou vzhledem k nákladné údržbě financována mimo jiné prostřednictvím finančních darů a příspěvků nejen od lyžařů. Jizerská magistrála má pro zájemce o příspěvek zřízenou veřejnou sbírku, přispět se ale dá i zakoupením upomínkových předmětů v infocentrech nebo restauracích, ale také zasláním dárcovské SMS zprávy (DMS).

Podobně to mají i na Šumavě. "RRA Šumava spravuje veřejnou sbírku, na které se prostřednictvím DMS a sbírkového účtu vybere zhruba 50 000 korun ročně. Tyto prostředky jsou každoročně rozdělovány především mezi obce, které nedosáhly na krajské dotace," uvedla pro Echo24 Nývltová. Každá obec pak podle ní volí i vlastní cestu pro výběr příspěvků. "Pokud vlastní parkoviště, může poplatky z parkování využít na údržbu tras," řekla Nývltová a zdůraznila, že ani údržba parkoviště není zadarmo. Některým obcím se pak podle ní daří v komunikaci s tamními podnikateli, kteří pravidelně přispívají. "Žádná z těchto forem "dobrovolného" přispívání ale zdaleka nepokryje vynaložené prostředky," dodala.

Aby běžecké lyžování nebylo pro obce a kraje prodělečné, dlouhodobě se diskutuje o tom, jak by se dalo od běžkařů vybírat vstupné. Vzhledem k tomu, že na rozdíl od sjezdovek v lyžařských areálech, nemají běžecké tratě své pevné začátky a konce, výběr poplatku by byl problematický.

"Dálniční známky" pro běžkaře

Dlouhodobě diskutovanou ideou je na Šumavě v otázce zpoplatnění lyžařských tras forma "dálniční známky". Vzhledem k tomu, že o jednotlivé úseky šumavské bílé stopy se starají jednotlivé obce a stopy o celkové délce 600 kilometrů z většiny prochází i chráněnou krajinou Národního parku Šumava, je "dálniční známka" jedinou možností.

Podle Nývltové se na Šumavě rozhodně nechystají vystavovat nějaké turnikety ani další infrastrukturu, ne všechny obce pak mají infocentrum nebo restauraci, kde by se vstupenka na běžecké tratě dala pořídit, jediným řešením je tak jednotný styl dostupný odkudkoliv - nákup prostřednictvím SMS zpráv, který se někde využívá například k nákupu jízdenky v prostředcích hromadné dopravy, nebo online formou.

"Zpoplatnění by mohlo být pilotně spuštěno v turisticky přetížených lokalitách, což by mohlo pomoci i k rozložení návštěvnosti v regionu," uvedla Nývltová pro Echo24. Podle ní by mohly existovat tři varianty vstupenek závisejících na čase, na který si běžkař svůj pobyt na trati zaplatí. "Naším úkolem pro příští sezóny jsou přípravné práce na systému zpoplatnění," uvedla Nývltová. Podle ní je potřeba vyřešit především právní otázky, jelikož šumavské stopy se nachází na obecních, krajských, ale i soukromých pozemcích, je potřeba vyřešit i konkrétní způsob vybírání poplatků a také způsob jak se poplatek bude kontrolovat.

Regionální a rozvojová agentura Šumava s obcemi na projektu Bílá stopa začala spolupracovat na začátku 21. století. V rámci projektu se soustřeďuje na koordinaci údržby běžeckých tratí, kterých je na Šumavě asi 600 kilometrů, ze kterých je v současnosti, díky štědré sněhové nadílce na konci listopadu, upravena většina.

O tom, že by si za úpravu běžeckých stop měli lidé zaplatit mluvil i šéf Svazu lyžařů David Trávníček. "Situace v Čechách není úplně jednoduchá, protože my bychom potřebovali komisaře nebo někoho, kdo by kontroloval lidi ve stopě, jestli zaplatili," uvedl Trávníček pro server iRozhlas.cz. Další variantou kromě komisařů je pak například elektronická detekce počtu lidí ve stopě. Trávníček by si podle svého vyjádření přál, aby se v horizontu dvou až pěti let stalo běžnou praxí, že si běžkaři za vstup do kvalitní a udržované běžecké stopy zaplatí.

Některé obce a areály se s vidinou většího zisku rozhodly letos zvýšit parkovné na svých parkovištích, která se nachází nedaleko běžeckých tras. Vybrané peníze pak mohou obce využívat na údržbu bílé stopy. Jak ale upozornila Nývltová z Regionální a rozvojové agentury Šumavy, ani údržba parkoviště, obzvlášť pak v zimních měsících, není zadarmo.