Takhle, berme to jako průměr, úplně přesně se to samozřejmě spočítat nedá. Je to záznam v čase, má to nějaké výkyvy, meziročně to kolísá. Člověk není stroj, že ano. Nebudeme bazírovat na detailech. Na druhou stranu vzít sedm tisíc a vydělit to deseti zvládne každé malé dítě, v nejhorším si vypomůže kalkulačkou v mobilu (kompetence, ne znalosti!). Jako slovní úlohu to ale žáčkům příčetný učitel nezadá.

Sedm tisíc sexuálních útoků je přitom spodní hranice. Neuer Zürcher Zeitung uvádí dokonce více než osm a půl tisíce obětí jen do roku 2022. Zároveň platí, že mnoho případů zůstává nenahlášeno. V tom případě by byl body count maminky Merkelové mnohem, mnohem vyšší. „Konzervativního odhadu“ sedmi tisíc se ale drží třeba Alice Weidelová, která v září v Bundestagu toto téma vynesla na otřesném případě vraždy šestnáctileté Liany. Dívku strčil v Dolním Sasku pod vlak odmítnutý žadatel o azyl z Iráku Muhammad A. s kriminální a psychiatrickou historií, který v Německu už dávno neměl být. Oficiálně byl osobou, která má povinnost zemi opustit.

Liana byla Ukrajinka, smrtící útok přišel nečekaně, do obrazu možná mylně, možná ne, vstupuje ubohá Iryna Zarytská, zakrytá kšiltovkou a hledící si svého na sedadle vlaku v Severní Karolíně. Weidelová po dívčině pohřbu obvinila poslance vládních stran, že ani dnes nenašli slovo útěchy nebo soucitu pro další z obětí fatálního „Wir schaffen das“, demoralizující politiky otevřených dveří, politiky „bez pravidel“, „politiky pustnutí“. To pustnutí, myslím, trefila dobře.

Programové přehlížení zjevného generuje mnoho bizarních situací. Deutsche Bahn, policie, a dokonce i německý automobilový klub nyní varují, že průjezd vlaku může vyvolat „nebezpečný podtlak“, který snad dokáže cestující smést z nástupiště, zřejmě po vzoru hurikánu z Čaroděje ze země Oz. Navzdory Iráčanově DNA na dívčině rameni se vyšetřovatelé nechtějí vzdát naprosto nepravděpodobné myšlenky, že Liana uprostřed telefonátu s dědou na Ukrajině sama zničehonic sklouzla do kolejiště. Z hlubin železniční historie jsou také lopotně dolovány různě působivá zřícení neopatrných cestujících. Kdo ale netrpí selektivní ztrátou paměti, vzpomene si (nezapomene), že před šesti lety strhnul azylant z Eritrey pod vlak ve Frankfurtu osmiletého chlapečka (zahynul) a jeho matku (přežila). Nečekaně. Bez důvodu. Maminka Merkelová to nechala bez komentáře a odletěla vrtulníkem na dovolenou do jižního Tyrolska.

V trestní statistice jsou azylanti trvale nadreprezentováni. Muži z Iráku, Sýrie a Afghánistánu páchají trestné činy až čtyřikrát a půl častěji než Němci. Zde je ovšem také třeba dodat, že každý druhý „německý“ pachatel měl ještě v roce 2024 vedle německého ještě jeden pas ze své původní země. Dokonce i cizinky z určitých zemí páchají víc trestných činů než němečtí muži (na 100 tisíc obyvatel připadá v případě krádeží 4500 podezřelých žen s bulharským občanstvím, 4300 se srbským, 4000 s rumunským, ale 2700 podezřelých německých mužů. Včetně „nových Němců“; ty již nelze odlišit oficiálně od potomků těch, kteří Německo skutečně vystavěli, snad jen podle prvního, tedy právě ne křestního jména. Tak už zůstane.)

K násilí na ženách je třeba ještě připočíst násilí uvnitř arabských a afrických rodin se zcela jinými standardy chování mezi pohlavími. Zvlášť levicové političky ale z odpovědnosti předem vyviňují muslimské azylanty a přenášejí ji na „muže“ jako demografickou skupinu; na muže bez přívlastku. Naprosto odpuzující je v tomto směru hvězda Die Linke Heidi Reichinneková; kdyby to, co s kamenným obličejem prohlašuje o mužích, prohlásil nějaký muž o ženách, bude do smrti chodit kanály. Reichinnekové se tleská.

Podpora agresivních muslimů ze strany marxistek dává planetární smysl. Přece přirozeným spojencem těch, kdož „prosazují ženská práva, práva menšin a sociální pokrok a bourají patriarchát“, je – logicky! – středověký patriarchální kult, který ženami pohrdá, k homosexuálům má odpor a Západ nenávidí.

Leda by byla nenávist extrémních levičáků k Západu silnější než všechno ostatní?