Velká událost skautského hnutí nedopadá podle očekávání. Akce, která se koná jednou za čtyři roky, dosud vyústila v potřebu evakuovat desítky tisíc skautů z dějiště světového jamboree do hlavního města Soulu, kde by měl i přes překážky program pokračovat až do finální ceremonie. Zatím poslední ranou je blížící se tajfun, už předchozí vedra však vedla k poměrně nekompromisní reakci některých národních organizací, některé výpravy se rozhodly odjet. „Působilo to na nás tak, že si možná (organizátoři) nebyli schopni představit, jak velká událost to je,“ říká v rozhovoru pro deník Echo24 mluvčí české organizace Barbora Trojak.

Zda se, že se na jamboree valí jedna pohroma za druhou, na druhou stranu, nedalo se v tomto období problematické počasí očekávat? Nepodcenili organizátoři už ten samotný termín?

To si budou muset zhodnotit ve světové skautské organizaci a také samotní korejští organizátoři. S některými věcmi samozřejmě nepočítali, počasí se mění a co bylo třeba dříve zvykem, už není, což reflektovali v materiálech k jamboree už předem. Nějaká míra nejistoty tam tedy byla, možná už nevěděli, jak ten rozjetý vlak zastavit, ale to opravdu nevím a do těch detailů nevidím.

Dá se ale říct, že z toho, co pozorujeme a jaké máme zprávy, část věcí je spojená s nedostatečnou či podceněnou přípravou, působilo to na nás tak, že si možná nebyli schopni představit, jak velká událost to je, kolik materiálu, lidí je potřeba na to, aby to bylo možné zorganizovat. Zároveň jde asi i o vnímání různých standardů v různých zemích a také o nějakou smůlu, která se korejským organizátorům trochu lepila na paty. To jsme viděli na začátku akce, kdy vydatné deště opravdu hodně zkomplikovaly rozjezd.

Různými standardy narážíte na rozdílné reakce některých národních delegací?

Ano, myslím si, že se může projevit kulturní rozdíl, kdy pro nás jsou nějaké věci v pohodě, mohou být podle nás součástí skautské výchovy, v jiných zemích už je to zase už za nějakou jejich hranicí toho, co je v pořádku. To je ale přirozené, v každé zemi vypadá skauting trochu jinak a jsou zvyklí na jiný provoz, od toho se pak odvíjí reakce rodičů či samotných skautských organizací.

Je to poprvé, co došlo k takovéto pohromě při konání jamboree?

Pokud bychom se chtěli podívat hlouběji do historie, museli bychom zkonzultovat archivy, docela se mi ale líbil komentář jednoho ze straších skautů u příspěvku britské skautské organizace. Ten připomínal, že v Chille bylo strašné vedro, stejně tak v Japonsku, kde byl i tajfun a podobně. Možná je to také tím, že je dnes svět propojený a máme informace z první ruky, je potom možná snadné vzbudit nějaké velké mezinárodní haló, i když to lidí, kteří jsou na místě, nevnímají nijak dramaticky.

Začíná postupně evakuace, jak to vypadá z pohledu české delegace?

Více detailů budeme mít spíše v úterý, v pondělí si skauti prožili poslední den programu na tábořišti, který dnes probíhal beze změn, organizovali se poslední rozlučkové večeře a party s kamarády, které tam potkali, zítra (v úterý korejského času) budou balit a přesouvat se. Čekáme, že se projeví skautská výchova a bude to vše v klidu a dobře zorganizované, uvidíme, co organizátoři z Koreje zvládli nachystat za jiný program v Soulu a okolí, detaily o tom neznáme a teprve se to uvidí.

Přesunout takovou masu lidí nezní snadno, daří se Korejcům organizovat evakuaci, jsou připravení na ubytování takového počtu lidí na jiném místě?

O tom informace nemám, měli krizové plány už předem, stejně jako naše výprava, několik dní dopředu jsme řešili s meteorology, že je tajfun nějaká možnost a co budeme dělat. Řešili to tedy jednotlivé výpravy a i samotní organizátoři, teď se uvidí, jak dobře to bylo nachystané.

Korea se snaží i přes to vše udržet událost do konce až k zakončovacímu ceremoniálu. Dá se říct, že i v těchto podmínkách naplnilo alespoň z nějaké části jamboree svůj účel?

Líbilo se mi, co napsal Bear Grylls, který byl na jamboree první večer: jamboree je všude, kde jsou skauti. Myslím, že to do určité míry platí, jamboree je jakékoliv setkání skautů. A za těch pár dní, co strávili na tábořišti, měli ohromnou možnost a příležitost setkat se se skauty z celého světa, navázat různá přátelství, poznávat jejich kulturu, uvědomit si třeba, co mají rádi na českém skautingu a co jiného by chtěli vyzkoušet. Myslím tedy, že to do velké míry svůj účel splnilo. Ale je samozřejmě škoda, že v programu nemohou pokračovat.

What an incredible force for good the scouts are, especially when times get tough. So proud of all the tens of thousands of @worldscouting @scouts who have battled some tough conditions in Korea at the 25^th World Scout Jamboree. The UK, USA, Singapore Scout contingents have… pic.twitter.com/Pc1TTo0758

— Bear Grylls OBE (@BearGrylls) August 6, 2023

Zmiňovala jste, že si bude muset průběh akce zhodnotit světová skautská organizace i samotní organizátoři, dá se s odstupem času čekat i nějaká další reakce ze strany naší či dalších národních organizací vůči organizátorům? Tedy jednoduše řečeno nějaké hledání viníků a řešení důsledků?

Myslím, že se to čekat dá. V Koreji je zároveň organizace jamboree dost navázaná na stát, nevím, v jaké chvíli do toho vstoupil, nyní ho ale řeší ministryně pro rovnoprávnost a rodinu. Nějaké množství zodpovědnosti je tedy u ní, včetně rozpočtu. Bude to tedy dost složité a to i na úrovní světové skautské organizace. Čekala bych, že to povede k zavedení mnohem pečlivějších kontrolních procesů pro další jamboree. To bude v Polsku, na polské organizátory tedy bude asi větší tlak, aby sdíleli informace předem a aby probíhala užší spolupráce. Z naší pozice ale do té organizaci vidíme málo, jsou to tedy spíše očekávání.