Začíná platit zákaz HHC a dalších dvou derivátů HHC-O a THCP. Jde o psychoaktivní látky získávané z konopí, které vláda zakázala kvůli množícím se případům předávkovaných dětí končících v nemocnici. Od středy bude trestný nejen prodej těchto látek, ale i držení. Bude od půlky týdne rekreačním uživatelům hrozit vězení? A kdy bude v Česku povolen regulovaný prodej HHC nebo třeba konopí? O tom hovoří v rozhovoru pro deník Echo24 národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil.

Po více než deseti letech zvažujete odchod z pozice protidrogového koordinátora. Souvisí to se zákazem HHC, proti kterému jste se hlasitě vymezoval?

S tím to nesouvisí. Byť to byla nepříjemná věcná hádka, která byla hodně vidět v médiích, tak pro mě jsou tam jiná a důležitější témata. Mám také nějaké své plány a chci je začít uskutečňovat. Je mi 58 let a cítím, že pomalinku nazrává čas. To, že je práce ve státní správě strašně frustrující, tomu nepomáhá, ale není to hlavní důvod. Jde spíš o osobní důvody související s mými životními plány, které chci uskutečnit. Ale samozřejmě počítám s tím, že kdybych odešel z funkce protidrogového koordinátora, tak jsem ochotný pomáhat poradensky a podobně, pokud to bude potřeba.

Prozradíte, čemu se chcete po odchodu z funkce protidrogového koordinátora věnovat?

Pokud jde o práci, tak se chci více věnovat organizaci Podané ruce, kterou jsem zakládal. Jsou tam konkrétní lidé a konkrétní pomoc. A já chci odcházet do důchodu s tím, že ta organizace není závislá na dotacích a nemá jisté financování. Máme 400 zaměstnanců a ročně nás navštěvuje 18 tisíc klientů, takže cítím, že to je práce, kde chci být. A pak mám ještě nějaké své politické ambice, ale ty ještě nechci prozrazovat. Mohu jen říct, že nejsou úplně volební, chci udělat nějaké věci a potřebuji se k nim asi ještě odhodlat.

Nastínil jste, že byste mohl odejít do konce roku. Co byste do té doby chtěl jako protidrogový koordinátor ještě stihnout?

Musím se mnohem lépe bavit s vládou o tom, že je potřeba jinak zafinancovat prevenci a léčbu drogově závislých a síť pomoci a včasné detekce nestavět jen na náhodných dotacích. Mám ambici připravit v tomto smyslu nějaký návrh, který možná bude mít i legislativní podobu. A potom musím dotáhnout rozpracované věci: to jsou ty dva zákony, jednak ke konopí a potom zákon o psychomodulačních látkách. Mnohem větší dluh ale cítím u témat okolo alkoholu: stále máme nejhorší čísla, pokud jde o dospívající. S tím souvisí i téma domácího násilí pod vlivem alkoholu, páchaného primárně na dětech. To je něco, čemu se nikdy nikdo nevěnoval. Poslední velké téma je černý trh v hazardu a tabáku. Všechno to spolu souvisí. Chci říct vládě, že tu máme opatření, kterými bychom mohli zasáhnout proti černému trhu. Ale musíme se zamyslet nad tím, jestli nemáme dát alespoň malé procento z těch prostředků právě do prevence, která funguje daleko lépe než šikana.

To je velká porce úkolů. Myslíte, že se do konce roku povede prosadit alespoň psychomodulační novelu, tedy zákon který má umožnit kontrolovaný prodej psychoaktivních látek, jako je HHC, dospělým a u registrovaných prodejců?

Myslím, že by se měl schválit nejpozději do léta. Nevidím důvod to jakkoli natahovat. Chápu, že pro poslance je to nový model a že z toho mají obavy, ale zdržováním se to nevyřeší. Jsem přesvědčený, že musí vzniknout malý samostatný úřad, který by se oddělil z Úřadu vlády a který by se uživil vlastní činností, tedy z poplatků za licence vydané obchodníkům. Do této kategorie by mělo potom spadat i konopí. Právě z prodeje licencí by se mohla platit prevence. Navíc nejsme první, kdo něco takového řeší. Trošku jinak, ale podobně to mají třeba Poláci nebo Portugalci. Ten model se mi líbí. Stát má vybírat daně, ale musí také sanovat ty dopady. Představa, že všechno vyřeší regulace nebo zákazy, je mylná. Víme, že je mnohem účinnější klást důraz na dospělost populace, vzdělávat ji a vést prevenci. To je 80 procent úspěchu.

Před několika dny jste na Radě vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí mluvil i s ředitelem Národní protidrogové centrály generálem Jakubem Frydrychem. Jak bude podle vás policie od středy, kdy začne platit zákaz nejen prodeje, ale i držení HHC, postupovat?

Policejní prezidium řeklo co jsem předpokládal. Tedy, že bude k HHC přistupovat stejně jako ke konopí. Když máte 10 gramů sušiny a víc, je to trestný čin, když méně, je to přestupek. Samozřejmě se bavíme o držení, ne o prodeji, předání nebo dokonce pašování. Takže to budou posuzovat jako extrakt z THC. Myslím, že je důležité upozornit lidi na to, že když u sebe nebo doma budou mít velké množství HHC, půjde o trestný čin.

A co byste doporučil lidem, kteří si udělali zásobu HHC ještě před zákazem? Mají se ho zbavit? Ministr zdravotnictví přece sliboval, že zákaz má trvat jen do konce roku a pak vše vyřeší právě nový zákon o psychomodulačních látkách.

Počítá se s tím, že se toho lidé zbaví. Slyšel jsem několik ministrů mluvit o tom, že tvrdé postihy se nebudou týkat běžných lidí, ale dovedu si představit, že stát umí být v těchto věcech velice krutý, takže trest může dopadnout na kohokoli. Někdy je to dílem velké náhody, proč zrovna třeba šedesátiletý člověk s Parkinsonem skončí ve vězení. Tomu se podle mého názoru nedá zabránit. Snad nikdo nečeká, že se stát, policie a soudy, v tomto případě budou chovat jinak, než jim ukládají zákony. Zákaz HHC byl schválen pod tlakem, že se tu objevili gumoví medvídci s HHC, které jsou dostupné dětem. Byl jsem první, kdo o tom mluvil, jenže jsem navrhoval jiné řešení a zákon o psychomodulačních látkách se mezitím zasekl ve sněmovně. Mám pocit, že ani policie nedokáže vidět všechny konsekvence toho zákazu. Mám v ruce precedenty lidí, kteří kvůli pár rostlinám konopí končí před soudem a někdy dokonce i ve vězení. A nejčastěji cituji ze spisu pana Koláčného, kde byla v první instanci odsouzena celá rodina. Tři roky je tahali po soudech. A ve spisu se píše, že sklidil čtyři rostliny, z kterých se chystal vyrobit mastičky. Píše se tam, že se obžalovaný chystal vyrábět narkotikum marihuanu v podobě masti. Všichni ale víme, že mast není marihuana. Kdyby mu lidé nesehnali peníze na advokáty, tak by byl dnes ve vězení, nebo v podmínce 64letý člověk, který skutečně žádnou marihuanu vyrábět nechtěl. HHC je navíc látka, která je z rostlin konopí už extrahovaná, takže nepochybuji o tom, že se s tím policie nebude mazat.

Vyčítáte tedy ministrovi zdravotnictví Vlastimilu Válkovi (TOP 09), že úplný zákaz HHC navrhl vládě?

Byť s tím nesouhlasím, tak ministrovi zdravotnictví to za zlé nemám, byl pod tlakem, ale mám to za zlé systému. Ministr je často bezbranný, když mu celá státní správa řekne, že to, co Vobořil říká, je blbost, a HHC se musí úplně zakázat. Já jsem odborník, můžu jen doporučovat nějaké řešení, ale to rozhodnutí musí udělat politici. Ministerstvo zdravotnictví kritizuji dlouhodobě za to, že neřeší tabák a alkohol u nezletilých a že nikdy nepřišlo s jediným návrhem, jak tyto věci zlepšit. Je to ministerstvo zdravotnictví, které se dokáže postavit proti jednoduchým věcem, jako že být na krabičkách cigaret viditelné číslo linky pro odvykání kouření. To ale není o ministrovi, to je o úřednících.

A pokud jde o zákon o psychomodulačních látkách a pohled na regulaci konopí, tak tam máte s ministrem Válkem shodu?

Do jisté míry ano. Říkal mi: „Musíte pochopit, že jsem ministr zdravotnictví, takže pro ten zákon nebudu nadšeně horovat, budu neutrální.“ To vlastně chápu, nečekám od něj, že se bude tvářit jako ministr průmyslu, nebo ministr financí. Ministerstvo zdravotnictví bude vždy tím konzervativnějším hlasem.

A ministr financí vidí ty miliardy, které by mohla regulace konopí přinést do státního rozpočtu? Podle propočtů ekonomů by mohlo jít ročně o zhruba 10 miliard korun.

Dávám to jeho lidem na stůl a oni to chápou. Ale samozřejmě ve chvíli, kdy jede kampaň, že peníze nemohou vyvážit životy dětí, tak ten ministr za to nebude nastavovat krk. Já si jako odborník mohu na rozdíl od ministrů dovolit říct něco, co si oni dovolit nemohou, protože je na ně úplně jiný tlak. Takže já říkám, pojďme udělat přísně regulovaný trh s konopím, zdaňme ho a vybrané peníze dejme do prevence, protože je to účinnější, než nefunkční prohibice. Ale já nejsem ministr ani vláda, která na sebe ve finále bere to rozhodnutí.

Do té aktuální debaty kolem zákazu HHC jste se ale zapojil do jisté míry i politicky. Požádal jste kancelář prezidenta, aby zvážila udělování milostí či abolic pro rekreační uživatele HHC, kteří by byli kriminalizováni. Jakou jste od Hradu dostal odezvu?

Nečekal jsem rychlou odezvu. Jsem rád, že mě prezidentská kancelář přijala a že jsme se o tom dokázali s panem Lebedou (Tomáš Lebeda, ředitel Odboru vnitřní politiky – pozn. red.) pobavit, což je důležitý krok. A teď uvidíme, co bude, až případně začne policie stíhat konkrétní lidi. V ideálním případě bych si představoval, že by se k tomu prezidentská kancelář postavila stejně jako k Čechům, kteří se rozhodli vstoupit do ukrajinské armády, ačkoli to zákon o ozbrojených silách zakazuje. Ale zároveň si uvědomuji, že by to bylo mnohem složitější, těžko se dá na HHC vyhlásit generální pardon.

A jaký na to má názor prezident Pavel?

To nevím. S panem Lebedou jsme si k tomu řekli pár slov, ale to nechci v tuto chvíli prezentovat. Řekli jsme si, že se musíme sejít znovu a jsem rád, že byli otevřeni se o tom se mnou bavit.

Pokud by prezident slíbil, že omilostní lidi odsouzené za HHC, neznamenalo by to, že by se zákaz minul účelem? Obchodníci by neměli žádný důvod přestat tuto látku prodávat, třeba i právě dětem.

Nechci milost pro obchodníky, ty nechme stranou. Mluvil jsem o uživatelích, kteří si HHC nakoupili pro svou potřebu ve větším množství. Bude to strašně těžké a policie se bude samozřejmě bránit. Bude se ptát, jak mají odlišit spekulanty s HHC od běžných uživatelů. Proto bychom měli připravit manuál. Zkusím ho vytvořit a navrhnout abychom ve chvíli, když ty soudní procesy začnou běžet, uměli tyto případy individuálně posuzovat a aby s  tím prezidentská kancelář mohla počítat. Ve středu k tomu mám schůzku s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem a s Janou Michailidu z Pirátské strany, takže to probereme a uvidíme.