Radio Wave začalo 29. října vysílat nový podcast Slast, posluchači zatím mohli vyslechnout čtyři díly (dohromady mají 175 minut), pátý je ohlášen na tento čtvrtek. Podtitul pořadu by klidně mohl být Všechno, co jste kdy nechtěli vědět o sexu (ale Linda Bartošová se nebála zeptat). Pomiňme teď spor, který začal ve chvíli, kdy se pár mužů z českého Twitteru bohužel rozhodlo přijít s dotazem, zda by takový pořad vůbec měl být součástí veřejnoprávních médií. Je to zbytečná otázka, v České televizi i v Českém rozhlase jsou i otřesnější věci. Navíc tahle údajná kontroverze udělala pořadu jen reklamu, a Bartošová tak opět mohla najet na svůj typický modus operandi: Chtějí mě zničit, nikdy se nevzdám, fotím se, jak pláču, moc děkuji za vaši péči, chvíli tu teď nebudu, odjíždím na Bali. Narcistní sebeprezentace se tu bohužel nedá omluvit pouhou komunikační neobratností.

Podívejme se na samotný obsah podcastu, který, jako ostatně každý projekt Lindy Bartošové, údajně bourá tabu. „Ženy jako sexuální objekty dominovaly ve vizualitě prostoru,“ zahajuje moderátorka první díl, zjevně silně ovlivněna svým současným studiem genderových studií na FHS UK. Začíná se zostra, Bartošovou napadlo, že v 90. letech byla sexualita žen ovlivněna televizní zábavou, v úryvku zazní i jakýsi skeč s Jiřinou Bohdalovou. Zděšeně se sděluje, že roztažené nohy byly všude, prsa byla všude, bylo zle. Když něco nechceme dělat, tak to dělat nemáme, dochází po chvíli k radikální myšlence Bartošová a ptá se: Proč jsme se o tomhle neučili ve škole? Nechyběla jenom, nebyla tehdy soutěž Miss Vysoké Mýto? Promlouvá respondentka, která přehrávala svou sexuální rozkoš, myslela si, že se to tak má dělat, vida, další příklad, jak nás společnost tlačí do rolí. Touha a uspokojení muže jsou prý dané historicky, sex existuje jen pro chlapy, není to oboustranný akt. Proboha. Narazit na takovou ženu je samozřejmě nepříjemné, většinou ale stačí s ní vlídně promluvit a v posteli se chovat tak, aby z toho měla potěšení v prvé řadě ona.

Další díl hlásá: Ženy mají méně orgasmů než muži! „Ženy mohou dosáhnout orgasmu pouhou myšlenkou,“ tvrdí přizvaná sexuoložka, no vida, to zní docela příznivě. Dlouho se ale neradujeme. „Není v dnešní kultuře všeobecného potěšení tlak na vyvrcholení během sexu dalším stresorem, dalším nositelem nutnosti?“ táže se Bartošová potemnělým hlasem, napětí by se dalo krájet. A daří se najít i dívku, která zažila sex už se sedmi muži, bojí se, jestli to není příliš. Není to naopak málo?

Občas se při poslechu i zasmějete, to ano. Problém Bartošové netkví v tom, že není pronikavého intelektu. To by ani nevadilo. Větší potíž je, že přes svou snad až diagnostikovatelnou zahleděnost do sebe vůbec nevidí, že takřka všem tématům, která zvedne, prokazuje medvědí službu. Nepřichází s ničím novým (byť se nás snaží mermomocí přesvědčit, že asi žijeme v roce 1854), podobných tlachání o sexu byla vždy spousta, existuje i televizní dokument Na záchodcích, ČT ho vysílala před pár lety a nikdo se nepohoršoval. Opravdu si nemyslím, že by to bylo kvůli tomu, že se zrovna neřešilo zvýšení koncesionářských poplatků.

„Neznám nikoho, kdo by nechtěl uspokojit svoji partnerku. Holky, které jsou otevřené v sexu, jsem celý život vyhledával.“ I tohle si lidé myslí, dokonce většina lidí, ale pozvat si je by se asi nehodilo. Jaké bude příští téma Lindy Bartošové, kde asi je podle ní další šedá zóna? Co třeba otroctví? Není dobré, aby černoši sbírali bavlnu. Otroctví škodí i bělochům! Z frekvence, s jakou chce podcasterka bourat tabu, nelze než usuzovat, že jí o ta témata vůbec nejde.

Je to jen zoufale sebestředná osoba, která potřebuje být vidět a ideálně i trpět za dobrou věc. Celé její pojetí feminismu jsou jen bojůvky rádoby sufražetky už v dávno vybojovaných bitvách. Polarizování společnosti marginálními tématy a urputný marketing na sociálních sítích – v tom vyniká. Nikdo se jí ale bohužel nebojí, jak hlásila nedávná obálka Respektu. A všechno, co o ní a její „práci“ víme, jsme se bohužel dověděli proti své vůli. Není úniku, trpět musíme spolu s Bartošovou všichni.