Kandidátkou na kancléřku Alternativy pro Německo (AfD) bude její spolupředsedkyně Alice Weidelová. Oznámil to v sobotu na tiskové konferenci Tino Chrupalla, druhý předseda strany, která je označovaná za pravicově populistickou až krajně pravicovou. AfD vznikla před téměř 12 lety, vlastního kandidáta na funkci kancléře ale nominovala poprvé. Podle průzkumů veřejného mínění se po únorových předčasných parlamentních volbách stane AfD druhou nejsilnější stranou ve Spolkovém sněmu. Šance, že se Weidelová stane kancléřkou, jsou ale mizivé.

Pětačtyřicetiletá Weidelová vstoupila do AfD už v roce 2013, tedy krátce po jejím založení. Spolupředsedkyní je od roku 2022. Už v letech 2017 a 2021 vedla stranu do parlamentních voleb, tehdy ovšem v tandemu. Tentokrát se AfD rozhodla pro jediného volebního lídra a poprvé od založení si zvolila kandidáta na kancléře. Formálně potvrdí volbu lednový sjezd. Weidelová je přitom spíše netypickou členkou této protiimigrační strany, které dominují muži. Ekonomka s doktorátem z Číny dříve pracovala pro nadnárodní banky, žije v registrovaném partnerství s ženou původem ze Srí Lanky a vychovává s ní ve Švýcarsku dvě děti.

AfD považují ostatní parlamentní strany údajně za krajně pravicovou, kvůli podezření z pravicově extremistických aktivit je také v hledáčku spolkové civilní kontrarozvědky. Ve třech spolkových zemích – Sasku, Durynsku a Sasku-Anhaltsku – ji místní tajné služby vedou jako "prokazatelně krajně pravicovou". V dalších šesti spolkových zemích je z "krajně pravicových aktivit" podezřelá.

Weidelová se přitom snaží prezentovat umírněnou tvář strany, v minulosti se tak dostávala často do konfliktu s hlavní tváří národoveckého křídla Björnem Höckem z Durynska. Vystudovaný učitel dějepisu vešel ve známost svými kontroverzními výroky, soud ho opakovaně potrestal za použití nacistického hesla Vše pro Německo. V minulosti Höcke například požadoval změnu přístupu k německým dějinám o 180 stupňů.

AfD se ve volbách v poslední době daří. V červnových volbách do Evropského parlamentu se umístila na druhém místě se ziskem 15,9 procenta. V zářijových volbách do sněmů východoněmeckých spolkových zemí Sasko, Durynsko a Braniborsko získala vždy kolem 30 procent, a v Durynsku dokonce hlasování těsně vyhrála. Vzhledem k tomu, že s AfD ostatní strany odmítají spolupracovat, se v ani jedné z těchto zemí ale nebude podílet na vládě. Oproti zdání, které vyvolaly letošní volby, ale AfD není jen východoněmecký fenomén. Výrazně uspěla i v loňských zemských volbách v Hesensku a Bavorsku.

Označení kandidát na kancléře je spíše symbolické, nezakládá žádný nárok na sestavování vlády po volbách. Může ale pomoci k větší viditelnosti, televizní stanice často pořádají debaty kandidátů na kancléře. V minulosti označovaly své volební lídry za kandidáty na kancléře jen dvě dominantní formace německé politické scény – konzervativní unie CDU/CSU a sociální demokracie (SPD). Letos se budou o funkci předsedy či předsedkyně vlády ucházet hned čtyři kandidáti.

Už v září se volebním lídrem CDU/CSU stal předseda CDU Friedrich Merz, který se prosadil vůči bavorskému premiérovi a předsedovi CSU Markusovi Söderovi. Merz má podle současných průzkumů největší šanci se kancléřem po volbách skutečně stát. Na počátku listopadu rozhodla strana Zelených, že ji do voleb povede jako kandidát na kancléře současný ministr hospodářství Robert Habeck. Nynější kancléř Olaf Scholz se oficiálně kandidátem svých sociálních demokratů stal až na konci listopadu po týdnech dohadů, zda by strana neměla větší šanci uspět ve volbách v čele s oblíbeným ministrem obrany Borisem Pistoriusem.

Podle pátečního průzkumu veřejného mínění pro stanici ARD by nyní volby do Spolkového sněmu vyhrála CDU/CSU s 32 procenty hlasů. Na druhém místě by skončila AfD s 18 procenty a až na třetím SPD, která je nyní nejsilnější vládní stranou. Dostala by 16 procent. Zelení, druhá strana vládní koalice, by dostali 14 procent. Pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do parlamentu překročila ještě nová levicově populistická strana Spojenectví Sahry Wagenknechtové (BSW), naopak pod ní by se ziskem čtyř procent zůstala donedávna vládní Svobodná demokratická strana (FDP). Do sněmu by se poprvé od roku 1990 nemusela dostat ani postkomunistická Levice. Stále více se tak spekuluje, že CDU by mohla jít po volbách do koalice právě se Zelenými.