IZRAEL. ZEMĚ, KTEROU NIKDO NECHÁPE

OSN jako Harry Potter. Palestinské uprchlíky vyrábí jako na běžícím pásu

IZRAEL. ZEMĚ, KTEROU NIKDO NECHÁPE
OSN jako Harry Potter. Palestinské uprchlíky vyrábí jako na běžícím pásu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Na počátku bylo 700 tisíc palestinských uprchlíků, po více než sedmdesáti letech jich je 5,6 milionu, aniž by nějací další museli utíkat. Jak je takové kouzlo možné? Jednoduše. Všechno spočívá v „účetních“ tricích OSN. A tak se mezi palestinské uprchlíky počítají i ti, kteří v Palestině žijí, anebo multimiliardář žijící v USA. A jak to funguje, popisuje autorka Noa Tishy v knížce „Izrael. Země, kterou nikdo nechápe”.

V prosinci 1949, poté, co bylo přibližně 700 tisíc arabských Palestinců vysídleno a samotné arabské země, které začaly válku, jim odmítly poskytnout jakoukoliv materiální pomoc, schválilo Valné shromáždění OSN rezoluci č. 302 (IV), kterou byl zřízen Úřad OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA). Mělo jít o zvláštní agenturu pod křídly OSN, zasvěcenou výhradně palestinským uprchlíkům. Palestinci byli jediný národ na světě, který měl svou vlastní speciální agenturu.

Rezoluce OSN z roku 1949 zřizující UNRWA uváděla, že „by měla být co nejdříve přijata konstruktivní opatření s cílem ukončení mezinárodní pomoci“. Jinými slovy, tohle řešení bylo dočasné, s mandátem, který měl být každý rok „přehodnocován“. Po více než sedmdesáti letech je dnes UNRWA obrovskou organizací s ročním rozpočtem (darovaným mezinárodním společenstvím) zhruba 1,2 miliardy dolarů a třiceti tisíci zaměstnanci. Jak se z dočasné agentury stala trvalá?

V roce 1949, kdy UNRWA vznikla, byl svět v chaosu. Po druhé světové válce se měnily desítky zemí, překreslovaly se hranice a lidé se museli vypořádávat s následky války, genocidy a vysídlení. Na celém světě bylo zhruba 11 milionů uprchlíků, z toho 700 tisíc palestinských. Zbylých 10 300 000 nepalestinských uprchlíků bylo předáno UNHCR (Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, vytvořený v roce 1951), agentuře zasvěcené přesídlování, integrování uprchlíků a lidí bez státní příslušnosti.

Zatímco UNHCR ustavičně pracuje na tom, aby se globální počet uprchlíků snižoval, u UNRWA jdou čísla pořád nahoru. Po válce v roce 1948 bylo zhruba 700 tisíc vysídlených lidí. Dnes má UNRWA ve svých účetních knihách zapsáno 5,6 milionu uprchlíků.
Jak je to možné? Hlavní problém pramení z toho, jak UNRWA definuje uprchlíka.

Mezi 5,6 milionu „uprchlíků“ patří například Palestinci žijící v Gaze a na Západním břehu (můžete být uprchlík z Palestiny, když v současné době žijete v… Palestině?), z nichž mnozí mají jordánské občanství (ačkoliv mezinárodní společenství se obecně shoduje na tom, že nemůžete být považován za uprchlíka nebo „bez státní příslušnosti“, pokud máte občanství nějakého státu).

A teď ta nejhorší část: UNRWA automaticky počítá za uprchlíky Palestince, kteří jsou nyní tři až čtyři generace vzdáleni od konfliktu v roce 1948 (což není případ žádných jiných uprchlíků, kteří spadají pod UNHCR, tam se posuzují případ od případu a dělají se určité výjimky, je-li to zapotřebí). Místo aby lidem pomáhala pohnout se kupředu, UNRWA udržuje palestinský národ ve věčné smyčce vysídlení. Místo aby problém řešili jakýmkoliv smysluplným způsobem, dohlížejí na jeho exponenciální růst.

Mezi lidmi, které UNRWA považuje za „uprchlíky“, je třeba Mohamed Hadid, magnát, realitní developer a otec supermodelek Gigi a Belly Hadidových. Narodil se v Izraeli v roce 1948 a během války jeho rodina odešla a stali se z nich uprchlíci. Přesunuli se do Damašku, Tuniska, Řecka a pak do Washingtonu, DC, kde se Mohamed stal ohromně úspěšným. Navzdory tomu všemu (a pokud by aktivně nepožádal, aby byl odstraněn ze záznamů!) je u UNRWA stále registrován jako uprchlík.

Toto je ukázka z knížky „IZRAEL. Země, kterou nikdo nechápe“, kterou vydalo Nakladatelství Zeď a kterou napsala Noa Tishby.

 

, dr