Na žadatele o důchod může čekat desítky let zapomenuté a velmi nepříjemné překvapení. Kámen úrazu je přitom ve zcela základní složce pro výpočet důchodu, zjednodušeně řečeno v evidenci toho, jak dlouho a za jaké výdělky lidé pracovali. Není totiž žádnou výjimkou, že žadatelé najdou v evidenci dlouhé roky, kdy podle státu nedělali nic. A to může mít výrazný dopad na samotnou možnost vstoupit do důchodu i na jeho výši.

Ať už jde o dobu studia u starších ročníků, o dobu péče, vojenské služby či zaměstnání, v řadě případů může žadatel o důchod zjistit, že se na něj „zapomnělo“. Tedy zaměstnavatel ho nenahlásil či neodváděl pojistné, v evidenci chybí doba studia či péče o dítě či závislou osobu. To přitom v krajních případech může vést například k tomu, že člověk nesplní minimální limit pro získání nároku na starobní důchod, který v současnosti činí 35 let účasti na důchodovém pojištění.

Pokud chtějí lidé s předstihem zjistit, zda jim vše v evidenci sedí, mohou požádat o takzvaný informativní osobní list důchodového pojištění. Podobnou funkci pak plní i nová Informativní důchodová aplikace (IDA), která kromě „kalkulačky“ odhadu budoucího důchodu ukazuje právě také evidenci podkladů, které o jednotlivci sociální správa má. Umožňuje pak i pro zpřesnění výpočtu chybějící údaje ručně doplnit.

Ani vyplnění do aplikace však situaci nevyřeší, je pouze informativní. V případě, že člověk najde ve své evidenci mezery, musí se aktivně o doplnění postarat. Nemusí jít přitom o maličkosti, například kombinace nezapočtených let studia (před rokem 2010) a pár let, v nichž opomenul některý ze zaměstnavatelů dodat sociální správě podklady, mohou dát dohromady klidně i dekádu chybějících údajů. I v případě menších výpadků může stát za to situaci řešit, každý rok navíc se v současném důchodovém systému počítá. V konečném důsledku pak lze chybějící údaje doložit i zpětně a rozdíl v důchodu stát pojištěnci doplatí až pět let nazpátek od chvíle, kdy chybějící část evidence řádně doplní.

Možností, jak evidenci doplnit, je přitom více a počítá se i s extrémnějšími případy. Může se totiž stát, že firma, pro kterou pojištěnec pracoval před dvaceti lety, dávno zanikla, bývalý zaměstnavatel nekomunikuje a bývalému zaměstnanci chybí potřebné doklady. I v takovýchto případech však existuje další možnost řešení, případně alespoň dojde k označení této doby pojištění jako vyloučené. Podobně se postupuje například v případě vojenské služby, nemoci, tedy tato doba se započítá do pojištění, ovšem nebere se v potaz chybějící výdělek, čímž se nerozmělňuje výdělek průměrný a nesnižuje se tak budoucí důchod.

Základním dokladem je rámci evidence zaměstnání takzvaný evidenční list důchodového pojištění, který by měl vyhotovovat zaměstnavatel. V případě chybějícího listu tak po ohlášení místní pobočka sociální péče zkusí kontaktovat zaměstnavatele, to může učinit i zaměstnanec. Pokud například už firma zanikla či zaměstnavatel nekomunikuje, pak přichází fáze šetření a doplňování evidence na základě dalších dokladů.

V případě zaměstnání pak záleží také na tom, z jaké doby chybějící údaje pochází. Pro výpočet důchodů se totiž uvažují až výdělky dosažené od roku 1986 dál, před ním se započítává jen doba pojištění. Díky tomu je tak třeba doložit pouze dokumenty potvrzující pracovní úvazek, jako je pracovní smlouva, potvrzení o zaměstnání či evidencí docházky či jiným dokladem. Od roku 1986 pak je třeba přidat i doklady týkající se výše příjmu, například mzdové listy či výplatní pásky.

Přísnější pravidla pak platí opět od roku 1996, kdy je třeba dokládat i samotný výkon zaměstnání či potvrzení lékaře o pracovní neschopnosti. Řešení se pak nabízí i v případě, že se potřebné doklady nepodaří získat pojištěnci ani sociální správě. Doložit zaměstnání totiž může svědectví dvou bývalých kolegů, kteří k tomu podepíší čestné prohlášení.

Podobně to pak platí v případě studia. U něj záleží opět na době, kdy k němu docházelo (podrobněji jsme o tom psali například zde). Po roce 2010 se totiž studium do doby pojištění nijak nezapočítává, mezi lety 1996 a 2010 pak pouze prvních šest let studia po dosažení dospělosti, naopak před rokem 1996 i doba po dosažení povinné školní docházky do 18 let věku. Doložit tak studium v různých případech lze pomocí maturitního vysvědčení, vysvědčení jednotlivých ročníků, výučního listu, studijního výkazu, diplomem či potvrzením o době studia. Podrobněji popisuje ČSSZ způsoby možného doplnění evidence i v případech vojenské služby či péče například zde.