Nejvtipnější pesimista Schopenhauer: „Kdo touží, chce trpět.“
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
„Kdyby se toto vydařilo, už bych byla s životem spokojená,“ říkáme si a těmi slovy dosvědčujeme nepoučitelnost. Touhy se po dosažení mety záhy adaptují na nový normál a na „vyšší“ úrovni se znovu roztočí. Výsledek? Cíl nic neznamená a říkáme si znovu: „Kdyby jen ještě…“
S kapitalismem to nemá nic společného, spíše s lidskou přirozeností. Naše přání i myšlení mají jednu a tutéž strukturu: strukturu tělesných tužeb. Aspoň to tvrdí Arthur Schopenhauer, jeden z nejvlivnějších filozofů devatenáctého století. Zapůsobil na Thomase Manna, Ludwiga Wittgensteina nebo Michela Houellebecqa. Oblíbeným je také dodnes mezi psychology a psychiatry, o čemž svědčí třeba kniha Léčba Schopenhauerem od Irvina Yaloma, představitele „existenciální psychoterapie“ a autora klasické monografie Teorie a praxe skupinové psychoterapie.
Oblíbenost mezi psychoterapeuty není náhodná. Thomas Mann nazývá Schopenhauerem předchůdcem Sigmunda Freuda právě pro jeho přesvědčení, že těžištěm bytí není mysl, ale tělo, konkrétněji pohlavní orgány. I intelektuální touhy jsou sublimované sexuální potřeby. Ty jsou podle Schopenhauera ze své podstaty uspokojováním neuspokojitelné, a přitom tvoří základ všech ostatní, i intelektuálních, potřeb. Není náhoda, že dlouhou dobu platilo: Kdo chce něčeho dosáhnout, musí si udělat pořádek v sexualitě.
Schopenhauer k tomuto úkolu přistupuje s vervou. Je třeba si systematicky odvykat toužení. Pomůže filozofie, kterou chápe jako nauku o spáse. Filozofické poznání má člověka vést k náhledu bezvýchodnosti jeho tužeb, které se mu již tímto vhledem daří utlumit, ideálně je však třeba přikročit k vyhladovění. Konkrétněji nabízí Schopenhauer tři cesty: etiku, umění i askezi. V těchto nejvyšších činnostech se dostáváme k prahu nás samých. Jsou to „nečinné činnosti“, neboť kdo v nich vyniká, odstupuje od vlastního hlediska, a tím se otevírá druhému, kráse, světu.
Kapitoly
I. Nebýt čten jen mezi filozofy [úvod až 11:05]
II. Svět jen moje představa? Taková hloupost… [11:05 až 24:04]
III. Filozof, investor, milovník pudlů – a celebrita [24:04 až 33:15]
IV. V těle cítíme svět z jeho nitra. [33:15–58:55]
V. Kdo touží, chce trpět. [54:35–1:04:00]
VI. Tři cesty ke spáse: Etika, umění, askeze [1:04:00 až závěr]
Bibliografie
Michel Houellebecq, Schopenhauer, Paris: L’Herne, 2017.
Thomas Mann, Schopenhauer, Praha: Votobia, 1993.
Rüdiger Safranski, Schopenhauer und Die wilden Jahre der Philosophie, Frankfurt am Main Fischer Taschenbuch Verlag, 2006.
Arthur Schopenhauer, Svět jako vůle a představa, sv. I přel. Milan Váňa, Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 1997.
Irvin D. Yalom, Léčba Schopenhauerem, přel. Helena Hartlová, Praha: Portál, 2010.