Po dlouhém čekání se v Británii odehraje rituál s tisíciletou tradicí. Velkolepá korunovace hlavy státu, krále Karla III., se odehraje po sedmi desítkách let. „Panovník vlastně vstupuje do sňatku se svou zemí,“ popisuje korunovaci bývalý hradní protokolář Jindřich Forejt v rozhovoru pro Echo24. Tentokrát se však dozná i několika změn, které mají reflektovat „moderní zvyklosti“ či společenskou strukturu.

Po desítkách let nás čeká britská královská korunovace, co takový rituál obnáší?

Korunovace je obřad, který má co do činění se symboly, takzvanými regáliemi, odznaky královské moci. To už naznačuje, že jde o obřad, kde dochází zejména k vizuálnímu potvrzení postavení panovníka. Korunovace není aktem, který by podmiňoval legitimitu postavení panovníka či výkon jeho pravomocí. Nicméně je to stále důležité stvrzení jeho postavení. V britském pojetí je korunovace dobrovolná událost, která se tradičně koná. Karel bude mimochodem 40. panovníkem, který bude korunován. Pouze dva z jeho předchůdců korunovaci nestihli. Od roku 1066, kdy byl korunován Vilém Dobyvatel. To bylo mimo jiné 19 let před první českou korunovací, tehdy krále Vratislava I.

Král během korunovačního obřadu obdrží v rámci regálií také prsten panovníka, kterému se někdy říká svatební prsten Anglie. Panovník vlastně vstupuje do sňatku se svou zemí. Jako poslední příměr, v rámci verbálních technik dnešní moderní doby je to něco jako uzavření smlouvy. Na jedné straně kontraktu je panovník, na druhé straně jeho lid, který přijímá vizi toho, kdo představuje krále, aklamací. Tím, že ho přijímá, mu slibuje věrnost, poslušnost a to, že ho bude následovat. Panovník zase slibuje svému lidu, že ho bude vést za dodržování zákonů církve, bude dbát na spravedlnost, dodržování práva a bude panovníkem, který bude prokazovat milosrdenství. Druhá část tohoto „kontraktu“ se pak uzavírá mezi panovníkem, člověkem a Bohem.

Bude na letošní korunovaci něco specifického, nebo se drží ve všem pevně tradice?

Korunovace začíná po staletí úkonem, který jsem naznačil, to je představení a přijetí. Arcibiskup z Canterbury, nejvyšší duchovní anglikánské církve, představoval korunovaného symbolicky vždy na všechny světové strany zvoláním, kterým oslovoval zástupce obyvatel království, šlechtu, církev: „Představuji vám vašeho právoplatného krále (královnu).“ A vyzýval, aby ho přijali. Z druhé strany se ozvalo: „Bože, chraň krále (královnu).“ Tímto zvoláním byl navržený přijat. Tentokrát to bude trochu jinak.

Formulace i způsob přijetí je zachován, ale představovat bude poprvé nikoliv jen arcibiskup. Král si přál, aby obřad reflektoval společenskou strukturu a zvyklosti moderní Británie. Představovat tedy budou tentokrát i dvě ženy, členky nejvyšších řádů království – řádu podvazku a řádu bodláku. První je nejvyšší vyznamenání Anglie, druhé Skotska. V tomto důležitém bodě nikdy ženy roli neměly. Co zůstane stejné, je nejvýznamnější okamžik obřadu, což není nasazení koruny, ale pomazání – to bude probíhat stejně jako před dvěma sty, šesti sty lety. Poslední drobnost je v přísaze, že bude král „bránit víru“, myšleno tu anglikánskou. Tentokrát si král přál reflektovat náboženskou pluralitu společnosti, nebude tedy mínit „víru“ ve smyslu té jedné, ale víru ve smyslu jednání – každý občan si může zvolit svoji víru. A zajímavostí je, že blízko samotné korunovace bude i česká stopa.

Česká stopa?

Když bude král Charles v sobotu korunován a na hlavu mu vloží korunu, což může být někdy mezi půl jednou a jednou hodinou britského času, bude se tak dít přímo v centru Westminsterského opatství, kde probíhaly všechny korunovace od roku 1066. A bude to jen pár metrů od místa, kde je k poslednímu odpočinku uložena osoba, která má českou krev. V Británii je známá jako královna Anna Česká. U nás ji lidé moc neznají, přitom je to dcera Otce vlasti, Karla IV. Byla provdána za anglického krále Richarda II. Byla to žena ctěná už svými současníky za dobročinnost. Když zemřela, pochovali ji v té nejposvátnější části opatství, v kapli krále Eduarda Vyznavače, která je blízko hlavního oltáře, kde bude král korunován. V té kapli zároveň odloží svou korunu korunovační a vymění ji za korunu imperiální.

Jak se zatím novému králi daří v dlouhém stínu vlády královny Alžběty II.?

Odpověď na otázku dává samotná korunovace, tedy datum 6. května. Nabízelo se úplně jiné datum, více symbolické, 2. června uplyne přesně 70 let od korunovace Alžběty II. Někdo očekával, že dojde ke spojení, nový král to neudělal. Panovník, který je formálně stvrzován, určitě nechce svou vládu začínat, ani vést dále ve stínu panovníka jiného. Není to projev neúcty, ale výraz toho, že je každý panovník svébytnou osobností, která pochopitelně dává vládě svůj odraz, svou energii. Toto oddělení je podle mě i z důvodu určité piety správné.

Král bude určitě hledat cestu, která bude nikoliv vymezováním se vůči předchozím vládám, naopak si hledá a používá symboly ukazující, že si jich váží. Zde připomínám jeho první televizní projev po matčině smrti, kdy se přihlásil k matčině slibu národu, který učinila ve svých 21 letech po válce, kdy celý život zasvětila službě Británii, Britům a Impériu. Její syn řekl, že z úcty obnovuje konání tohoto slibu do budoucna. Přihlásil se k hodnotám, které jeho matka považovala za principiální. Král a jeho vláda tak bude něco na pomezí neustálého hledání správné míry návaznosti na to, co bylo, a k tomu, aby zajistil pokračování monarchie do budoucna.

Jak vnímá změnu na trůně britské společenství národů, commonwealth? Ozývají se hlasy, že by ho mohl čekat nějaký otřes.

Nesmí se zapomínat na to, že před dvěma, třemi lety bylo velké setkání vlád commonwealthu na přání Alžběty II., kde prosadila nástupce v pozici nejvyššího představitele společenství. To není automaticky britský monarcha. Kdyby to Alžběta II. nechala v podstatě osudu, po její smrti by mohl vzniknout boj o místo nejvyššího představitele a nemusel by to být její nejstarší syn. Ona to sama svým jednáním – o jejím vlivu není nutno spekulovat – zajistila, její přání bylo, aby její syn pokračoval v tom, co začala. To rozhodnutí je jasné, král je už nějakou dobu nejvyšším představitelem commonwealthu a i jím zůstane.

Jistě se budou měnit jednotlivé vztahy mezi Británií a jednotlivými členy, to se může stát. Ale to je přirozený vývoj. Společenství je spojení do jednoho celku zemí, které vycházely z nějaké společné historické tradice. Pokud však k něčemu takovému dojde, nebude to podle mě vinou nového krále.