Vládní koalice přišla s nápadem rozšířit koncesionářské poplatky, které se platí za sledování České televize a poslech rozhlasu. Nově se mají týkat nejen těchto přijímačů, ale také počítačů, chytrých telefonů nebo tabletů. V praxi by tak poplatky zřejmě museli platit úplně všichni, i když by kupříkladu mobil ke sledování veřejnoprávní televize vůbec nevyužívali. Proti záměru koaličních politiků se staví někteří opoziční a ozývají se i právníci s tím, že se něco takového bude jen těžko provádět.

O nápadu informoval původně deník Právo. „Do portfolia návrhů, které zvažujeme, patří především rozšíření okruhů koncesionářů. Ale vše je ve stadiu debat,“ uvedl ministr kultury Martin Baxa (ODS). O návrhu vyjednává i poslanec STAN Jan Lacina. „Velká televizní novela by měla redefinovat televizní přijímač. Kromě televizoru by to měl být i telefon a počítač. To by rozšířilo počet domácností, které platí koncesionářské poplatky, o zhruba 600 tisíc. To je jeden zdroj financování,“ vysvětloval.

Resort také patrně zvedne výši poplatků, která nyní v případě ČT činí 135 korun měsíčně a u rozhlasu 45 korun. „Obě veřejnoprávní média požadují navýšení koncesionářských poplatků. Byl to veřejně sdělený požadavek. My s tím při přípravě velké novely zákona o České televizi a Českého rozhlasu pracujeme, ale závěr ještě nemáme,“ dodal Baxa.

Strasti návrhu

V současné době je okolo návrhu mnoho neznámých, které si nikdo moc neumí vysvětlit. Televizní a rozhlasový poplatek totiž platí každý s televizním nebo rozhlasovým přijímačem. Stačí, že jej člověk vlastní, nemusí mít vysílání zavedené. Za domácnost se platí jen jeden poplatek, počet přijímačů není podstatný.

V Česku prakticky neexistuje domácnost, která by neměla televizi, počítač či mobil. Plošná povinnost pro více než 4 miliony domácností platit měsíčně 180 Kč, jen zvýší počet exekucí.

Pokud to nemá platit stát, aspoň to vymáhejme daňovou ne soudní exekucí!https://t.co/rQoiH7LimD

— daniel hule (@DanielHule) May 22, 2023

Pokud se ale výčet zařízení rozšíří o telefony, tablety nebo počítače, je otázkou, kdo by měl poplatek platit a kolikrát. Podobný problém vzniká u firem, které svým zaměstnancům běžně pořizují služební počítače nebo mobily.

„Za mě je to extrémně složitě proveditelné. Televizi a rádio máte doma a není podstatné, zda je užíváte, nebo ne. V momentě, kdy jsou schopné přijímat signál, vám vzniká povinnost hradit koncesionářské poplatky. Nedovedu si tak představit, jak by to vypadalo u chytrého telefonu, počítače nebo tabletu,“ sdělil redakci mediální právník Jan Schneider z advokátní kanceláře Ondřejová.

Povinnost platit by totiž logicky měla vznikat všem. „Z tohoto hlediska mi to přijde velice těžce uchopitelné a nevím, jak by se to provádělo. Samozřejmě jsme v rovině úvah a musíme vydržet jaké řešení, a zda vůbec nějaké, zvolí zákonodárce,“ dodal.

Doposud bylo totiž zvykem, že si ČT nebo rozhlas mohly vyžádat informace o odběru elektřiny zákazníka. „Podle tohoto ustanovení je dodavatel zajišťující dodávku elektřiny odběratelům povinen na požádání sdělit provozovateli vysílání ze zákona, se kterými odběrateli uzavřel smlouvu o dodávce elektřiny. Dodavatel zajišťující dodávku elektřiny odběratelům předá vedle adresy odběrného místa následující údaje odběratele, který je fyzickou osobou: jméno, popřípadě jména a příjmení, datum narození a adresu trvalého pobytu, u cizinců popřípadě dlouhodobého pobytu,“ uvedla ČT na svých stránkách. Stejný princip ale u mobilních zařízení uplatňovat nelze.

Kritika se snáší i na to, že rozšíření koncesionářských poplatků nebezpečně zatíží nízkopříjmové domácnosti. „V Česku prakticky neexistuje domácnost, která by neměla televizi, počítač či mobil. Plošná povinnost pro více než 4 miliony domácností platit měsíčně 180 Kč, jen zvýší počet exekucí. Pokud to nemá platit stát, aspoň to vymáhejme daňovou ne soudní exekucí,“ vyzývá Daniel Húle z organizace Člověk v tísni.

Návrh podporuje i část opozice, kupříkladu předseda volebního výboru sněmovny Aleš Juchelka (ANO). Naopak proti je poslanec Patrik Nacher (za ANO). „Zatímco řada zemí v čele s Francií, Finskem či Velkou Británií s koncesionářskými poplatky moc nepočítá a k financování veřejnoprávních médií využívají daňové výnosy, naše vláda chce placení naopak vnutit i těm, kteří veřejnoprávní média ani nesledují…“ poznamenal k tomu.

Vhodné, ale složité, říkají organizace

Na společném stanovisku se příliš neshodnou ani mediální organizace.

„Vzhledem k vývoji technologií a způsobů, jakým lze televizní vysílání přijímat, považuji za logický krok zrušení vazby pouze na vlastnictví televizního přijímače. Řada lidí ho nevlastní, ale veřejnoprávní vysílání využívají. Nemusí jít o klasické sledování programu, ale třeba také využívání iVysílání pro pouštění pořadů dětem na tabletu nebo získávání informací v mimořádných situacích, jako jsou přírodní pohromy. Tento přístup, kdy poplatníkem jsou až na definované výjimky všichni, je v evropských zemích celkem obvyklý,“ uvedl předseda Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky Petr Orálek. Podle něj je systém poplatků vhodnější než další daň.

Syndikát novinářů nicméně už mluví trochu jinak. „Jde o záměr v gruntu sice nikoli marný (mnoho lidí sleduje zpravodajství, ale i jiné druhy pořadů na tabletech či chytrých telefonech), ale nešťastně provedený, neb například není jasno, jak se například vyrovnat s tím, že některé chytré telefony mohou fungovat na anonymní předplacené SIM karty, a s tím, že tablety nebývají spojeny s žádným telefonním číslem (nelze je tedy rychle spolehlivě spojit s konkrétní osobou), ale připojují se třeba pouze přes veřejně dostupné WIFI sítě,“ vyjmenovává předseda syndikátu Adam Černý.