Začněme jasně: Clo je zlo. Mezi ekonomy nenajdete jediného, který by byl schopen cla obhájit. Snižování cel od poslední světové války stojí do značné míry za nevídaným nárůstem blahobytu v dějinách lidstva. Ani ten současný, zdánlivě neekonomický technologický pokrok by s vysokými cly nebyl tak daleko. Pokud se někdo o obhajobu cel snaží, není to ekonom. I kdyby si tak říkal jen proto, že se (z politických pozic či kvůli vlastním zájmům) vyjadřuje k ekonomické otázce.

To ale neznamená, že když už je clo-zlo zavedeno, nemůže mít (pro někoho) nějaký pozitivní efekt. V ekonomii není téměř nic, co by mělo jen negativní, nebo jen pozitivní efekt na všechny (např. když koruna posílí, dovozcům to pomůže, vývozcům to uškodí). Takové přiznání není obhajobou cel. Je aplikací zákonů ekonomie na vzniklou situaci. Příští rok oslaví obor ekonomie 250 let (datuje se k prvnímu vydání bible ekonomů – Bohatství národů Adama Smitha). Následující řádky jsou pohledem ekonoma na cla Donalda Trumpa a na následky, které vyvolají.

Cla zlevní zboží v EU

Pro mnoho laiků je toto asi nejvíce překvapivé zjištění. Mají pocit, že když od ekonomů slyší, že clo je zlo, musí se to projevit automaticky v dalším zdražování. Ale ono ne. Pokud budou mít světové výrobky celní překážky na cestě do USA, část z nich se tam nedostane (nevyplatí se to) a výrobci budou hledat odbytiště jinde po světě. Včetně trhu EU, který je svou povahou tomu americkému velmi podobný. Ano, dovoz do EU má kolem sebe certifikační bariéry, ale ty se dají překonat. A již certifikované zboží může volně zvýšit dovážený objem – a tím pak klesá jeho cena na trhu.

Zlevnění není jen teorie, máme na to precedens

To zlevnění není jen nějaká „čistá teorie, zatímco zelený je strom života“. Máme na to data. Když Trump ve svém prvním období uvalil cla na čínskou ocel, v EU ocel zlevnila. Nyní by mohl být tento efekt ještě větší, jelikož USA zaclily ocel nejen čínskou, ale i kanadskou a mexickou, které doposud kupovaly nesrovnatelně více než oceli čínské. A to mimochodem v době, kdy oceli bude Evropa potřebovat více než jindy a její zlevnění jí může pomoci. EU se sice ještě se nerozhodla, jestli upřednostní Green Deal, nebo zbrojení (jako by se to snad dalo zvládnout oboje a tou plytkou otázkou, kde na to vzít, se nezabývat), ale ať už se EU rozhodne jakkoli, ocel bude potřebovat v obou případech – i investice do zelených technologií si vyžádají spoustu oceli, na to se někdy zapomíná.

Zlevnění nemusí být vždy a všude vidět

Zlevnění zboží ze světa, které se teď nedostane do USA, se dotkne primárně dovozců. Ne každý z nás je ale dovozce. Když si necháváme posílat malými balíčky spotřební věci z Číny, jsme dovozci. Ale pak také světové zboží nakupujeme na českém trhu od dovozců. A záleží na nich a na konkurenci mezi nimi, jestli se cena sníží. Navíc žijeme ve světě permanentní a povinné inflace. Centrální banky mají panickou hrůzu z možnosti, že by věci zlevňovaly. Říkají té pasti „deflační spirála“ a snaží se jí vyhnout jako čert kříži. A udržovat inflaci nad nulou, aby všechno zdražovalo zhruba o cca dvě procenta každý rok. Potom některé věci nemusejí následkem Trumpových cel přímo zlevnit – ale mohou prostě zdražovat pomaleji. To je to, když ekonomy uslyšíte mluvit o tzv. dezinflačních tlacích.

V USA věci zdraží

Druhou stranou téže mince, tedy že v EU (dovážené) věci zlevní, je, že v USA dovážené věci zdraží. Tady musíme pochopit, co to takové clo ve skutečnosti je. Občas se o clech mluví jako o útoku na cizí země. Ale on je to primárně útok na občany té země, která clo uvaluje. Clo totiž v přístavu zaplatí ty firmy, které něco ze světa dovezou na americký trh. Takže nakupují dráž a podle toho, jak velká je konkurence, tuto vyšší nákupní cenu přenesou i na své zákazníky. Opět, není to jen teorie. Ceny automobilů začaly v USA růst dokonce už při vyhlášení, že clo na jejich dovoz bude teprve zavedeno. Ti, kdo toužili po autu z dovozu, se jej tak snažili pořídit honem ještě před zavedením cla. A cena rostla. Ti, kterým je původ auta jedno, viděli zdražování dovezených aut, tak si raději koupí americké auto. A jejich cena tak také roste. Takhle rychle rozšířit jejich americkou výrobu, o které Trump neustále blouzní, opravdu nelze. A zdraží i americká výroba – 60 procent amerických dovozů jsou polotovary pro další výrobu.

V EU mohou věci zdražit nikoli cla Trumpova, nýbrž cla EU

Trump vyhlásil proticla proti vyšším clům EU na USA. (Že se ve svém výpočtu cel ve skutečnosti nijak nezabýval jejich rozdílnou výškou, je věc jiná. Skoro každý stát skutečně uvaluje na USA vyšší cla než naopak.) Pokud v Evropě ceny dováženého zboží vzrostou, pak to bude ne kvůli vyhlášeným Trumpovým proticlům, ale v situaci, kdy by proti americkým proticlům EU vyhlásila svá „protiproticla“. Nikde v ekonomii není psáno či dokázáno, že odveta za cla má mít sama podobu vyšších cel. A obzvláště ne proti Trumpovi, kterého by to přimělo k dalšímu zvýšení. Naopak, ekonomie ukazuje, že se ekonomice snížení cel vyplácí i v případě, kdy jiné země cla nesnižují, či dokonce zvyšují. Pokud se EU rozhodne přesto potrestat své spotřebitele vyššími cenami, bude to její rozhodnutí. Ne něco, k čemu ji donutil Trump. EU si stěžuje, že USA nechtěly „ani jednat“. Snížit cla na automobily alespoň na tu nižší, americkou úroveň mohla však EU i jednostranně. Jestli chce Trump vůbec jednat, není teď jisté. Podle jeho ministrů ano, ale podle něj tehdy, až se vyrovná obchodní schodek. To je ale nemožné, pokud Trump počítá jen zboží, a ne služby prodávané Evropě.

Motivace zvýšit evropská cla může být i finanční

Ekonom nemůže tvrdit, že EU chce zvyšovat cla na nás uvalená. Nemá na to zákulisní informace. Může si jen všímat, že EU chronicky řeší nedostatek peněz ve svém rozpočtu na všechny své ambiciózní plány utrácení. Jako jediná zatím ještě nezadlužená „státní“ entita v Evropě se nyní chystá sama zadlužovat ve velkém. Přitom tři čtvrtiny peněz vybraných na clech jdou rovnou na účet EU, zatím to dělá jen nějakých 14 procent jejího rozpočtu. Protože jsou unijní cla v průměru relativně nízká (byť třeba na mléčné výrobky přesahují 40 procent), moc se jich nevybere. Hrozící cla na USA by nás sice ochudila, ale výrazně by posílila unijní rozpočet.

EU může zdražit výrobu i způsobem, kterým si ani nevydělá

Cla nejsou jedinou bariérou, kterou může EU zvednout. Z cel má „alespoň“ nějaký příjem (stejně jako si tento příjem do státní kasy slibuje Trump). Obchodní politika ale zná i tzv. kvóty. Podle nich se nesmí do EU přivézt více než stanovené množství vybraného zboží za rok. Když kvóta dojde třeba v září, do konce roku utrum. Toto snížení množství samozřejmě také dovozní ceny zvyšuje a věci v EU zdražuje stejně jako cla, ale navíc z tohoto druhu ochranářství EU nevybere ani eurocent pro své utrácení. A opět tu máme smutné příklady. Když při minulých Trumpových clech v Evropě zlevňovala ocel, EU zavedla cla, aby udržela vyšší cenu oceli v EU.

EU nadržuje výrobcům proti spotřebitelům

Z výše uvedených následků Trumpových cel vyplývá, že když šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová řekla, že je EU připravena zvýšit svoje cla „k ochraně svých trhů, výrobců a spotřebitelů“, nebylo to úplně přesné. Evropští spotřebitelé mohou, jak jsme ukázali, na amerických clech vydělat. Prodělají výrobci tří druhů. Ti, co do USA exportují (od nás zejména výrobci různých měřicích přístrojů). Ti, co dodávají součástky pro německý autoprůmysl (od nás, na rozdíl od Slovenska, auta přímo do USA neodcházejí). A ti, kteří vyrábějí něco, co teď dovozem ze zbytku světa zlevní. Podle většiny ekonomických simulací bude v Česku nejvíce zasažena právě tato skupina. Přímý pokles výroby kvůli americkým clům na EU se odhaduje na nízké desetiny procenta HDP. Tedy by ekonomika namísto odhadovaných dvou procent ročně rostla „jen“ třeba o 1,7 procenta. Ještě předloni přitom nerostla vůbec.

Českou ekonomiku ovlivní výrazněji americká cla na Čínu než na EU

U těch katastrofických scénářů, že třeba za tři roky (opět, pokud cla vydrží) bude pokles už třeba dvouprocentní, vychází pro českou ekonomiku větší efekt z Trumpových cel na Čínu (a konkurenci levnějších výrobků). Česko sníží průmyslovou výrobu, ale lidé budou mít výrazně levněji. Na to se zapomíná, když se hovoří pouze o HDP. A strach o nezaměstnanost je zrovna v zemi s nejnižší nezaměstnaností, kde stále „nejsou lidi“, ten nejméně opodstatněný. Postupná ztráta výroby součástek pro spalovací auta po přechodu na jednoduché elektromobily bude větší šok než ztráta výroby součástek pro německá auta do USA.

Pokud cla vydrží, výroba po celém světě se prodraží

Je tu také způsob, jak by se mohla v EU prodražit výroba i bez cel od EU na USA nebo kvót na Čínu. Ale až za nějaký čas. Ten zlevňující přetlak světového zboží přicházející na evropský trh nebude trvat věčně. Pokud budou světoví výrobci věřit, že cla vydrží aspoň rok (což vůbec není jisté), sníží výrobu (dřív asi moc ne – mohou vyrábět do skladů, protože po případném snížení amerických cel bude v USA po těchto výrobcích hlad). Snížená výroba znamená, že náklady na vybudování a běh továren se „rozpustí“ v menším množství výrobků, a jeden výrobek se tak musí prodávat dráž. Tak jako Česká pošta, když teď musí rozpouštět náklad jednoho pochůzkáře do deseti doručených dopisů, když před internetem jich bylo tisíc. Efektivita světové ekonomiky o něco klesne a prodraží se. V USA Trumpova cla prodraží výrobu okamžitě, proto americké výrobky v EU zdraží také velice rychle.

Je málo pravděpodobné, že cla vydrží

Cla můžou ukončit tři faktory: naštvání Američanů či rozpad jejich ekonomiky (ten ale nelze měřit současným propadem burz – ekonomika je odolnější), Světová obchodní organizace (toto zvýšení je jasně proti jejím pravidlům, ale WTO je nyní právě i kvůli USA dlouhodobě paralyzovaná) nebo americké soudy. Cla v USA určuje Kongres, ne prezident. Ten si to umožnil jen vyhlášením stavu ohrožení, jedním z prvních prezidentských příkazů. Kvůli droze fentanyl. A vždy se cla doposud týkala jejích údajných dovozců (Kanady a Mexika) a výrobce (Číny). I ta cla na ocel a hliník jsou de facto cly na Kanadu a Mexiko. A v Senátu už Trump to odůvodnění cel na Kanadu fentanylem prohrál. Tím, že cla byla vyhlášena v tak nesmyslné výši, jen roste pravděpodobnost, že je americké soudy zruší. Bude to ale trvat, a tak zatím platí.

Zvyšovat cla podle obchodního deficitu je čirý nesmysl

Že v tom vzorečku pro určení cel na jednotlivé země, o kterém Trump tvrdí, že měří neférovost cel, nebyly celní sazby nijak zohledněny, už víme. Trump tak netrestá ostatní země za jejich cla proti Americe, ale za to, že mají tu drzost Američanům něco prodávat, a USA tak mají deficit (cla však byla uvalena i na země s deficitem vůči USA). Já mám s místním Lidlem také 100procentní obchodní deficit, se svými klienty mám zase obchodní přebytek. Na tom není nic divného. Po celém světě se to vyrovná, něčí deficit je jiného přebytek. Že Trump počítá jen deficit zboží, když svět (a Amerika) obchoduje čím dál více hlavně službami (a ty vůči Evropě Americe celkovou bilanci téměř vyrovnávají), to už je jen taková třešinka na dortu uvařeném pejskem a kočičkou.

Cla nemůžou dosáhnout Trumpových cílů

Trump chce skrze cla dosáhnout dvou cílů: vydělat peníze do státní kasy (ta je v chronickém deficitu, jako u nás) a přesunout výrobu do USA. Když nějakého cíle dosáhne, tak pouze jednoho. Vzájemně se vylučují. Přesune-li se výroba do USA, na clech se nic nevybere. Pokud bude dlouhodobě vybírat na clech, znamená to, že se výroba nepřesunula.

A závěrem: opravdu Trump uvalil cla na tučňáky?

Ne. Ta tabulka cel vznikla čistě v excelu naměřením obchodního deficitu zboží podle zemí vykázaných v obchodní statistice. Z oficiálně neobydlených Heardova ostrova a McDonaldových ostrovů vozí Spojené státy zboží za 1,4 milionu dolarů ročně, a tak se nutně objevily v tabulce. Trump je proto celník rovných příležitostí. I tučňáci mohou zjevně obchodovat s USA. A být za to potrestáni clem. Zlem.