Spisovateli se občas, někdy, zřídka ale přesto stává, že ze závalu slov náhodně vykutá jedno, které se ujme tak, až proroste do všech velkých jazyků světa. Stalo se tak Karlu Čapkovi, když před sto a pěti lety uvedl svou hru R.U.R., celým názvem Rossums Universal Robots. (Napsal jsem ke stovce soudobou variaci pod titulem R.U.R. a.s., ale asi špatně, nikdo ji nehrál.) Od té doby žije název ´robot´ po světě širém pro všechno, co pracuje, tvoří i boří jako člověk, avšak člověkem není.

Posledním a dosud největším objevem je zrození a nelidský růst jevu, zvanému A.I, vyslov Ej Aj a vylož jako Umělá inteligence. Nadchla i zděsila mě tak, že jsem si ji útěšně překřtil – Beruška, aby nestrašila. A párkrát denně mailuji své dcerce, aby se Berušky optala na to a toto, neboť sám si ji zatím oslovit netroufám. Zato, aby se mi lépe vešlo do úst její úřední jméno, když o ní rozmlouvám s inteligentními lidmi, jsem je zkrátil z osmi slabik na pět a tímto ji veřejně křtím pro život v češtině: Vstup do života mého a neučiň v něm nic zlého, Uměligence!

A hned mi posloužila k dotazu: jak se nazývají v Orwellově románu 1984 tři jediné světadíly na planetě, z nichž střídavě dva spolu brutálně válčí, aby vítěze vzápětí napadla ta třetí, a to vše, jak říkají muzikanti – da capo al fine. Zde okamžité Beruščino sdělení: „Oceánie – zahrnuje Ameriku, Británii, Austrálii a další oblasti. Eurasie – tvořená Evropou a severní Asií včetně Ruska. Eastasie (Východní Asie) – zahrnuje Čínu, Japonsko a okolní region. Tyto tři mocnosti jsou v permanentním válečném stavu, přičemž spojenectví se neustále mění, aby se udržela kontrola nad obyvatelstvem.“

Mnou oslovený a snad i naslouchající mně čtenáři, jak pozoruhodně se tu fantazie dotkla reality! Ten román vyšel před sedmdesáti sedmi lety, není ta dnešní podobnost přesnější než zmatečná proroctví Nostradama? Rozvaleni už osmdesát let v Míru jako v pohodlně prosezené lenošce, poztráceli jsme instinkty lovné zvěře, bez nichž se přímo vystavujeme současným lovcům. Léta jsme líně udyndávali naše vlády zvyšovat životní úroveň v dobré víře, že náše obžerství chrání hodný strýček Sam, když tu na nás dětiny udělal Baf! řízný strýc Tramp a zvolal své – Emerika feeerst! A my, chceme-li zachránit holou kůži, musíme nakousnout nejkyselejší jablko, jaké nám spadlo na hlavu, a říci si nic než pravdu, dokonce i s použitím tak otravného až neslušného slova, jakým se pro mnohé stalo jméno Ukrajina.

Evropa, jež v sobě nese veškerou paměť lidských dějin i civilizací, které se vyzmizíkovaly samy, ta úžasná Evropa se dnes podobá německé vánočce Weihnachtstollen přecpané kandovaným ovocem tak, že se snadno drolí vypadáváním drobků. Kdo přichází teď s návrhem vystoupit ze vzácného společenství, o něž už před sedmi stoletími usiloval český král Jiřík z Poděbrad, a opustit mocnou obrannou alianci, kdo teď svěšuje vlajky bojujících Evropanů na východě, kdo jim chce ubrat zbraně a přiblížit frontu až k naší hranici, je prostě buď lump nebo, cituji Vrchlického překlad Cyrana z Bergeracu, „tři zná jen písmena, jež v slovo b l b se svíjí!“!ˇ

Češi patří k nejstarším evropským národům, které měly sílu domládnout do dneška. Patřím k nim bez tří let sto roků. Stihl jsem pro ně brečet, když museli opustit pevnosti, kde se hodlali ubránit, prožil jsem jejich hrdinství v postavě otcova přítele, kněze Petřka, jenž měnil našim parašutistům v kryptě svého chrámu jídlo za jejich výkaly., slyšel jsem na vlastní uši jejich polední bitvu, zažil jsem Čechy bezuzdně kolaborovat za lepší potravinové lístky, zažil jsem je v budově Rozhlas, ukryt pod stoly, jak vyhánějí nacisty, zažil jsem je jako Revoluční Gardisty, pokrčující v záboru naší školy, aby mohli ve sklepě vytloukat z německých civilů šperky, byl jsem s Čechy týdny na Stavbách mládeže, spolu s nimi jsem se mýlil, když mě po tmě tunelu okupace ozářila hvězda komunismu, patřil jsem k těm, co ten přelud smetli Chartou, zíral jsem na tévé, jak česká kulturní elita v Národním divadle odsuzuje samozvance-ztroskotance, byl jsem k nim vynesen do exilu a teď svým Čechům, opět jednou svobodným, aspoň pořád ještě něco píšu, jsem Čech „jako poleno“ a patřím do Čech jako pecka do švestky, ale! ale teď jsem, krucinál fagot, taky Ukrajinec!

I mnozí Ukrajinci kradou a podvádějí jako mnozí Češi, ale teď jich statisíce mrznou při svíčkách v rozbombardovaných domech a tisíce v bahnitých zákopech bojují a umírají i za to, aby se Rusové, zostuzujíce své vlastní génie, Gogola a Puškina a Dostojevského, Čajkovského a Šostakoviče - aby se Rusové, ti váleční roboti orwellovské Eurasie, nedostali až k nám, dokud se konečně nevzbudíme jako národ český a nespojíme s Evropany v ocelovou hráz, do prdele!!