Rusko a Čína nevytvářejí vojenské spojenectví a ve věci vzájemné vojenské spolupráce před veřejností nic neskrývají, řekl ruský prezident Vladimir Putin. Učinil tak po nedávné návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Moskvě, na níž se oba vůdci zavázali dále utužit vztahy. „Si vyměnil hezká slova za hmatatelné úspěchy a učinil tak, aniž by si radikálně znepřátelil Ukrajinu, Evropu nebo dokonce USA. Summit tedy nebyl pro Západ špatným výsledkem a mohl dopadnout mnohem hůře,“ prohlásil bývalý americký velvyslanec v Moskvě Michael McFaul. Siova neochota poskytnout Putinovi vojenskou pomoc a podpořit jeho agresi na Ukrajině je výhrou západní diplomacie, napsal McFaul v komentáři pro web Intellinews.

„S Čínou nevytváříme žádné vojenské spojenectví. Ano, máme spolupráci i v oblasti vojensko-technické součinnosti, neskrýváme to, ale je to transparentní, není tam nic tajného,“ řekl Putin v rozhovoru ve státní televizi Rossija-24. Odmítl také, že by rusko-čínská spolupráce představovala hrozbu pro Západ.

Jak Moskva, tak Peking hovořily o Siově třídenní návštěvě Ruska z počátku tohoto týdne jako o příležitosti k prohloubení deklarovaného „přátelství bez hranic“ obou zemí. Prezidenti podepsali rámcové dohody o rozšíření strategického partnerství a o strategické spolupráci. Čína však dosud odmítá dodávat Rusku zbraně potřebné pro vedení války na Ukrajině.

Největším a možná také jediným přínosem pro ruského diktátora Vladimira Putina bylo na tomto summitu fotografování, nechal se slyšet bývalý americký velvyslanec v Rusku a profesor na Stanford University Michael McFaul. „Šel do toho naplno! Na letišti mu hrály kapely, vojáci stáli v pozoru, na obou stranách byly obří delegace, obrovské vlajky, dlouhé koberce – to vše na pozadí velkolepého Kremlu, díky němuž vše vypadá velké, historické a důležité,“ napsal McFaul na webu Intellinews.

Putin dnes naopak tvrdil, že západní mocnosti se snaží vytvořit další globální aliance, a obvinil Spojené státy a NATO, že začínají budovat novou „osu“, která se do jisté míry podobá spojenectví Německa, Itálie a Japonska ve 30. letech.

Zopakoval tak svůj narativ o válce na Ukrajině, podle nějž Moskva bojuje proti zemi, kterou ovládají nacisté podporovaní západními mocnostmi ohrožujícími Rusko, uvedla agentura Reuters. Ukrajina, která byla součástí Sovětského svazu a sama utrpěla obrovské škody způsobené nacistickými vojsky, tyto paralely odmítá jako falešné záminky pro ruskou dobyvačnou válku, dodal Reuters.

Si a Putin během historického summitu podepsali Společné prohlášení o plánu hospodářské spolupráce do roku 2030 a Společné prohlášení o prohloubení vztahů komplexního partnerství a strategické spolupráce, které vstupují do nové éry.

„Tyto dokumenty neobsahují seriózní výsledky, ale spíše závazky k dalšímu pokroku v již uzavřených dohodách nebo jiné vznešené cíle kdesi v blíže neurčené budoucnosti,“ domnívá se McFaul s tím, že ve skutečnosti byl summit velmi chudý na reálné výsledky.

Hlavním Putinovým úspěchem bylo to, že se druhý nejmocnější světový vůdce a čínský prezident Si objevil v Moskvě pouze několik dní poté, co Mezinárodní trestní soud v Haagu (ICC) vydal na ruského diktátora zatykač. „Celkově vzato to ale hodnotíme jako malé vítězství pro Putina, mnohem větší vítězství pro čínského prezidenta a ani jako výhru, ani jako prohru pro USA, naše spojence a Ukrajinu,“ napsal McFaul s tím, že to mohlo dopadnou hůř.

Kromě společného focení a Siových slov obecné chvály za úspěšnou oboustrannou spolupráci ale Putin ze setkání vytěžil velmi málo, říká bývalý velvyslanec v Moskvě. „Uznal Si ruskou invazi, okupaci a anexi Ukrajiny za legitimní? Ne. Přislíbil Si veřejně nový balíček vojenské pomoci Rusku? Ne. Přesto, že byla oznámena další spolupráce a společná vojenská cvičení. Souhlasil vůdce Číny se zahájením zvýšení vývozu high-tech komponentů ruským společnostem a vojensko-průmyslovému komplexu, který trpí pod sankcemi? Ne,“ píše McFaul a dodává: „Slíbil Si Rusku nějakou hospodářskou nebo humanitární pomoc ve válce? Ne. Místo toho potvrdil svůj závazek nakupovat ruskou energii za ceny výrazně nižší, než jsou ceny na světovém trhu.“

Podle McFaula ze summitu nejvíce vytěžil Si a Čína, kteří přiměli Putina k tomu, aby veřejně zopakoval, že Tchaj-wan je nedílnou součástí Čínské lidové republiky. Kromě toho také přiměl ruského prezidenta k tomu, aby souhlasil s používáním jüanu pro obchodování s ropou a plynem s asijskými, africkými a latinskoamerickými partnery.

„To bylo ještě před rokem Putinovi proti mysli. Snaha Ruska snížit svou závislost na amerických dolarech má potenciál pomoci Siovi k tomu, aby se jüan – nikoli rubl – stal mezinárodní rezervní měnou,“ podotýká McFaul.

„Si také dostal příležitost vypadat jako prostředník míru, pokud jde o válku na Ukrajině. Klíčovým publikem pro jeho sdělení nebyli lidé na Ukrajině, v Evropě nebo ve Spojených státech. Mluvčí amerických diplomatů rychle odmítli čínský dvanáctibodový mírový plán a Siovu mírovou misi jako pouhou výkladní skříň barbarské invaze Ruska. (Zajímavé je, že Zelenskzj se tak odmítavě nevyjádřil.) Siovým cílovým publikem byli vůdci a společnosti v Africe, Asii, Latinské Americe a na Blízkém východě,“ upozorňuje McFaul na to, že se Čína snaží rozšířit svůj vliv a postavení „mírotvůrce“ v zemích globálního Jihu.

Čínský prezident objal svého přítele Putina, ale nepodpořil jeho válku. „Rétoricky vyjádřil solidaritu s Putinem v jejich společném boji proti „americké hegemonii“, ale nedal Putinovi téměř nic konkrétního. Možná s Putinem podepsal tajnou dohodu o dodávkách nových zbraní do Ruska – to ukáže až čas. Zároveň to Si neudělal otevřeně kvůli obavám z většího rozchodu se Spojenými státy a Evropou,“ doplňuje McFaul.

McFaul se také domnívá, že Si cynicky chce, aby Ruská federace pokračovala v bojích na Ukrajině, které pomohou „vykrvácet“ Spojeným státům z vojenských zásob. „Si zkrátka vyměnil hezká slova za hmatatelné úspěchy a učinil tak, aniž by si radikálně znepřátelil Ukrajinu, Evropu nebo dokonce USA. Summit tedy nebyl pro Ukrajinu, Evropu a USA špatným výsledkem. Přesněji řečeno, mohl dopadnout mnohem hůře,“ uzavírá McFaul a dodává, že Siova neochota poskytnout Putinovi vojenskou pomoc a podpořit jeho válku na Ukrajině je hmatatelnou výhrou americké a evropské diplomacie.