V Kacířských esejích píše Jan Patočka o „děsivé nehybnosti sebevrahů“. Toto vyjádření v sobě nese odkaz na jeho teorii subjektivity jako pohybu. Člověka definuje třemi pohyby. V prvním přejímáme svět a včleňujeme se do něj, necháme se jím nést; v druhém bojujeme, pracujeme, uplatňujeme sebe. Ve třetím předešlé dva pohyby zpochybňujeme, a tím je teprve završujeme. Patočkova sebevraha znehybní třetí pohyb. Nechá se přesvědčit otřesením, zůstává stát u ztráty smyslu.

Patočkovy Kacířské eseje, poprvé publikované v roce 1975, jsou jednou z nejpřekládanějších filozofických knih české filozofie, patrně i kvůli působivé šesté eseji, v níž autor interpretuje dvacáté století z hlediska války. Tu nezavrhuje. Naopak navazuje na myšlenky, které doprovázejí filozofii od jejích začátků. Válka je otcem všech věcí, říká Hérakleitos – a Patočka to neodmítá. Konflikt nás rozvíjí, právě i tím, že lomcuje našimi jistotami. Nemusíme si hned představit reálnou válku. Máme-li zažít ve třetím pohybu otřesení, asi se nám nezadaří, budeme-li se všude setkávat s mírností.

Stáhnout MP3

Autorka podcastu Tereza Matějčková ukazuje, že platí něco podobného jako v případě sebevraha. Nemáme-li svět umrtvit, musíme démonické síly války přesáhnout. Znamená to, že se nesmíme nechat přesvědčit otřesením a zůstat stát u dogmatického skepticismu. To by bylo pramálo kacířské. I reálné historické války otevírají dvě cesty. Jedna je sebevražedná a znehybňující: do válek se ponoříme s fascinací a necháme se její sílou přemoci. Druhá je nejistá, ale nadějeplná. Otřesení, které jen neoslabuje, ale rovněž obnažuje vlastní sílu, přesáhneme novým pojmem odpovědnosti. Tu Patočka nazývá „solidaritou otřesených“. Patočka se zde pohybuje, věren kacířství, na hraně: zkušenost násilí je základem pro nejzazší možnosti lidství, pro to, co někteří autoři označují jako pokřesťanský pojem odpovědnosti.

Kapitoly

1. Charta a kacíř [začátek až 20:30]
2. „Zápolil s beznadějí.“ [20:30–31:45]
3. Z čeho se rodí dějiny [31:45–52:05]
4. Válka tvůrcem jednoty? Ale co dál? [52:05–57:00]
5. Solidarita otřesených [57:00 až konec]

PdAe1tzdkk3N4CN02sscl01xVREDYaKkZ1LMs7WjO00I54

Bibliografie

Erazim Kohák, Domov a dálava. Kulturní totožnost a obecné lidství v českém myšlení, Praha: Filosofia, 2013, str. 283.

Jan Patočka, Čím je a čím není Charta 77, in: Češi I, Praha: OIKOYMENH, str. 428–430.

Jan Patočka, Kacířské eseje, Praha: OIKOYMENH, 2007.

Jan Patočka, Koncept přednášky o tělesnosti, in: Přirozený svět a pohyb lidské existence, sv. II, Praha 1980.

Jan Patočka, Může filosofie zaniknout? Praha: OIKOYMENH, 2024.

Miroslav Petříček, Úvod do (současné) filosofie, Praha: Herrmann a synové, 1997.

Petr Rezek, Životní pohyb pravdy, in: Filozofie a politika kýče, Praha: Jan Placák –Ztichlá klika, 2007, str. 86–105.