Vévodkyně a kuchařky

Nebojte se, tímto nezahajujeme kulinářskou rubriku, kde vám budeme dávat tipy, jak se dobře najíst. Od toho jsou tu jiní. O jídle se budeme bavit akademicky! Historie receptů poválečného Československa, to je velké sousto. Z kuchařek se stal během padesátých let typ odborné lékařské literatury a trvalo další tři desetiletí, než se postupně z této role vyvázaly. Jak celá žánrová transformace probíhala? Kdo byli autoři a čtenáři socialistických kuchařek? A proč se typickým obrazovým doprovodem receptů nestala fotografie, ale humoristická karikaturní kresba?

Lenka Pořízková: Kuchyně ve službách lidu. Vydávání kuchařek v Československu v letech 1945–1989, Academia, 340 str.

Na Hradčany

Co může být malebnějšího než taková předvánoční procházka po Hradčanech. Spojte ji s návštěvou Galerie Josefa Sudka, kurátor Jan Mlčoch (záruka kvality) zde připravil výstavu dnes bohužel skoro pozapomenuté výtvarnice Heleny van der Kraan. Narodila se roku 1940 v Praze jako Helena Mázlová, v roce 1968 emigrovala do Nizozemska a kolem roku 1970 se začala cíleně věnovat fotografii. Její práce jsou charakterizovány jako „oázy jemnosti, klidu a pozornosti k detailu“. Její vůbec první samostatná výstava v rodné zemi.

Helena van der Kraan: Fotografie, Galerie Josefa Sudka, Praha 1 – Hradčany, do 2. 2. 2025.

Domovy

Rozhlasová audioverze cenami ověnčené knihy Martina Reinera z roku 2014. Reiner se poezií a osudem básníka Ivana Blatného (1919–1990) zabýval víc než třicet let. Blatný zažil v Československu nejprve velkou literární slávu, po své emigraci do Anglie v březnu 1948 pak naprostý pád a snahu o vymazání svého jména z českých literárních dějin. Reinerův román je strhující text, který se zabývá nejen básníkovým životem, ale též literárním kontextem, dobou a místy. Audiokniha je skvěle načtena a má smysl si ji poslechnout, i když jste třeba román už četli.

Audiokniha Básník: Román o Ivanu Blatném, Martin Reiner, čte Vladimír Krátký, Radioservis, 8 hod.

Venetština

Malíř Jakub Špaňhel trpí dlouhodobou fascinací Benátkami. Jeho předchozí práce zachycovaly spíš to, co Benátky navenek symbolizuje, než to, čím ve skutečnosti jsou. Ať je to Madona, typická byzantská bazilika na Piazza San Marco, veduta s Benátskou lagunou, nebo proslavené skleněné lustry a zrcadla z Murana. Na novějších obrazech se ale poprvé objevuje něco jiného. Totiž Benátky tak, jak je zná teď: postranní uličky, mihotavá světla bytů posledních obyvatel a noční kanály s tyrkysově černou vodou. La grande bellezza!

Jakub Špaňhel: Venesia, Trafo Gallery, Bubenské nábřeží 306/13, Praha 7, do 8. 1. 2025.

Pomatení

Existuje něco jako „příliš Artauda“? Nemyslím si. Svatý Artaud je nová monografie o tomto francouzském divadelním teoretikovi, režisérovi, herci, básníkovi a spisovateli. Leszek Kolankiewicz je polský polský kulturolog a kulturní antropolog a příběh vypráví z perspektivy Artaudovy cesty do Mexika v roce 1936, zlomové události v jeho životě, posledního pokusu najít uskutečnění svých vizí v tradicích a kultuře domorodých indiánů – před definitivním nástupem psychické choroby. Povinnost nejen pro všechny vášnivé ctitele sbírky esejů Divadlo a jeho dvojenec.

Leszek Kolankiewicz: Svatý Artaud, Malvern, 260 str.

Kam kráčíš

Sháníte na poslední chvíli nějaký knižní dárek? Nakladatelství Revolver Revue právě vydává knihu, s kterou se nespletete snad u nikoho. Posmrtný literární debut výtvarnice Věry Novákové (1928–2024), její bezprostřední svědectví o formování vlastních názorů a postojů a počátcích tvorby i dospělého života v temných letech nastupující komunistické totality v Čechách. Juvenilní zápisky, které původně nebyly určeny k zveřejnění a pro jejichž publikaci se autorka rozhodla až na sklonku života. I já doufám, že bych je snad mohl najít pod stromkem.

Věra Nováková: Záznamy 1947–1950/1, Revolver Revue, 144 str.