Česko zažilo tragédii, jakou dosud nepoznalo. Připravila o život nevinné lidi, vyvolala šok a přinesla strach do společnosti, která žila v přesvědčení, že je v poměrně klidné zemi před podobným otřesným útokem v bezpečí. Kromě toho však bezprecedentní situace vyvolala zcela přirozeně i řadu otázek, jak se mohlo něco takového stát a zda se v dané situaci postupovalo opravdu nejúčinněji.

Pochybnosti vycházejí jak z řad některých expertů, tak i od lidí, kteří byli sami hrůznému útoku přímo vystaveni. Přes snahu shazovat vyslovované pochybnosti jako pouhé hledání senzace či viníků může jít o zásadní aspekt. Lze se v budoucnu podobným situacím lépe bránit?

Zásadním vodítkem při artikulaci pochybností je časová osa policejního pátrání a následného zásahu, jak ji zveřejnila sama policie. Především z ní totiž vyplývá několik nejasností, které do situace vnášejí rozdílné pohledy svědků či chybějící detaily, jež budí otázky nad správností organizace či včasnosti některých rozhodnutí. Všechno přitom začíná už o několik dní dřív na zcela jiném místě.

V pátek 15. prosince hlásí svědkyně střelbu v pražském Klánovickém lese, děsivý čin za sebou nechává dvě oběti, dvaatřicetiletého muže a jeho teprve dvouměsíční dceru. Začíná rozsáhlé pátrání, les pročesávají stovky policistů a další pracují na analýze důkazů. Už zde se mezi podezřelé dostává podle šéfa oddělení vražd pražské policie Aleše Stracha budoucí hromadný vrah na Filozofické fakultě UK. Jenže okruh podezřelých je enormní, čítá i po zúžení čtyři tisíce lidí; k zabránění další tragédie chybí podle vyšetřovatelů několik dní. Policie na počátku stanovila tři základní vyšetřovací verze, zaprvé vztahovou, tedy související s někým z rodiny, známých či spolupracovníků, zadruhé verzi počítající se vztahem k místu a vznikem náhodného konfliktu, zatřetí motiv bez jakékoli vazby na místo i zavražděného. To, že je s případem zřejmě spojen stejný pachatel, až později potvrzuje balistická expertiza zbraně nalezené v domě vraha z fakulty. Následně se podle médií objevuje i dopis, v němž se pachatel ke klánovické vraždě přiznává.

O necelý týden později, ve čtvrtek 21. prosince ve 12.26, zaznamenává policie první tísňové volání. Na linku 158 volá žena, že čtyřiadvacetiletý muž z Hostouně na Kladensku se chystá spáchat sebevraždu a mohl by být na cestě do Prahy. Záchranná služba, policisté a hasiči dorazí za několik desítek minut k němu domů, přičemž nalézají jeho otce ve sklepě mrtvého a v objektu zjišťují zařízení, které připomíná nástražný výbušný systém. Ve 13.15 vyhlašují po podezřelém muži celostátní pátrání.

V tu dobu už je ale hledaný na cestě do Prahy. Zbrojní průkaz si pořídil teprve před půlrokem, celkem měl zaregistrováno sedm legálně držených zbraní. A možná i z toho důvodu byl mezi vybranými osobami, které mohou mít něco společného s klánovickou vraždou.

Hlídka přišla a odešla

Někdy v tu dobu přichází jeden ze zásadních momentů vyvolávajících otázky. Pražská policie poslala po třinácté hodině na základě požadavku od kolegů ze středních Čech hlídku do hlavní budovy Filozofické fakulty UK na náměstí Jana Palacha. Tehdy už měla informaci, že útočník může být ozbrojen. Jenže po čase je hlídka z budovy odvolána. Policie se rozhodne všechny síly soustředit do několik stovek metrů vzdálené fakultní budovy v Celetné ulici. Jak potvrdil mluvčí pražské policie Jan Daněk, došlo k tomu na základě informací ze studijního oddělení, podle kterých se všechny studijní aktivity podezřelého měly odehrávat právě v Celetné. Studijní oddělení sídlí tradičně právě v hlavní budově na náměstí Jana Palacha, kterou studenti navštěvují také například kvůli studovnám či knihovnám. V následujících minutách policisté údajně lokalizovali v pražském centru mobilní telefon hledaného muže.

Podle krajského policejního ředitele Petra Matějčka policisté neustále pracovali s verzí, že jde o člověka, který chce spáchat sebevraždu. Hlídka tedy v hlavní budově provedla šetření a místo opustila, podle policie pro opatření na Palachově náměstí v tu dobu neexistovaly žádné indicie.

Policie tedy měla za to, že studenta, tou dobou už podezřelého z vraždy otce, by mohla dopadnout v budově Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Celetné ulici č. 20, kde měl být od dvou hodin posluchačem přednášky. A ve 13.49 vyslala na místo policisty, kteří začali přibližně ve 14.22 uvedenou budovu evakuovat. Podezřelého studenta však v objektu nenašla. Část nic netušících studentů se navíc v nevědomí hrozby odebrala směrem do hlavní budovy, kam tou dobou mířil i z vraždy podezřelý student. S policisty, kteří hlavní budovu předtím opustili, se mohl minout jen o pár minut.

Ve 14.59 přišlo hlášení střelby na tísňovou linku právě z hlavní budovy, podle policie z řad studentů. První policisté na místo dorazili do čtyř minut. Následně se k budově sjíždějí další a další hlídky, rychle pronikají do budovy, poskytují první pomoc raněným a snaží se útočníka zneškodnit. Muži zákona, kteří byli první na místě, však byli podle dostupných záběrů vybaveni pouze krátkými zbraněmi a ty jim na eliminaci dobře připraveného útočníka, navíc vyzbrojeného upravenou puškou s optikou, v prvních chvílích nestačily. Útočníka se podařilo „eliminovat“ až v 15.20, tedy téměř deset minut poté, co byla známa jeho poloha na střeše fakulty. Později policie upřesnila, že se pod tlakem „utahující se smyčky“ zastřelil sám.

Mezitím už se stala střelba na univerzitní půdě nejtragičtějším případem hromadné vraždy v historii České republiky. Pachatel na místě zabil 13 lidí, čtrnáctá oběť později podlehla svým zraněním v nemocnici. Patnáctý a šestnáctý život vyhasl v Klánovicích, sedmnáctý v Hostouni. Dalších 25 lidí bylo zraněno. Mezi zraněnými jsou i tři lidé, kteří byli na ulici a útočník je zasáhl z ochozu fakultní budovy. Prostřelil také dvě auta, z toho jedno civilní a jedno policejní.

Bez varování

Postup policie v době před samotným útokem vyvolává i další otázky. Objevují se totiž rozporuplná svědectví a odpovědi na to, zda docházelo v době před zahájením útoku ke komunikaci mezi policií a vedením jak fakulty, tak samotné univerzity. I z řad studentů či pedagogů, kteří byli v době střelby v budově fakulty, zaznívají otázky, proč ještě ani v době, kdy už útok probíhal, nepřišlo žádné varování či zda případně policie či vedení fakulty nemohly podcenit v té době známé informace či podezření. Policie v tomto bodě trvá na interpretaci, že nemohla informovat univerzitu o hrozícím nebezpečí, když pracovala stále s verzí, že jde o sebevraha.

Mezi hlasy, které se dožadují odpovědí na otázky kolem policejního postupu, patřil mezi prvními student katedry historie Jakub Magaram, kterého útok zastihl ve třetím patře budovy na náměstí Jana Palacha. Magaram prohlásil, že je vděčný policistům a záchranářům, kteří během pouhých několika minut pronikli až do třetího patra, a zabránili tak mnohem rozsáhlejším následkům, požaduje však prošetření nejen policejního postupu, ale i postupu vedení fakulty.

Původní zásah v Celetné ulici podle něho svědčí spíš o tom, že policie si byla vědoma nějakého nebezpečí, přesto se studentům nedostalo informací ani od policie, ani od vedení školy. Podle studenta je nepochopitelné, že v hlavní budově nebyl nikdo a policie všechno „vsadila“ na budovu v Celetné ulici. „Přitom Ústav světových dějin sídlí právě v hlavní budově a reálně víc než 90 procent všech přednášek během svého studia musel mít (vrah) právě tam,“ napsal student na sociálních sítích. Magaram také řekl, že nechce na nikoho házet špínu, jen chce, aby se postup prošetřil. Osobně pak potkal tři policisty před 14. hodinou ve fakultní knihovně hlavní budovy, čemuž ale nevěnoval pozornost. Následně se přesunul na přednášku. „V určitou chvíli byl z chodby slyšet hluk a křiky. Někdo ze sálu vyšel a vrátil se s tím, že tam jsou lidé se zbraněmi. Chtěli jsme se zamknout, ale nevěděli jsme jak. Stoly a židle jsou v této místnosti napevno přidělané k podlaze, takže jsme se nemohli ani nijak zabarikádovat,“ dodal s tím, že se k studentům do té doby nedostaly žádné informace.

Policie je zatím v reakcích na zmíněné pochybnosti zdrženlivá, další skutečnosti mají být předmětem vyhodnocení případu, ke kterému má dojít podle mluvčího Jana Daňka až v druhém lednovém týdnu. „V současné době probíhají standardní úkony trestního řízení, včetně vyhodnocování veškerých zajištěných stop. Ačkoli bude celý případ vzhledem ke smrti podezřelého s největší pravděpodobností odložen, musíme my, stejně jako veřejnost, znát veškeré odpovědi na relevantní otázky,“ uvedl Daněk k dotazům Týdeníku Echo.

Vedení fakulty se pak mělo obrátit na zaměstnance s tím, aby omezili své vystupování k události. Ke konci roku obdrželo podle informací deníku Echo24 velké množství z nich e-mailovou zprávu, v níž jsou vyzváni, aby se vyvarovali komunikace s médii a nereagovali na e-maily ohledně útoku a postupu policie. Tento postup byl údajně konzultován s Policií ČR.

Zpráva také popisuje, že se částečně ruší výuka během zimního semestru a zkouškového období. Zaměstnanci by měli podstoupit psychoterapii a všichni si musejí projít krizovou intervencí, jinak nemohou pracovat se studenty.

Zatímco ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) se rozhodl v prvních dnech po tragédii rámovat dotazy k jistým pochybnostem, často vyslovovaným i v řadách přeživších, jako snahu zpochybňovat samotný zásah, zůstávají tu nezodpovězené otázky týkající se především postupu policie před útokem. Příslušné orgány už oznámily, že se budou celou situací zabývat.

Podnětům veřejnosti i analýze situace se věnuje Generální inspekce bezpečnostních sborů, stejně tak se zásahem bude zabývat Úřad vnitřní kontroly policejního prezidia. Mluví se i o možnosti zřídit sněmovní vyšetřovací komisi. Jde zejména o zásadní otázku, zda v budoucnu nelze v případě podobného tragického útoku postupovat lépe.