Německý kancléř Olaf Scholz požádal Spolkový sněm o hlasování o důvěře. Učinil tak s vědomím, že jeho vláda nemá ve sněmu většinu, a on tak důvěru pravděpodobně nedostane. To umožní, aby prezident Frank-Walter Steinmeier parlament rozpustil a vypsal předčasné parlamentní volby. Hlasovat se o Scholzově žádosti bude příští pondělí, volby by se měly konat 23. února. Původně byly naplánované až na konec září.

Scholz se rozhodl o důvěru požádat poté, co se rozpadla jeho koaliční vláda sociálních demokratů (SPD), zelených a svobodných demokratů (FDP), která byla u moci od prosince 2021. V posledních měsících se v kabinetu prohlubovaly spory kolem finanční a hospodářské politiky, až se na počátku listopadu kancléř rozhodl odvolat ministra financí Christiana Lindnera. Jeho FDP pak vládu zcela opustila. Německo má tedy nyní menšinový kabinet složený ze Scholzovy SPD a zelených.

Písemnou žádost o vyvolání hlasování o důvěře kancléř doručil předsedkyni Spolkového sněmu Bärbel Basové. Mezi podáním žádosti a hlasováním musí podle ústavy uplynout nejméně 48 hodin. Před pondělním hlasováním Scholz vysvětlí poslancům, proč o důvěru žádá, následovat bude 90minutová rozprava a hlasování. Spolkový sněm má nyní 733 poslanců.

Aby dostal důvěru, muselo by Scholze podpořit 367 z nich. SPD má 207 poslanců, kteří už avizovali, že kancléře podpoří. Zelení se ještě nerozhodli, jejich 117 poslanců by mohlo hlasovat pro kancléře, ale mohlo by se i zdržet. Není totiž jasné, jak bude hlasovat opoziční Alternativa pro Německo (AfD) označovaná za pravicově populistickou až krajně pravicovou stranu. Spekuluje se, že by přinejmenším někteří její poslanci mohli podpořit Scholze, kterého podle svých slov považují za menší zlo než pravděpodobného příštího kancléře, předsedu CDU Friedricha Merze. Scholz by tak teoreticky mohl dostat důvěru proti své vůli. Kdyby se zelení nakonec při hlasování zdrželi, tomuto scénáři by zabránili.

Podle německé ústavy může kancléř požádat Spolkový sněm o důvěru, když se chce ujistit, zda má nadále podporu dostatečného počtu poslanců. Může, ale nemusí to spojit s konkrétním návrhem zákona. V případě, že důvěru nedostane, může prezident na kancléřovu žádost během následujících 21 dní Spolkový sněm rozpustit. Podle ústavy následují do 60 dnů předčasné volby.

V dějinách spolkové republiky se s žádostí o vyslovení důvěry kancléři obrátili na Spolkový sněm pětkrát. Ve dvou případech - v roce 1982 u kancléře Helmuta Schmidta a v roce 2001 u Gerharda Schrödera - nenásledovaly předčasné volby, protože poslanci vyjádřili šéfovi vlády důvěru. Willy Brandt v roce 1972, Helmut Kohl v roce 1982 a Gerhard Schröder v roce 2005 využili - podobně jako nyní Scholz - ústavní možnosti požádat o důvěru, aby vyvolali volby.

Po zkušenostech z meziválečné Výmarské republiky autoři v Základním zákoně, který je německou obdobou ústavy, zakotvili po druhé světové válce silnou pozici kancléře při vyvolávání předčasných voleb. Předchozí možnosti sněmu, aby se sám rozpustil, využili při nástupu k moci ve 30. letech minulého století nacisté.

Pokud by se předčasné volby konaly nyní, zvítězila by podle pondělního průzkumu veřejného mínění opoziční agentury INSA konzervativní unie CDU/CSU s 31,5 procenta bodu. Na druhém místě by skončila Alternativa pro Německo (AfD), která by dostala 19,5 procenta hlasů. Za poslední dva týdny si o dva procentní body polepšila Scholzova SPD, která by nyní získala 17 procent hlasů. Do parlamentu by se dostali ještě zelení s 11,5 procenta a nová levicově populistická strana Spojenectví Sahry Wagenknechtové (BSW) s osmi procenty. Před branami parlamentu by zůstala poprvé od roku 1990 postkomunistická Levice a také liberální FDP.