Kde je blízký, má být vzdálený. Samota je láska. Milosrdenství tkví v opuštění. Pandemie nám podle Giorgia Agambena pořádně zamíchala tím, co jsme měli ve zvyku označovat jako hodnoty. Taky jsme zahalili tváře. Přitom pro západní kulturu byla odhalená tvář – vedle důrazu na bližního – podstatná: v tváři prý začíná politika. Tvář vyjevuje, že se všichni lišíme, a přesto se musíme domluvit a pokusit se vytvořit labilní jednotu uprostřed plurality.

Agamben nepatřil mezi ty filozofy, kteří by se na zkoumání nouzových stavů přeorientovali během pandemie. Jako právník a filozof se velkou část svého profesního života zabývá tím, co to znamená suverenita – pro Agambena je suverénem právě ten, kdo smí vyhlásit výjimku, a tím pozastavit jinak běžná pravidla.

Stáhnout MP3

A nejen od pandemie si rovněž všímá, jak rádi demokratičtí politici vládnou skrze nouzové stavy. Navíc nejde jen o zvláštní stavy. Ne nepodobné je to s vyhlašováním krizí. Kdo prý říká „krize“, chce vládnout. Je přitom nápadné, jak často a v kolika různých oblastech se občanům dnes předkládají apokalyptické scénáře. Nemusíme se hned bavit o klimatické krizi, jíž však Agamben věnoval rovněž řadu textů. Oblíbené je hovořit o epidemii duševních poruch, která volně navazuje na virovou pandemii. Před necelým rokem ostatně vydal Národní ústav duševního zdraví zarážející zprávu: Až čtyřicet procent dětí trpí příznaky těžké deprese.

Aniž bychom chtěli umenšovat problémy žáků, informace o četnosti této závažné diagnózy může být i pro laika zarážející. Těžká deprese je závažná nemoc. Je uvěřitelné, že je čtyřicet procent dětí závažně nemocných? Poznamenejme, že analogické studie existují přirozeně třeba i v Německu. Zde dospívají výzkumníci k jinému výsledku: až dvě procenta dospívajících se trápí těžkou depresí a nějakou podobou lehčí deprese trpí až deset procent školáků. Skutečně je možné, aby české děti byly o tolik depresivnější?

Asi těžko. Ostatně Mnozí psychologové i psychiatři se od studie distancovali. Třeba Jiří Horáček hovořil v DVTV o metodologické chybě a nesmyslně nadsazených číslech. Četní komentátoři tato alarmistická čísla přesto nadále přejímají. Jindy čteme na billboardech v metru, že šest procent cestujících bylo donuceno k sexu… Na místě je otázka: Proč jsme si v tolika oblastech lidského života zvykli komunikovat strachem?

Kapitoly

Čtyřicet procent těžce depresivních dětí, znásilnění v MHD a další katastrofy [začátek až 18:15]

Pandemie: Kde stojíme? [18:15 až 25:18]

Pozvířečtění člověka [25:18–31:45]

Kdo je Giorgio Agamben? [31:45–39:28]

Kdo je homo sacer? [39:28–49:00]

Pinocchio je homo sacer! Loutka, která se skutečným chlapcem nestala [49:00 až konec]

Bibliografie

Giorgio Agamben, A che punto siamo? L’epidemia come politica, Quodlibet, 2020.

Giorgio Agamben, Homo sacer, přel. Naděžda Bonaventurová, Praha: OIKOYMENH, 2011.

Giorgio Agamben, Infancy and History. The Destruction of Experience, přel. Liz Heron, London – New York: Routledge, 2013.

Giorgio Agamben, „Koronavirus: Jak překročit práh, který odděluje lidstvo od barbarství“, přel. Antonín Kosík, in: Česká pozice, 18. 7. 2020,

Agamben, Pinocchio, Pinocchio: Les aventures d'un pantin doublement commentées et trois fois illustrées, Paris: Rivages, 2022.

Giorgio Agamben, Pulcinella or Entertainment for Children, London: Seagull Books, 2015.

Giorgio Agamben, „Thought Is the Courage of Hopelessness“, in: Verso Blog, 17. 6. 2014.

Národní monitoring duševního zdraví dětí: 40 % vykazuje známky střední až těžké deprese, 30 % úzkosti. Odborníci připravují preventivní opatření, in: NUDZ, 10. 10. 2023.

Martin Weiss, „Konsent lže“, in: Týdeník Echo, č. 36, 2026.

Roland Wiesendanger, „Es sind auch deutsche Forschungsgelder nach Wuhan geflossen “, in: Cicero, 5. července 2024.