Není čas v této rubrice po všech knihách, filmech, divadelních hrách, výstavách, koncertech a nahrávkách napsat taky jednou o počítačové hře? Je. Podívejme se na tu, která se jmenuje Someday You’ll Return. Je to český produkt, dílo pouhé dvojice autorů, což je úctyhodný výkon. Především jde o artefakt s podobnými vlastnostmi, jaké má například animovaný film, tudíž je vcelku snadné jej představit a hodnotit.

Someday You’ll Return je žánrově takzvaná adventura. Typicky nepříliš akční, příběhově hutná hra, v níž hráč řeší rozličné úkoly, zápletky a hádanky, posouvá svého hrdinu a tím i děj. Tady se díváme na svět očima muže Daniela, jemuž z domova utekla dcera a on se vydává hledat ji do lesů.

Lehce kuriózní přitom je, že hra původně vyšla už na jaře roku 2020, i přes kladné přijetí kritiky tehdy ovšem komerčně propadla. Vina se dávala především internetovým pirátům, kteří Someday You’ll Return zdarma a ve velkém šířili ostatním uživatelům. Potom se ale na brněnské vývojářské studio CBE Software přece jen usmálo štěstí, když se tuzemská společnost Bohemia Interactive rozhodla podpořit znovuvydání hry a nedávno do světa vypustila její vylepšenou verzi.

Co ale ani časový odstup nezměnil a čím je to celé pro našince zajímavé, je důraz tvůrců na domácí původ. Děj se odehrává převážně na Cyrilometodějské stezce poblíž Uherského Hradiště, dojde i na další moravské lokality, jako je hrad Cimburk a obecně celý tamní kras, zavítáme také do severočeského Hřenska a spatříme i Pravčickou bránu.

Podklady k tomu všemu tvůrci malovali ručně a výsledkem jsou skutečně působivé obrazy. Je to natolik uvěřitelné, aby si člověk myslel, že tak přesně to vypadá za vraty jeho chalupy, a přesto zbylo ještě dost prostoru pro jakési umělecké vyjádření. S bohatě zbarvenými listy okolních stromů a místními světelnými podmínkami by pak každý výhled ve hře mohl rovnou zamířit na sociální sítě.

Podobně zaujme hudební složka. Jan Kavan do ní jako jeden z dvojice autorů promítl různé místní lidové motivy, které doplňují občasné kytarové tóny. Hudebník, který před pár lety získal na brněnské Janáčkově akademii múzických umění doktorát, asi není typický herní vývojář, tady nicméně jeho erudice vhodně dokresluje folklorní atmosféru Someday You’ll Return a obraz si se zvukem sedá přesně, jak má.

Strach a hnus v českých lesích

Danielovo pátrání po zmizelé dceři sice slouží jako výchozí bod hry, obecně se ale vyprávění ubírá jiným směrem. Jde mu spíš o věci skryté, o nichž se těžko hovoří a těžko se tahají na povrch. O vyrovnání se s minulostí, umění sebereflexe a další. Kavan veřejně říká, že kdo hrou prošel, viděl i jeho nejhlubší obavy coby otce. Na ději je to znát.

Napsané to je všechno velice lidsky a na videoherní scénář vyspěle. Dialogy plynou přirozeně, máme pocit, jako bychom je vedli my sami. Daniel je nesympatický, nabručený necita, který by vinu hledal u kohokoli jiného, jen ne u sebe, ale tak je to správné. Tvůrci ho postupně vedou jeho vlastním malým očistcem, realistické herní pasáže průběžně střídají hrůzné fantaskní scény, v nichž se probouzí to nejhorší z hrdinova (antihrdinova!) nitra a dává hráči pochopit, co se vlastně dřív stalo a co teď prožívá.

Někdo by zřejmě použil slovo horor, tady však jde spíš o psychologický thriller, který člověka nechce lekat, namísto toho jej neustále drží v napětí, graduje budovanou nervozitu a nepříjemno. Vyprávění se nijak nebojí symboliky, v jednotlivých scénách, ale i v okolním prostředí vystavuje opakující se motivy, které pak díky šikovné práci se scénou dokáže prodat jako tu nejpůsobivější děsivou podívanou. Její závěr lze sice dopředu odhadnout, i tak ale příběh a jeho podání patří k nejsilnějším stránkám Someday You’ll Return.

Ke strojům

Tím by bylo možné uzavřít část, kterou lze označit za „neherní“, respektive společnou filmovému, hernímu a snad i literárnímu řemeslu. To, v čem se ovšem videohry logicky liší od umění, které pouze pasivně konzumujeme, je skutečnost, že s nimi člověk přichází do důvěrného styku, ovládá je a ony naopak působí na něj, nutí ho dělat jisté kroky. Říká se tomu hratelnost. Ta v sobě obsahuje mnoho kritérií, včetně toho, jak se hra hýbe, jak dobře je navržené její prostředí, jestli je vše srozumitelné atd.

Herní náplň se skládá z chůze po okolí a řešení všelijakých problémů, s nimiž se Daniel setkává. Jednou je to chybějící lávka přes potok, podruhé zas například nutnost odsunout překážku, aby se mohl dostat dál. Při pohybu po českých lesích si pozorný hráč všimne, že tady chybí obvyklá interaktivní mapa či nějaký ukazatel, kam se vlastně vydat. Stalo se totiž neblahou zvyklostí většiny dnešních her až příliš vést hráče za ruku a podávat mu všelijaké berličky, aby nemusel příliš přemýšlet. To není tento případ.

Daniel může pouze použít klasickou papírovou mapu a orientovat se musí podle známých turistických ukazatelů. Doví-li se tedy, že se má dejme tomu vyškrábat na blízkou vyhlídku, pěkně si bod najde jako ve skutečnosti a pak už putuje dva kilometry po červené. To Someday You’ll Return příjemně odlišuje od většiny i žánrově podobných titulů. Okolní krajina tu není ve funkci pouhé kulisy, je to opravdový plastický prostor se svým vlastním rázem, s kopci, údolíčky, říčkami a průrvami.

Podobné je to se snahou o mechaničnost všeho, co hráč ve hře podniká. Zatímco soudobá produkce má obvykle tendenci odbývat i komplexní činnosti pouhým stisknutím jednoho tlačítka, Someday You’ll Return se úspěšně pokouší o nápodobu skutečnosti. Šplhá-li Daniel na stěnu, hra to za něj nezařídí, nemává se tu žádným kouzelným proutkem, hráč musí pěkně hmat po hmatu překlikávat, dokud není nahoře.

I překážky a rébusy mají reálný základ. Pokud hráč sestavuje výše zmíněnou lávku, nestačí pouze hodit k sobě pár věcí. Je třeba nalézt vhodné nástroje, z prken vytrhat hřebíky, vše správně nastavit... a až tehdy autoři dovolí hráči lávku stlouct. A do třetice. Ve hře je přítomno i bylinkářství, odvary se totiž může člověk vyléčit nebo si dočasně vylepšit některé schopnosti, což se v některých situacích může hodit. Opět ale nelze jen stisknout jedno tlačítko, musí se dodržovat přesný postup receptu a používat i správné části nasbíraných bylin. Someday You’ll Return zkrátka požaduje po hráči trochu víc, což je v dnešní době poměrně osvěžující přístup.

Celé to pak trvá aspoň osm, ovšem klidně i deset nebo i víc hodin. Podle toho, kolik času je člověk ochoten do hry investovat. Jak bývá zvykem i jinde, okolní svět není jeden veliký koridor, ale relativně otevřené pískoviště, v něm se Daniel může libovolně pohybovat a hledat si zábavu navíc. Hlavní příběh netvoří jediný obsah ve hře, můžeme se vydat také na místa dějem nedotčená, vidět víc a setkat se s postavami, díky nimž lze plnit i vedlejší úkoly. Titul nabízí i vícero možných rozuzlení podle toho, jak si hráč v průběhu vedl a jak se rozhodoval, což je pro milovníky interaktivních příběhů příjemný bonus.

Dávat smysl

Už ne tolik příjemný je některý výplňový obsah Someday You’ll Return. Mezi skvělými příběhovými momenty totiž hráč musí odvést poměrně solidní porci rutinní práce, která se skládá především z přesunů, šplhání a prolézání různých tunelů, jeskyní, sklepů apod. Děje se to poměrně často a v míře hojné, což se časem okouká. Člověk se sice může utěšovat vyhlídkou na nějakou pěknou podívanou, v kombinaci s tím, že se v temných tunelech nedá moc uplatnit povedená výtvarná stylizace hry, to ale prostě moc velká zábava není.

Titulu se nevyhnulo ani několik chyb technického rázu, šlo především o okamžiky, kdy se cosi špatně načetlo a ze hry zmizel druh byliny potřebné k dokončení úkolů. Ano, u videoher je všechno to umělectví nakonec stejně nutné převést do řádků kódu, vměstnat mezi jedničky a nuly. A občas se to nemusí zcela povést.

Místy se také na hře přece jen podepisuje její skromnější rozpočet, který se samozřejmě nemůže měřit s rozmáchlými projekty zahraničních studií. V praxi se to pozná především v animacích některých postav, působících potom poněkud toporně, nebo v dabingu. Daniel zní přinejlepším průměrně a výkon herce je často neúměrný tomu, co se odehrává na obrazovce. Česky ovšem hra na člověka nepromluví, z finančních důvodů jsou k dispozici pouze české titulky.

Navzdory všem výhradám však práce Jana Kavana a jeho kolegy Lukáše Medka zaslouží uznání. Someday You’ll Return si povětšinou obrazem ani zvukem nezadá s výrazně většími tituly, je to dílo zručně napsané, s rozvahou i důvtipem poskládané. Ten, kdo si chce nějakou počítačovou hru konečně zkusit, může začít právě tady.

Someday You’ll Return: Director’s Cut. Autor: CBE Software. Vydavatel: Bohemia Interactive 2023. Dostupné na PC, PlayStation 4, PlayStation 5.