Čas od času organizace OECD přijde se zprávou o stavu ekonomiky té které země. Dnes jsme se dozvěděli, co si OECD myslí o vývoji české ekonomiky a o její budoucnosti. Velmi často se OECD utne. Ale i tak lze v jejích zprávách najít mnoho zajímavých skrytých vodítek. A tak je tomu i tentokrát.

Podle OECD „je nutné pro boj s inflací udržovat přísnou měnovou politiku“ a dále „vládní podpory by měly být cílené, nikoli plošné, aby inflaci nepodporovaly“. Podle OECD také český hrubý domácí produkt letos klesne o 0,1 procenta a příští rok vzroste o 2,4 procenta. Inflace prý letos bude 13 procent, příští rok pak 4,1 procenta. (No a pak následuje snůška ideologických hloupostí, třeba o tom, že je potřeba zvýšit daňovou progresi.)

Pojďme ale k těmto číslům. My jim věřit nemusíme, pochopíme z nich ale, jak se na vývoj (nejen) české ekonomiky dívají národní i nadnárodní úřady a organizace, jak myslí, a jak se tedy nejspíš k ekonomice budou chovat.

S poklesem české ekonomiky lze souhlasit. OECD si tedy stejně jako já myslí, že letos bude česká ekonomika ještě v recesi. Že by příští rok ekonomika rostla o 2,4 %, nelze vyloučit, i když se to jeví jako dost optimistické. Ale budiž. Horší je to s inflací:
Oficiální často omílaná mantra říká, že letos by měla být inflace v české ekonomice v průměru kolem 10 procent. OECD odhaduje inflaci vyšší – kolem 13 procent. To se rozhodně jeví jako realističtější než oficiální předpoklad, také odhaduji, že bude inflace vyšší.

Kde se ale s OECD již dost zásadně rozejdeme, to je inflační výhled na příští rok. Že by inflace klesla v příštím roce na celkem rozumných 4,1 procenta, se jeví jako přehnaně pozitivní odhad. Je značně nepravděpodobné, že by inflace dokázala klesnout tak rychle – notabene když už jsou ve společnosti hluboce zabudovaná inflační očekávání, která takovému poklesu inflace brání. A nejen to.
Dalším důvodem, proč inflace bude sotva nějak razantně klesat, je kondice bankovnictví v celé Evropě i Americe. Aby totiž mohla inflace razantně klesnout, musely by centrální banky nemilosrdně odčerpat přebytečnou likviditu z oběhu a zvýšit a držet zvýšené úrokové sazby. Jenomže tím by současně likvidovaly banky, které to – jak víme po posledních událostech – mají nahnuté. Buď banky, nebo inflace. A to si pište, že autority si vyberou banky. Takže nebudou schopné šlapat inflaci tak razantně po krku, jak by bylo třeba.
Jestliže tedy OECD říká, že „je nutné pro boj s inflací udržovat přísnou měnovou politiku“, pak tím vlastně také naznačuje, že si nepřipouští, že by banky měly problém. Jenže ony ho mají. Takže to s inflací nepůjde tak rychle, jak se dnes čeká.

A druhý zajímavý poznatek: prý „vládní podpory by měly být cílené, nikoli plošné, aby inflaci nepodporovaly“. Šifrované sdělení, které v podstatě v překladu do normální řeči říká, že dnes už dávno zdrojem inflace nejsou jen centrální banky tisknoucí peníze, ale také vlády. A že pokud vláda razantně nesníží schodky státního rozpočtu, může se centrální banka klidně třeba na hlavu stavět, stejně tu inflace bude dál, protože se peníze do oběhu budou dostávat skrze vládu. A my všichni tušíme, že to je přesně to, co česká vláda udělat nehodlá.

Takže vám mohu sdělit, že s inflací se musíme naučit žít déle, než nám vláda, centrální banka i organizace typu OECD říkají.