Přesně osm týdnů uplynulo v polovině února od prosincové střelby na filozofické fakultě v Praze. Za tu dobu lékaři propustili ze své péče většinu z 27 postřelených či jinak zraněných, včetně manželů ze Spojených arabských emirátů a jednoho Holanďana. Mnohým přesto zůstanou doživotní šrámy na těle i na duši. Poslední pacientka, dvacetiletá studentka s průstřelem plic a poraněnou páteří, stále leží v nemocnici v Motole a podle lékařů musí před propuštěním podstoupit další kolo intenzivních rehabilitací. Každý z osudů by nepochybně vydal na samostatný příběh.

O naprosto logických otázkách objevujících se nad vraždou čtrnácti nevinných studentů a zaměstnanců školy jsme na tomto místě psali již 4. ledna v č. 1/2024. Otazníky nad tragédií visí nadále. Proč si student historie nakoupil během půl roku osm střelných zbraní a začal vraždit? Sdělil to ve svém posledním dopise? A nepodcenila policie situaci, když k němu ve velkém finále pátrání údajně přistupovala jen jako k sebevrahovi? Přitom množství opatření během samotného zásahu vypovídá o něčem jiném. Do té doby, než policisté dají veřejnosti přesvědčivé odpovědi, nemůžeme vyloučit, že se pro záchranu zmařených životů dalo udělat víc. A čím méně informací ve veřejném prostoru je, tím víc polopravd a konspiračních teorií se jako obvykle šíří.

Kontrola z prezidia

Od policie jsme se za tu dobu dověděli, že finální zásah byl proveden „rychle, správně a profesionálně“, aspoň podle vnitřní kontroly z prezidia. Tu si můžeme představit jako takový interní audit. Policejní prezident Martin Vondrášek při zveřejnění jím objednané kontroly nicméně jen tak mimochodem připustil i jedno „slabší místo“ a „ponaučení do budoucna“ — komunikaci s fakultou. Přeloženo: hlídka tří policistů, která 21. prosince před 13.30 přijela hledat do hlavní budovy fakulty na náměstí Jana Palacha (z téhož místa přišlo o 90 minut později volání o pomoc na tísňovou linku) možného sebevraha a majitele osmi zbraní, tou dobou už podezřelého z vraždy otce, jehož tělo nalezli policisté ve sklepě v Hostouuni, tedy potenciálně nebezpečného člověka, o možném riziku neřekla nic vedení školy, ačkoli se to přímo nabízelo. A to předtím, než byla velitelem zásahu odvelena do fakultní budovy v Celetné ulici, což je druhý rozporuplný krok, k němuž se ještě vrátíme.

Ve skutečnosti vyšlo z Vondráškových úst přiznání těžko pochopitelné chyby, která narušuje policejní a ministerskou verzi o bleskové a profesionálně provedené akci, s níž se postupně spokojila některá média i část veřejnosti. Pak už ale přišlo jen ticho.

Vzácným prolomením mlčení kolem případu byla v těchto dnech emotivní výpověď matky zavražděné studentky komunikace neslyšících Elišky ve veřejnoprávní televizi. Šokující na ní nebyly její emoce, ale fakt, co v reportáži zaznělo. Otevřeně si stěžovala na přístup Karlovy Univerzity i policie. Ani po šesti týdnech od smrti dcery nedostala pitevní zprávu. Neví, kde a jak její dvacetiletá dcera zemřela. Už na fakultě, nebo až v nemocnici? Samé otázky. Jména dalších rodičů, s nimiž by mohla utrpení sdílet, nezná. Rozhodla se promluvit jako první. „Začínám si i říkat, že je tam nějaký důvod, abychom se nesetkali,“ řekla.

Také ona chce znát odpověď na otázky, na něž jsme se předtím opakovaně ptali i my a další novináři. Když dostali policisté dvě oznámení, že by podezřelý mohl být na cestě na fakultu, proč potom hlavní budovu fakulty opustili? „Jaký byl ten důvod? Kdo odvolal policii od fakulty, kde byly děti?“ ptá se matka zavražděné studentky. I k ní se už doneslo, že se odcházející policisté s vrahem minuli ve dveřích možná jen o pár minut. Ta chvíle nakonec zřejmě rozhodla o životě a smrti. Ačkoli koordinaci hlídek a výměnu informací řídí operační středisko, rozhodnutí o odvolání policistů z náměstí Jana Palacha musel učinit velitel zásahu, který je jen jeden.

Pravda je, že podle studijního oddělení měl vrah od 14.10 hod. sedět na přednášce v Celetné. Předpokládali policisté, že pokus o sebevraždu přizpůsobí školnímu rozvrhu? Šlo o sázku na nejistou kartu. Jeho mobilní telefon navíc dvacet minut před střelbou lokalizovali v Pařížské ulici. „Výsledek vyšel v okolí ulice Pařížská, mimo jiné v blízkosti objektu synagog a židovského muzea,“ pospala policie v původně začerněné části dokumentu, který poskytla redakci MF DNES. Jde o místo vzdálené pár minut chůze od budovy, kde došlo k hromadné vraždě.

„Chci vás vidět a chci, abyste mi to řekli do očí. Chci vědět pravdu o čtvrtku a chci vědět pravdu o našich dětech. Chci vědět pravdu o své dceři, která šla do školy a nevrátila se,“ vyzvala policisty matka zavražděné studentky. Ti slíbili, že se budou její stížností zabývat. Snad to i znamená, že jí aspoň na některé otázky odpovědí. Trvalo šest týdnů, než se rozhodla o bolestivé zkušenosti promluvit. S odstupem času, až emoce ustoupí, se k ní pravděpodobně přidají i další pozůstalí.

Motiv vraha

Dostatečný čas na pietu a uctění památky obětí musí být samozřejmostí. Škola zároveň nemůže bez souhlasu rodin zveřejnit jména zavražděných. Dá se proto chápat, že rektorka UK Milena Králíčková poprvé promluvila o pamětní desce se jmény obětí až 9. února. Takové, jakou mají jinde třeba oběti nacistických či jiných zločinů. V případě historicky první hromadné vraždy na české škole se ale anonymizování nevyhýbá ani pachateli Davidu K., což je podivnější. Podle policie po sobě zanechal dva dopisy na rozloučenou. Jejich obsah dodnes neznáme. Nemůžeme tedy vědět, komu chtěl co sdělit. Uvedl svůj motiv? Znalost jeho pohnutek by snad pomohla v budoucnu a podobným tragédiím v budoucnu předejít. Stačí se podívat do zahraničí. Podobná embarga na spouštěče a kontext teroristických činů nebo i hromadných vražd na školách tam nemají.

U nás má být zveřejnění motivu vraha „předmětem diskuse“ teprve po ukončení vyšetřování. Naposled to řekl náměstek policejního prezidenta pro kriminální policii Tomáš Kubík v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Ani on však nepochybuje, že jde o veřejný zájem a lidé by se měli dovědět, co bylo hybatelem událostí. „Za sebe říkám, že bychom to měli vědět, protože to je velmi podstatný prvek té mozaiky.“ O dopisech zanechaných vrahem však nepadlo ani slovo. A neřekl, jestli půjde o diskusi odbornou, policejní, nebo i politickou. A co si o tom myslí ministr vnitra a předseda STAN Vít Rakušan? Námi formulované a poslané otázky nechává bez odpovědi. Na tiskové konferenci ministerstva vnitra k zásahu se opakují teze, že profil vraha bude lepší nezveřejňovat, aby se někdo nepokusil o jeho napodobení. Doporučují to prý vědecké studie. To však jen ukazuje na skutečné nepochopení a zjednodušení zahraničních studií, které takovou kauzalitu neprokazují.

Zde je nutné dodat, že s činem souvisí nejen nález mrtvoly v Hostouni, který policie zadala do systému 21. prosince ve 12.47, ale také předcházející vražda muže s dvouměsíční holčičkou v kočárku na okraji Klánovického lesa. Ta až do zásahu na fakultě, tedy následujících šest dní, kompletně zaměstnávala pražskou policii. Stovky policistů několikrát neúspěšně prohledávaly les a okolí. Policie po masakru na UK naznačila, že všech sedmnáct lidí zavraždil stejný pachatel, stoprocentní jistotu však doteď neposkytla ani balistická expertiza. Po událostech na fakultě se navíc jakoby pozapomnělo na zastřelení novorozeněte v kočárku; stejně jako v případě fakultní hrůzy však jde o čin, jaký historie české kriminalistiky nepamatuje.

Nejslabší rozhodnutí

Vnucuje se otázka, jestli policie nemohla dopadnout vraha už před jeho osudným vstupem na fakultu. Vedoucí oddělení vražd pražské policie Aleš Strach už den po masakru překvapil, když řekl, že vrah byl v širším hledáčku policie. „Současný podezřelý byl mezi těmito osobami, chybělo nám pár dní k tomu, abychom předešli této tragické události (...). Udělali jsme maximum pro to, abychom tomu předešli,“ řekl šéf pražské mordparty. Ta měla případ od počátku na starosti. Vedle Davida K. ale podle něho byly mezi vytipovanými tisíce (!) osob. To je v rozporu s šuškandou, kterou přiživuje prodlužující se mlčení policejního vedení. Mezi policisty se povídá, že nad Davidem K. se stahovala smyčka už v úterý, dva dny před útokem na fakultě. Je to jen spekulace? Nevíme.

„Nebavme se o policistech na místě, jak stříleli nebo nestříleli. Toto je to nejslabší místo,“ říká bývalý vedoucí dnes už zrušeného Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta. Myslí si, že policie od počátku vyhodnotila pátrání po pachateli naprosto chybně. Informace od oznamovatelů mluvících o sebevraždě přebírala nekriticky. „Policie takto nemůže fungovat,“ dodává. Skutečná šance na dopadení vraha se podle Šlachty otevřela v době mezi nálezem mrtvoly v Hostouni a začátkem střelby na Palachově náměstí. „Mělo dojít k analytickému křížení informací,“ míní. Pak by policie zjistila, že pátrá po muži, který byl mezi možnými podezřelými i v případu Klánovice.

Další problém vidí Šlachta v tříštění informací poskytnutých policí a fakultou. Škola totiž přišla s vlastní časovou osou 9. ledna, v den, kdy policie zveřejnila závěry kontroly. „Vím interně, že se Vondrášek pustil do rektorky a strašně se rozčiloval, že fakulta tyto informace pustila ven,“ říká Šlachta. „Až ten prvotní šok opadne, přijdou i další rodiče a budou se ptát. Budou chtít odškodnění,“ uvažuje. Žaloby následovaly i po každém z posledních útoků střelce na amerických školách. Mají čeští rodiče šanci? Trestní právník Tomáš Sokol má za to, že za daných okolností jen minimální. Museli by totiž prokázat nejen pochybení policie, ale také příčinnou souvislost mezi nesprávným postupem a smrtí studentů.

S výsledky vyšetřování chce náměstek Kubík seznámit policejního prezidenta do konce května. Zásahem na fakultě se od ledna zabývá i Generální inspekce bezpečnostních sborů: během jara má definitivně říct, zda velitel zásahu svým rozhodnutím o odvolání policistů z hlavní budovy FF UK pochybil, či nikoli.