V základu dobrý nápad, ale takhle ne – tak by se dal přibližně shrnout přístup firem k chystané změně zákoníku práce, která má dát zaměstnancům právo získat informace o platu nebo mzdě kolegů na stejné pozici. Svazy a komory totiž v připravované legislativě ministerstva práce a sociálních věcí, která vychází z evropské směrnice, vidí až příliš papírování navíc nebo zásah do práv zaměstnavatelů.

Směrnice prošla v rámci českého předsednictví Radě EU. V prvé řadě si klade za cíl narovnat rozdíly v odměňování mužů a žen ve firmách. „Rozdíl v průměrných mzdách žen a mužů v EU činí 13 procent v neprospěch žen. České ženy v roce 2021 vydělávaly v průměru o 6 500 Kč méně než muži. Výzkumy ukazují, že část tohoto rozdílu tvoří mzdová diskriminace, kdy ženy jsou za práci stejné hodnoty odměňovány hůře než muži. Směrnice na to reaguje a posiluje vymahatelnost práva na rovnou odměnu,“ píše se ve vládním Akčním plánu rovného odměňování žen a mužů.

Kromě práva na informace o výši mzdy by zaměstnavatelé měli podle plánované legislativy povinnost vysvětlit, proč někdo vydělává více než někdo jiný. Na pohovorech by pak také měli uvést přibližnou výši odměny, kterou firma na dané pozici poskytuje. Dalšími částmi jsou nevymahatelnost doložek o mlčenlivosti a snazší možnost žalovat zaměstnavatele s žádostí o náhradu ušlé škody. To by navíc mělo být možné i zpětně.

Závist a podezírání

Firmy a analytici nicméně poukazují na to, že žádní zaměstnanci nepracují stejně, a zaměstnavatelé pro různé odměňovaní tak mají své důvody, šlo by tak o moc velký zásah státu. Zmiňují i nárůst administrativy.

„Rozhodně má smysl bavit se o tom, jestli někdo není uměle znevýhodňován. Ale má se to dělat chytře a ne tak, že stát bude podporovat závist lidí a vzájemné podezírání. Každý rozumný zaměstnavatel platí své lidi tak, aby ocenil jejich výkon, a motivoval je k tomu, aby svůj výkon zvyšovali. Aby dávalo podnikání smysl, musí mít zaměstnavatel volné ruce rozhodovat se o své podnikatelské strategii – a žádný podnikatel není tak hloupý, aby se připravil o dobré zaměstnance tím, že by je nespravedlivě platil. Ale spravedlnost stojí i na mnoha jiných věcech, než je pohlaví,“ uvedl pro deník Echo24 prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš Prouza.

Podle právního experta Hospodářské komory Stanislava Sádovského uvedení takových opatření do praxe může jakákoli diskriminační jednání ve firmě výrazně ztížit, případně usnadnit jejich odhalení.

„Jiným úhlem pohledu je pak zohlednění existujícího sociálního klimatu. Směrnicí zamýšlená regulace je jen další z regulací pro regulaci krytou frázemi o sociálním dobru, jimž jsou členské státy z úrovně EU vystavovány ve stále větší míře. Ruku na srdce – příčetný zaměstnavatel bude vždycky umět rozdíly v odměňování nenapadnutelně odůvodnit. Po uvedení této směrnice do praxe tak jen vzroste administrativní zátěž zaměstnavatele, který bude muset prokazovat časové, kvalitativní a kvantitativní ukazatele odměňování,“ uvedl pro Echo24.

Kateřina Legnerová, katedra personalistiky Fakulty podnikohospodářské VŠE v Praze upozorňuje, že přijetím směrnice v této podobě výrazně stoupnou nároky na vedení firem. „Ta právě kvůli zdůvodnění rozdílů ve mzdách na stejné pozici, raději volí stejnou odměnu, zejména její variabilní část, pro všechny zaměstnance svého útvaru. To často může vést k demotivaci vysoce výkonných pracovníků a jejich výkon může spadnout do průměru. Obávám se proto, že případné přijetí novely tento problém jen podpoří. Doložka o mlčenlivosti je dle mého názoru nadbytečná, v praxi většinou není dodržována. Pracovníci si své mzdy porovnávají, jen ze strachu se neptají po rozdílech,“ míní.

Lidé nepracuje stejně, říkají experti

Podle Vladimíra Pikory, hlavního ekonoma skupiny Comfort Finance Group, je takováto regulace nesmyslná. „Je založena na naivní myšlence, že za stejnou práci má být stejná odměna. V praxi to ale není možné, protože zaměstnanci nejsou stejní a neodvádí stejný výkon,“ podporuje tezi ostatních. Je i škodlivá pro podnikání a nespravedlivá, míní.

„Tržní mechanismus je založen na dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Regulace tuto dohodu narušuje a dává zaměstnancům větší moc, což může vést k vyšším nákladům pro firmy a nižší produktivitě. Mzda by měla být odměněním za výkon. Regulace toto spojení narušuje a může vést k tomu, že zaměstnanci budou dostávat vyšší mzdy, i když nedělají více práce,“ uvedl.

Dagmar Kužvartová, ředitelka Sekce zaměstnavatelské SPČR, potom doplňuje, že zaměstnavatelé a podniky podporují transparentnost v odměňování, ale mají obavy z návrhu evropské směrnice, která by ji měla zajistit. „Svaz se intenzivně podílel na projednávání návrhu evropské úrovni a v podstatné míře již omezil ty nejkontroverznější návrhy Evropské komise. Nicméně od začátku jsme za zaměstnavatele nebyli plně přesvědčeni, že návrh Komise, tak jak byl nastaven, skutečně povede k odhalení případů diskriminace a k dodržování principu rovné odměny za stejnou práci či práci stejné hodnoty,“ míní.

Návrh je podle ní příliš striktní, protože mnoho firem v tomto směru už má mechanismy nastavené dostatečně a další utahování by mohlo vést třeba ke sporům na pracovišti. Zaměstnavatelé také poukazují na to, že směrnice ponechává hodně věcí na rozhodnutí národních států. Česká republika má tedy možnost upravit směrnici tak, aby odpovídala jejím potřebám, doplňuje.

Mluvčí resortu práce Jakub Augusta upozorňuje, že stát má na transpozici směrnice čas do roku 2026. „V klíčových oblastech se tedy teprve bude vyjasňovat, jak tuto evropskou legislativu v českém prostředí uchopit. Předpokládáme, že některá opatření budou součástí připravované novely zákoníku práce, jejíž obsah by měl být znám příští rok. Některá opatření je však potřeba dobře promyslet a prodiskutovat, takže budou navrženy až v pozdější novele. (...) Někteří zaměstnavatelé navíc v ČR již řadu pravidel obsažených ve směrnici dobrovolně dodržují (např. zveřejňování rozpětí mzdy v pracovních inzerátech) v rámci dobré praxe, protože si uvědomují, že rovné odměňování je v zájmu celé společnosti,“ uvedl Augusta.